Nemám děti, takže jsem touto tématikou nepolíbená. Co mě ale nedávno zaujalo, bylo, že má kamarádka Tereza, je proti očkování. Paradoxem je, že její starší dcera naočkovaná je, ale mladší ne. Mezi holkama je desetiletý rozdíl, jedné je 13 let a druhé bylo 3 roky. Velmi mě zajímalo, proč se Tereza tak rozhodla. Navíc, nepatří mezi ten typ maminek, které zakazují dětem hrát si s plastovými hračkami, krmí je jen bio stravou, odmítají jednorázové plenky a nosí barefooty. Má kamarádka je pravý opak. O to víc jsem byla překvapená, protože jsem měla za to, že proti očkování jsou právě „přírodní“ matky.

Terezo, tvoje první dítě je očkované, ale mladší už ne. Co tě vedlo k tomu, že jsi nenechala druhou dceru očkovat?
U první dcery jsem zkrátka nad tím tak nepřemýšlela jako u druhé. Osobně ani nevím, co byl ten zlomový okamžik. Vím, že jsem tehdy četla pár článků, které byly proti očkování. Byly v nich zmíněné případy, kdy si děti po očkování odnesly lehčí i závažnější problémy. Tehdy jsem si říkala, že je dobře, že nemám druhé dítě, protože by pro mě otázka očkování byla obrovské dilema. Nicméně, otěhotněla jsem a musela jsem to řešit. Ze začátku jsem nebyla tak striktní, že bych si řekla, že ji nenechám nikdy očkovat. Pouze jsem to odsouvala. Přišlo mi, že očkovat několikatýdenní mimino je šílenost. Z pár měsíců odsouvání očkování byl rok, pak dva a teď to jsou tři.

Takže žádná tragická událost ve tvém okolí, která změnila tvůj názor ohledně očkování, nebyla?
Těch případů, které byly kolem mě, nemyslím tím úplně ty fatální, bylo celkem dost. Ať už to byly negativní dopady v podobě horečky, nebo více závažnějších problémů. To mě samozřejmě ovlivnilo. Opravdu jsem se nerozhodovala pouze podle pofidérních článcích, neudělala jsem si rychlý úsudek a tečka. Začala jsem se o toto téma zajímat do hloubky. Přečetla jsem desítky originálních studií i z amerických a jiných zdrojů. Strávila jsem nad tím hodně času, mnohem více než nad svou diplomovou prací.

Nyní tedy už odmítáš jakékoli očkování?
Nejsem úplný antivax blázen. Myslím si, že očkování má jistě své benefity, rozhodně má své zásluhy. Mně obecně vadí systém. Nesouhlasím s tím, aby mi někdo něco nařizoval, absolutně nerespektoval můj názor. Navíc mi přijde absurdní, že stát chce, aby se očkovalo, ale už nenese žádnou zodpovědnost, dává od toho ruce pryč. Neodškodní rodiny dětí, které očkování nějakým způsobem ovlivnilo. Já mám pocit, že očkování se vynáší do nebes, ale co vedlejší účinky? Ty se bagatelizují. Hlavně, spoustu zdravotních problémů se vůbec nedává do souvislosti s očkováním.

Partner s tvým názorem souhlasil?
V tom jsme se naprosto shodli.

Svěřila ses rodině a tvému okolí? Mají stejný názor?
Já se tím netajím. V podstatě všichni z mého okolí to vědí. Není to nic, za čím bych si nestála. Do jednoho roku života našeho dítěte to v podstatě nikdo neřešil. Spousta mých kamarádek očkování také odkládá. Teď, jak začíná malá třetí rok života, už častěji slýchám, že riskuji a hazarduji. Toho jsem si ovšem vědoma.

Jaká byla reakce dětského lékaře, když si odmítla dceru naočkovat?
Od začátku jsem hledala pediatra, který není striktní, co se týče očkování. Doktorce jsem sdělila, že chci posunout očkování až po prvním roce života. Myslela jsem, že začnu očkovat později. Na to mi řekla, že je to mé rozhodnutí. Samozřejmě mě upozornila na rizika a důsledky, včetně těch, že dítě nemůže bez očkování do školky, ani do soukromé, na tábory, školy v přírodě atd. Výjimkou je poslední rok školky, který je povinný. Musela jsem samozřejmě podepsat formuláře a podat prohlášení, že odmítám očkování.

Bývá dcerka často nemocná?
Musím zaklepat, že vůbec. Kromě lehčí rýmy nebyla vůbec nemocná, nikdy ani nebrala žádné léky.

Vaše rodina celkem dost cestuje. Nebojíš se s ní jezdit do ciziny?
Nebudu lhát, že strach nemám. Vím, že těch nemocí, které může chytit, je spousta. Stejně jako ona je můžeš chytit ty, já nebo kdokoliv jiný. Nemyslím si, že je řešení nechat se naočkovat na všechny nemoci světa, na které existují vakcíny. Je to o štěstí. Navíc, nemoci neustále mutují, takže mnohdy ani očkování nepomáhá. My však nenavštěvujeme žádné odlehlé exotické země.

Vyhýbáš se veřejným prostranstvím, když třeba víš, že řádí chřipka, spalničky atd.?
Ano. Třeba nejezdíme MHD, jen výjimečně. Osobně si ale myslím, že tohle nemá žádnou spojitost, že mé dítě není očkované. To jsou podle mého názoru obecné zásady zdravého rozumu.

Když už jsem zmínila spalničky, ty jsou momentálně strašákem číslo jedna. V posledních dnech se v ČR hojně objevily. Někteří obviňují právě maminky, které neočkují. Jak se k tomu stavíš?
Samozřejmě celou situaci sleduji. Nebudu lhát, že mě to nechává klidnou. Já to ale vnímám jako hon mainstreamových médií – Pojďme ukázat na nějakého viníka. Odnesli jsme to my, co neočkujeme. Ten vystupňovaný tlak se někomu může hodit do krámu, tím absolutně nechci zpochybňovat závažnost dané situace. Otázkou je, jestli jsme na vině opravdu my a naše neočkované děti. Zrovna spalničkami je nakaženo i hodně dospělých, kteří očkovaní sice byli, ale vakcína už nefunguje. Proč se tedy neudělá povinné do-očkování spalniček? Ta nákaza se nešíří pouze u malých dětí, ale i u starších. Nikdo neví, jak přesně dlouho vakcína funguje, když se tedy přeočkovává na tetanus, proč ne i na ostatní nemoci? Kdo je tedy pak viníkem?

Teď budu mít tvrdou otázku, nemáš obavy, že by tvoje dítě mohlo skončit bez očkování fatálně?
Naopak, je to zásadní otázka. Bojím se. Samozřejmě mám v hlavě dvě možné varianty. Říkám si, že když nechám dítě naočkovat, ona z toho bude mít nějaké vážné následky, tak se můžu omlouvat, že jsem musela nechat dítě naočkovat. Je to alibistické, ulevuji svému svědomí, že mám sice dítě s postižením, ale já přeci musela. Tak se to dělá. Kdežto když půjdu proti systému, nenechám ho naočkovat, přebírám za něj plnou zodpovědnost, vše jde na mou hlavu. Já ale věřím, že bude zdravá.

Doc. MUDr. Vilma Marešová, CSc. z Kliniky infekčních nemocí 2.LF UK Nemocnice Na Bulovce sdílí s Terezou obdobný názor, vyjádřila se nám k tématu následovně. „Rodiče, kteří se rozhodnou neočkovat své děti, si musí uvědomit, že si berou na svědomí jejich zdraví, ne to své. Nikomu nepřeji nic zlého, ale může se stát, že tímto rozhodnutím poškodí dítěti zdraví. A to si pak mohou v budoucnu vyčítat. Je to velká zodpovědnost!“

S doc. MUDr. Vilmou Marešovou, CSc. chystáme velký rozhovor na téma očkování dětí.

Čtěte také:

Uložit

Reklama