Všichni asi víme, jak těžké je udržet v hlavě všechny informace, které nám sdělí lékař během návštěvy v ordinaci. Rodiče to mají o to těžší, že si musejí – nebo by alespoň měli – pamatovat také základní údaje o zdraví svých dětí. Užitečným pomocníkem jim proto může být elektronická zdravotní knížka, v níž mohou být soustředěny informace o zdraví dítěte od samého narození – ať už jde o očkování, prodělané dětské nemoci či alergie. O zdravotní knížce a výhodách, které přináší jak malým pacientům, tak lékařům, jsme si povídali s MUDr. Pavlem Neugebauerem.

 

V jakých dokumentech jsou dnes vedeny zdravotní informace dítěte?

Každá ordinace má povinnost ze zákona vést zdravotní dokumentaci pacienta. Ve většině případů je to v dnešní době papírová forma, stále více praktických lékařů však přechází na elektronické vedení zdravotní dokumentace, kdy veškerá zjištění jsou zapisována za pomoci různých zdravotnických softwarů na elektronické médium. U dětí se již několik desítek let používá také tzv. Zdravotní a očkovací průkaz dítěte. Ve zdravotnické části jsou zaznamenávány informace související se správným růstem a vývojem, do části očkovací jsou zapisována všechna provedená očkování. Samozřejmou součástí zdravotnické části jsou i výsledky tzv. uzlových preventivních prohlídek, které mají vzhledem k věku zásadnější význam na další růst a vývoj dítěte.

 

Jakým způsobem se předává zdravotní dokumentace mezi lékaři?  

V dnešní době jsou možné dva postupy. První je, že kompletní zdravotní dokumentace je předána nově registrujícímu lékaři, ať už jde o jiného dětského praktika nebo o praktika dospělého, vždy je však vydávána pouze na základě žádosti tohoto nového praktického lékaře. Druhou možností je vypracování výpisu ze zdravotní dokumentace, který obsahuje nejdůležitější data o nemocech, výsledcích vyšetření či provedených očkováních.

 

Vedle zdravotnické dokumentace existuje také elektronická zdravotní knížka. Proč by ji podle Vás měli rodiče zřizovat svému dítěti?

Asi všichni víme, nebo alespoň tušíme, jak významnou roli mohou sehrát informace o předchozích onemocněních pro další osud a vývoj nově vzniklé nemoci. Ani při nejlepší vůli nelze v praxi zajistit trvalou přístupnost těchto informací v ordinaci jakéhokoliv praktického lékaře. Z medicínského pohledu je zřejmé, že zajištění alespoň těch základních zdravotních informací může sehrát u nového onemocnění zásadní význam. U dětí tuto roli částečně plní již zmíněný Zdravotní a očkovací průkaz dítěte, ten však v žádném případě nemá ambice informovat například o provedených laboratorních vyšetřeních. Za rozumné tedy považuji využít takové médium, které splní zmíněné základní kritérium dostupnosti. Domnívám se, že takovým médiem je internet. Ten je používán například pro celou řadu bankovních transakcí, tak proč ho nevyužít za přesně stanovených podmínek a při dodržení pravidel ochrany dat i ke sdělování zdravotnických informací.

 

Jaké informace potřebují pediatři při léčení dítěte nejčastěji a jaké informace rodiče obvykle zapomínají?  

Těch informací je samozřejmě celá řada a nelze říci, která z nich je důležitější. Pro posouzení zdravotního stavu jsou každopádně velmi důležité informace o již prodělaných závažných nemocech, prodělaných operacích, ale také vážnějších úrazech. Důležitou roli může sehrát i informace o již užívaných lécích nebo o zjištěných alergiích, ale i podezřeních na nějakou alergii. V jiných případech je důležité vědět předchozí výsledky laboratorních vyšetření či výsledky některých ze zobrazovacích metod, jako je např. rentgen či ultrazvuk. Navíc i normální předchozí nález může být významným vodítkem. Těžko si lze představit, že toto vše si rodič dítěte může pamatovat.

 

Může se dnes stát, že lékař například z neznalosti předchozí léčby předepíše dítěti ne zcela vhodné léky nebo ho pošle na zbytečné vyšetření?  

Myslím, že toto riziko je poměrně vysoké. Informace sdělené rodiči nikdy neobstojí oproti autorizované, byť stručné lékařské zprávě, laboratornímu výsledku či potvrzení lékárny o vydání příslušného léčiva.

 

Co se děje s dětským organismem, když dítě užívá nesprávné kombinace léků nebo jejich nadměrné množství?  

Hlavní riziko spočívá především v podstatě dětského organismu. Veškeré tkáně v těle dítěte se vyvíjejí, rostou, upravuje se jejich funkce. Mnoho léků má pak bohužel schopnost tyto procesy ovlivnit, a to samozřejmě v tom negativním slova smyslu. Následky, které tak mohou vzniknout, si dítě může nést po celý zbytek života.

 

Může lékaři pomoci i součinnost rodičů při léčbě či sledování zdravotního stavu dítěte? Ptám se proto, že rodiče mají ve zdravotní knížce možnost zapisovat do sekce Poznámky pacienta své vlastní postřehy…

Rodiče mohou ovlivnit průběh řady nemocí, aniž by museli vyhledat lékařskou pomoc. Uvedl bych dva typické příklady. Dítě astmatik má ordinovanou inhalační léčbu. Zpravidla jde o kombinaci tzv. zajišťujícího a akutního léku. Ten zajišťující užívá v nezměněném dávkování bez ohledu na akutní vývoj nemoci, dávka akutního léku může být upravována dle aktuální potřeby. A právě informace o skutečnosti, za jakých podmínek a jak často musí dítě upravovat akutní léčbu, může sehrát podstatnou roli při správném nastavení celé léčby a samozřejmě i pro další vývoj nemoci. Jako druhý příklad bych uvedl cukrovku. Nutnost takzvaného připíchnutí inzulinu, nutnost podání kostky cukru či jiné stravy sehrává nepostradatelnou roli ve správném nastavení léčby tohoto onemocnění. I když jsou rodiče správně poučeni, ne vždy jsou schopni při návštěvě lékaře všechny tyto informace aktuálně sdělit. Možnost průběžného zapisování do vyhrazené části ve zdravotní knížce proto považuji za velkou výhodu.

 

Vzpomínáte si ze své praxe pediatra na nějaký případ, kdy Vám mohla zdravotní knížka – pokud by ji měl Váš malý pacient zřízenou – výrazně pomoci?

Ono se nemusí jednat vždy o závažnou nemoc. Například informace o zdánlivě banální angíně léčené při pobytu u babičky na prázdninách, při které se po podání antibiotika objevila vyrážka, je nesmírně důležitá. Neznalost názvu zprvu podávaného antibiotika by totiž mohlo vést k jeho opětovnému předepsání, čímž by se dítě vystavilo riziku vzniku anafylaktoidní reakce, tedy v podstatě šokovému stavu, který nemusí vždy skončit šťastně. Sám jsem to naštěstí nezažil, ale opakovaně jsem se s tímto rizikem setkal.  Na druhé straně jsem se setkal se situací, kdy mi bylo do ordinace přivedeno dítě s problémy při močení a po zjištění větší jizvy v bederní oblasti mi na cílený dotaz matka sdělila, že dítě je po operaci ledviny pro nějakou vrozenou vadu. Takových příkladů je mnoho. 

Reklama