Bulvár

Obyčejný den v roce 2110

pc

Moje postel mě lehkými vibracemi a tichou hudbou vzbudila ráno v sedm. Kafe s teplým rohlíkem už vonělo z kuchyně, výrobní automaty mám ve všední dny nastavené stabilně na tuhle hodinu. 

Na mytí se už voda dávno nepoužívá, z vertikálních trysek ve sprše syčí speciální pára, která tělo dokonale zbaví všech nečistot.  Na podobném principu fungují pračky a myčky na nádobí. Zuby se čistí domácím laserovým kartáčkem. Pitná voda je vzácný a drahý artikl, vykoupat se v ní doma ve vaně už můžou jen boháči. Nám ostatním slouží jen na pití. Za to elektrická energie je takřka zadarmo. Už se dávno nespaluje uhlí jako kdysi, někde možná ještě dojíždějí zastaralé atomové elektrárny, ale my jsme připojeni na vodíkové kolektory, které vás zahltí energií s takřka nulovými výrobními náklady. Jdu do práce. Teda v mém případě je to vedlejší místnost mého bytu a pouštím si deset obrazovek, které lemují pokoj.

Sama a přesto mezi lidmi

V ten moment se kolem mě v 3D rozměrech objeví naše redakce a mí kolegové. Někteří už píší u počítače, jiní právě přicházejí do práce. Bavíme se, nejvíc se vždy těším na ranní vtípky, které každý na střídačku trousí. V poledne máme poradu. Jestli si chcete přečíst naše články, budou také 3D. Při rozhovorech budete sedět v místnosti s dotazovaným, reportáže zažijete jako virtuální divák, v ostatních článcích budou 3D  ilustrační fotky, krajiny, dokonce se poslední roky hodně využívají i zvuky – zpěv ptáků, šumění lesa, hlasy, zvuky prostředí, kde se právě ocitáte.  Poslední technologická novinka jsou vůně, ty Lukáš nainstaluje s novým programem do příštího týdne, takže se těšte zejména na recepty. Pro ty, kteří si chtějí uvařit sami je jedna verze článků, k nastavení programu pro domácího kuchaře druhá. Většině lidí se ale už moc vařit nechce, to spíš naše babičky se ještě šmudlají s těstem na buchty nebo rozpálenou pánví. Domácí kuchař vám uvaří skoro stejně dobře, a můžete si předem nastavit čas, kdy má být jídlo hotové. Přijdete a jíte, co si víc přát?

Bez práce je koláčů dost

Hloupé je, že jsem ráno zapomněla nastavit uklízečku. Mám ráda, když se doma všechno leskne. Skočím domů po poradě a napravím to.  Ještě štěstí, že je to hned za dveřmi. Do práce se už mimo domov nechodí. Teda aspoň ve většině firem. Šetří se tak náklady i energie a výroba je mnohonásobně levnější. Peníze už také neexistují. Měsíčně se připisují na elektronickou kartu  body, které se pak odečítají. Nechodíte totiž nikam ani na nákup, vše probíhá přes centrální počítač, který zboží objedná a automatická linka ho buď dodá na stanici, kde si ho převezmete, nebo si zaplatíte donášku až do domu. Samozřejmě, že robotickou. Fyzickou práci už žádní lidé nevykonávají. Aspoň tedy v civilizovaných světadílech, což jsou kromě Afriky všechny. Možná ještě někde v Asii, ale jinak ne.

Po práci legraci

Po práci jdu dnes ven. Poprvé po pár dnech. Sluneční aktivita je nízká, a tak se člověk nemusí bát rakoviny kůže. Nad Evropou jsou v posledních deseti letech šílené ozonové díry a když jdete ven, musíte být chráněni speciálním štítem. Moje teta se na to vyklašlala a dostala rakovinu kůže i jater. Naštěstí to lékaři umí vyléčit pomocí kmenových buněk, které nemocnému vytvoří náhradní orgán, ale těch bodů, co to stálo. Museli jsme se na tetu skládat celá rodina.

Když nemůžeme ven, nahrazujeme to virtuálním světem, který si kolem sebe můžeme vytvořit doma. Včera jsem si byla zalyžovat v Alpách, kde ještě před 50 lety býval sníh. Mám doma lyžařský trenažér, kolem kterého si pomocí  projektorů vytvořím krajinu, nebe, jiné lidi i se zvuky a vůněmi. Dokonce si můžu nastavit i teplotu. Já tak kolem 20 stupňů. Lyžovat v tričku a kraťasech je super.  Příští týden chci zkusit nový program Bora Bora v roce 2010. Můžete totiž i cestovat časem, zatím jen virtuálně, ale snad nebude daleko doba, kdy to půjde i doopravdy. Teleportace pomocí cest v časoprostoru, přechody do různých dimenzí, prostorové smyčky – však jste už o tom slyšeli…je to složité, ale moje pravnoučata už budou takhle cestovat.

Knihy nikoho nezajímají

Večer jsem se po parní koupeli ještě nechala namasírovat  - moje domácí uklízečka má programy i na relaxaci a zdraví. Pak jsem si četla knihu. To už dnes nedělá skoro nikdo. Na co číst knihy, když se díky centrálnímu počítači můžete ocitnout přímo uprostřed děje jakéhokoli příběhu, který si z nabídky vyberete. Je v tom ale jeden rozdíl. Představy dostanete naservírované od někoho jiného a vlastní fantazie vám zakrní. V knihách si musíte všechno představovat po svém. A to mě baví. Už nás ale moc takových není.

Ve škole se už neučí ani cizí jazyky. Není to potřeba. Koukněte se, jak to dnes děláme.

 

   
19.05.2010 - Blog redakce - autor: Simona Škodáková

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení

Náš tip

Doporučujeme