Bulvár

Ochutnali jsme kávu v černočerné tmě


Na vlastní kůži jsme zavítali do Kavárny POTMĚ, o jejímž otevření jsme vás informovali minulý týden. Na pár desítek minut jsme vyřadili ze hry zrak a jako slepci si vypili kávu. Černou, černější, než si umíte představit.

 

Přiznávám, že než jsem se vydala na cestu, byla jsem víc než jen trochu nervózní. Tušila jsem, co mě čeká. Tušila jsem, že bez zraku budu člověk naprosto neschopný existence, že bez cizí pomoci budu stát uprostřed té tmy jako sloup a neodvážím se udělat jediný pohyb, neosladím si kávu a bude jen v rukou božích, jestli obsah šálku nakonec neskončí na mém oblečení. Jenže do té velké černé krabice jsem vstoupit prostě musela.

 

Před vchodem jsem se seznámila s párem, který se mnou bude popíjet kávu u jednoho stolu. „Nebude vám vadit, když vás posadíme k sobě?“ zeptala se nejdřív nevidomá Alena. Nemám tušení, jak zaregistrovala můj příchod. Zatímco čekáme na průvodce Petra, seznamují nás děvčata s chodem kavárny. „Poprosím vás,“ začala Alena, „abyste si vypnuli mobilní telefony, sundali hodinky a jakékoliv další předměty, které mohou svítit. Uvnitř je opravdu absolutní tma a tohle zabrání tomu, abyste pokazili zážitek sobě i ostatním. Nejspíš vám kavárna bude připadat trochu hlučnější. To je jen tím, že nevidíte. Menší kabelky si můžete vzít s sebou, větší zavazadla raději nechte u nás, my je pohlídáme,“ a ukázala směrem k vidící kolegyni. Nepotřebujete ani peněženku, uvnitř se totiž platí žetony, které dostanete před vchodem. Venku odevzdáte zbylé žetony u pokladny a podle počtu chybějících žetonků její obsluha pozná, kolik jste vypila káv, případně čajů.

 

Dívky nám zkracují čekání vyprávěním. Sálá z nich elán a pohodová dobrá nálada, díky tomu ze mě nervozita téměř opadla. „Konečně tu máme před vámi taky navrch. Tady je dobré místo na seznamovaní, můžete si tu dát rande naslepo,“ směje se Alena, zatímco opatrně pokládá na stůl sklenici s vodou. Jako by věděla, že její počínání zaujalo naší pozornost. „Jednou jsem si takhle polila telefon, skoro jsem to obrečela. Už se se mnou nebavil, a ani se mu nedivím,“ vysvětluje. „Nebavil se doopravdy, naše telefony jsou totiž úžasné v tom, že na nás mluví,“ dodává její kolegyně a ukazuje speciální telefon, který je k nerozeznání od běžných mobilů.

 

To už se ve dveřích objevil Petr. Díky magnetické tabulce, která monitoruje obsazenost stolů, přesně ví, kam nás posadit „Dobrý den, já jsem Petr a zavedu vás k vašemu stolu. Uděláme vláček, položte ruku na ramena tomu před vámi, povedu vás.“ To byla poslední slova, na denním světle. Za pár vteřin už stojíme v černočerné tmě. Petr za námi zavírá třetí dveře. Troje dveře - to proto, aby se dovnitř skutečně nedostal jediný paprsek světla. Mou pozornost upoutá libá vůně kávy. Zdá se silnější a příjemnější než jinde. Volnou rukou tápu kolem sebe, cítím zeď, ale pak už jen hmatám do prázdna. Suneme se ke stolu pomalu, několikacentimetrovými krůčky a náš průvodce popisuje, co a proč dělá. Připadám si dost neohrabaná a v duchu děkuju za možnost úschovy osobních věcí před vchodem. Mojí velkou kabelkou by nejeden z hostů mohl dostat do hlavy. „Už jsme u stolu, můžete se pustit, já vás usadím na židle,“ ozve se do tmy a žena stojící přede mnou mizí. Zůstávám sama v černé tmě, nevím, co je napravo, co nalevo, nevím, kde jsem a s kým jsem. Poprvé cítím odevzdanost, absolutní závislost na někom jiném, na cizím člověku. „Nebojte, vrátím se pro vás,“ uklidňuje mě Petr. Za chvíli mě opravdu vzal za ruku a položil ji na opěradlo židle. Zdá se to komické, ale i s rukou na opěradle bylo těžké najít zbývající část židle. Náš průvodce ještě oznámí jméno číšníka, který nás bude obsluhovat, a mizí, pak už slyším jen hučení klimatizace. Zdá se hlasitější než normálně.

 

Ze tmy se vynořil další sympatický hlas. „Dobrý den, jmenuji se Martin a budu vás obsluhovat. Můžu vám nabídnout kávu, vodu nebo čaj? Smetanu a cukr? Kdybyste cokoliv potřebovali, stačí mě jen zavolat, hned za vámi přijdu. Uprostřed stolu je nádoba, která slouží jako odpadkový koš, můžete si tam uložit papírky od cukru nebo kelímek od smetany.“ Objednáváme si kávu. „Takže jste tu tři,“ ujišťuje se Martin.

Za pár minut nám stejný hlas oznamuje, že naše káva se bude podávat, a žádá, abychom dali ruce na hranu stolu. To proto, aby číšník naše ruce našel a mohl nám do nich vložit šálek. „Dáte si k tomu cukr nebo smetanu? Musíte už ale trefit sami.“ Zavrtím hlavou, až potom mi dochází, že moje gesto nemohl nikdo vidět, a proto dodávám: „Já si to raději vypiju hořké.“ „Jen si to zkuste,“ přesvědčuje mě Martin a podle tónu hlasu poznávám, že se směje. Do ruky mi vkládá cukr, lžičku a malý kousek čokolády. Já mu pro změnu podávám platební žeton. Uvědomuji si, že moje slova díků nikdy nebyla tak upřímná, jako právě teď. „Přeji vám dobrou chuť a příjemnou zábavu. Ještě jednou připomínám, že stačí jen zavolat mé jméno,“ oznámí hlas ve tmě.

 

Tma je zpočátku protivná, instinktivně se otáčím za vším, co připomíná alespoň malý záblesk světla a o přítomnosti mých spolustolovníků mě informují jen malá světýlka tančící v místech, kde by měl být stůl. Nejspíš světla ciferníků náramkových hodinek. V další fázi mi tma začínala být příjemná. Nikdo nevidí, že mi možná ukápla káva na stůl. Nevidí, jak tápu po stole a hledám onu nádobu na odpadky. Nechtěně jsem osahala všechny své společníky, ale nádobu uprostřed jsem zkrátka nenašla. Strkám obal cukru do kapsy. Káva je skutečně výtečná, má příchuť obdivu. Připravil a donesl ji přece nevidomý číšník.

 

„Slečno, už jste také dopila?“ táže se hlas po mé levici. „To mluvíte se mnou?“ ujišťuji se. Na zavolání přišel Martin opravdu rychle. „Ano, hned pro vás pošlu,“ odpovídá na naše prosby o návrat na svět vidících. „Poprosím vás, abyste si vzali své hrnečky. Můžete si je odnést domů. Doufám, že se vám u nás líbilo. Přeji vám nádherný zbytek dne a budeme rádi, když přijdete zas,“ rozloučí se s námi milý hlas. Zkouším si představit, jak asi vypadá. V té tmě je krásný!

 

Už pro nás dorazil průvodce Petr. Bere mě za ruku a pokládá mi ji na své rameno a naviguje nás při cestě. Doleva, ještě doleva… Teď zase doprava.  „Nebojte, já už jsem tu podruhé, tak už to tu dobře znám. Jen před sebe občas dávám ruku. Pro jistotu. Teď budu otevírat dveře pomalu, je za nimi světlo a mohlo by pro vás být nepříjemné,“ popisuje detailně své počínání. Konečně jsme venku. Vidíme svět úplně jinak. Odevzdávám zbylé žetonky, platím kávu a jsem šťastná, že se na to všechno můžu podívat. Loučím se s personálem a slibuji, že mě tam určitě ještě jednou „uvidí“, tak milou obsluhu jinde nenajdete.

 

Emoce z kavárny ve mně doznívaly ještě dlouho. Je to zážitek, který můžu jen doporučit. Zkuste dnes při vaření kávy zavřít oči.

 

Navštívila jste už kavárnu POTMĚ? Myslíte, že byste se zvládla obsloužit poslepu? Jak moc je pro vás zrak důležitý?

   
23.06.2008 - Společnost - autor: Eva Soukupová

Komentáře:

  1. avatar
    [15] Meander [*]

    Vivian:

    superkarma: 0 25.06.2008, 12:17:11
  2. avatar
    [14] Suzanne [*]

    eva.soukupova: Děkuji!

    superkarma: 0 23.06.2008, 22:52:59
  3. avatar
    [13] Dickie [*]

    *Kotě*: vloni jsem o návštěvě s tehdy dvaapůlletým uvažovala, ve frontě jsem to konzultovala s vidícími dobrovolníky, co to organizovali, a moc mi to nedoporučili. že tam pár dětí měli, tak kolem těch tří let, pár jich to sneslo, ale většina ne. oni se tam mrňavci taky hlavně potmě nuděj...
    ale velmi ochotně by se na dobu mé návštěvy uvnitř někdo z dobrovolníků ujal golfek (na kterých chlapeček tehdy ještě na celodenní pochody po městě byl) a korzoval tam po okolí, s tím tak nějak počítali.

    nevím ale, jak moc byli zařízení na pytel blech, tedy na dítě neupoutané na kočár

    superkarma: 0 23.06.2008, 18:30:39
  4. avatar
    [12] *Kotě* [*]

    Vivian: zrovna jsem chtěla napsat, že bych mohla jít a vzít sebou svého tříletého syna, to by panečku byla prča

    Ale jinak pěkný článek a zajímavá reportáž - vzhledem k tomu, že se tam právě díky zmíněnému prckovi asi nedostanu, díky aspoň za hezky zprostředkovanou zkušenost.

    superkarma: 0 23.06.2008, 16:52:01
  5. avatar
    [11] Vivian [*]

    Mají tam dětskej koutek?

    superkarma: 0 23.06.2008, 16:16:44
  6. avatar
    [10] Eva_CZ [*]

    eva.soukupova: Od nevidim do nevidim

    superkarma: 0 23.06.2008, 14:20:10
  7. avatar
    [9] Eva Soukupová [*]

    Suzanne: Od nevidim do nevidim Čili 10 - 21 hodin.

    superkarma: 0 23.06.2008, 13:59:45
  8. avatar
    [8] Suzanne [*]

    eva.soukupova: moc prosím, jaká je otevírací doba? Ráda bych tam zašla a přiznávám, jsem líná to hledat.

    superkarma: 0 23.06.2008, 13:49:49
  9. avatar
    [7] femme [*]

    ráda bych to taky vyzkoušela, ale po nějaké době v absolutní tmě začínám většinou, mírně řečeno, hysterčit

    superkarma: 0 23.06.2008, 13:49:05
  10. avatar
    [6] Eva Soukupová [*]

    klair: Páteční článek byl o slavnostním otevření kavárny. Čili již je v provozu. Psala jsem v něm, že je otevřena do července, nikoli od...

    superkarma: 0 23.06.2008, 10:43:19
  11. avatar
    [5] klair [*]

    A ta kavárna už funguje? V tom článku z minulého týdne totiž určitě bylo napsáno, že se otevírá až v červenci :-O

    superkarma: 0 23.06.2008, 10:35:42
  12. avatar
    [4] Eliza [*]

    Ty jo, měla bych také vyzkoušet. Určitě to musí být silné a díky za hezký článek.
    Ale radši si vezmu tmavé oblečení, přece jen si nejsem jistá, dokážu se polít i když na to vidím

    superkarma: 0 23.06.2008, 10:30:38
  13. avatar
    [3] Ťapina [*]

    Kamrád má taky ten mluvící telefon, umí se s ním perfektně pohádat

    superkarma: 0 23.06.2008, 10:28:29
  14. [2] cherry.love [*]

    uz ten clanek me nadchl.. musim nekoho zpacifikovat, aby tam vyrazil se mnou. musi to byt uzasny zazitek

    superkarma: 0 23.06.2008, 10:06:51
  15. avatar
    [1] Michaela Kudláčková [*]

    Už to organuzuji pro celou rodinu. Rozhodně to bude zkušenost k nezaplacení a navíc na dcery to bude mít i výchovný efekt. Málokdo si uvědomuje, co má ve svých smyslech za dar a jak je těm, kteří to štěstí nemají. I jak se s tím dokáží popasovat. Už se těším.

    superkarma: 0 23.06.2008, 09:14:24

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa na téma: Zubní zdraví

Náš tip

Doporučujeme