Reklama

Postihlo nás to, co v současné době deset procent naší populace – nezaměstnanost.

Manžel pracoval v brokerské firmě, kde měl na starosti ekonomické analýzy firem, celou oblast PR firmy, redakci několika periodik. Časově byl velmi vytížený a zvyklý být neustále v kontaktu s bankami, PR agenturami, ratingovými agenturami, investory .... Jenže trh cenných papírů je u nás v krizi a zahraniční vlastník se rozhodl činnost své dceřiné společnosti v České republice uzavřít. O práci tak přišlo asi dvacet lidí. Většina z mladých práci bez větších problémů dříve či později našli, ale co ti starší??

Zjistili jsme to, co jsme do této doby jen tušili – není celkem důležité, co umíš, kolik máš titulů, kolik jazyků umíš, že jsi ochotný pracovat od nevidím do nevidím – ale důležité je, kolik je ti roků ... Během tří měsíců, kdy je manžel doma, se přihlásil asi do dvaceti výběrových řízení (jejichž kritéria naprosto splňoval), absolvovoval asi deset pohovorů, všechny s výsledkem, že sice kritéria splňuje, ale vybrali jiného „vhodnějšího“ (rozuměj „mladšího“) kandidáta. Manželovi totiž už není třicet, ale přes padesát a prostě pro zaměstnavatele není perspektivní. Oba nás to moc trápí, ne z hlediska financí, to celkem zvládáme (zatím), ale spíš to, že o člověka, který ještě má dost sil, dost zkušeností (i z práce v zahraničí), je jazykově vybavený, se znalostmi ekonomiky, PR problematiky, který psal často do novin a odborných časopisů, najednou není zájem jen proto, že je prostě starší.

Měla jsem dost strach, jak to manžel ponese, ale velmi mě překvapil svou statečností. Pere se s tím, chodí na pohovory, i když předem řekne, že ví, jak to dopadne. Držím ho, jak můžu, věřím, že tuhle situaci překonáme a zase bude pracovat, že proboha některý zaměstnavatel snad bude mít rozum a přijme člověka se zkušenostmi, spolehlivého, u kterého se nebude muset obávat, že mu za chvíli uteče za výnosnějším místem. Takže měsíc co měsíc chodí na Úřad práce, kde pochopitelně pro něj žádné místo nemají, ale aspoň je to důvod vzít se na sebe oblek a cítit se zas důstojně. Zrovna včera ho zase jedna banka odmítla ....