Petr Zelenka, kterého si jistě každý spojuje s jeho filmem Knoflíkáři nebo možná s komerčně nejúspěšnějším českým filmem roku 2000 Samotáři, vyrobil další "trhák". Ubylo úchylných prvků, přibylo příběhu. A to není na škodu, ba právě naopak.

 

Klíčovým slovem příběhu by mohlo být obyčejný

České filmy nám jsou vždy bližší. Jsou z našeho prostředí, mají naši mentalitu i atmosféru. Příběhy obyčejného šílenství právě v tomto směru osloví jistě velké množství diváků.

 

Ivan Trojan, zde opět v hlavní roli, je tentokrát velmi neambiciozním a opět trochu šíleným hráčem. Svou postavu rozehrává hlavně v prostředí letiště, kde býval navigátorem, teď je skladníkem.  Je smutný ze ztráty přítelkyně, trápí ho matka, která mu stále podsouvá a vnucuje, že není normální. Tuto labilní ženu vykresluje, ba snad by se dalo říci, že mistrně umělecky ztvární, paní Nina Divíšková. Ať to zní sebevíce kostrbatě, vystihuje  to přeci jen alespoň trochu tento spontánní projev  zkušené profesionálky. Ale k té se ještě dostaneme…

 

Její syn Petr, v podání tolik spolehlivého herce Ivana Trojana, se zmítá a potácí životem, trochu se nechce zařadit, trochu je mu to všechno fuk. Stojí ale šíleně o návrat své přítelkyně, a tak neváhá ani ustřihnout vlasy její tetě. Také dojemně cestuje přes půl Prahy na vysokozdvižném vozíku, ale to není stále dost. Přítelkyně se totiž už nabažila jeho bláznivin a nespolehlivosti, ona chce řádné zázemí a někoho normálního. Film nás přenese až do okamžiků, kdy zjistí, že je to hrozná nuda a že to tedy také není ono. Na konci váhá, rozhodne se, ale život si tím tedy nijak zvlášť nevylepší… Ten pravý „Zelenkovský vtípek“ přijde totiž až na závěr.

 

Filmu se nedá vytknout chyba ohledně střihu, kamery, režie. Diváka nic neruší, snad jen zpočátku pár záběrů bez konce. Ale i těch se nakonec dočkáme, figurína, která přilétla na ruzyňské letiště, bude nakonec ve filmu svůj prostor mít.

Čeho si ale divák jistě všimne je hudba Karla Holase. Příjemně podkresluje situace a sem tam zesiluje prožitky z jednotlivých záběrů. A to je přeci to, co se od filmové hudby čeká. Společně s filmem vychází jeho soundtrack, a pokud máte rádi filmovou hudbu, doporučuji zakoupit.

 

Vraťme se ale k hercům.

Již zde bylo uvedeno jméno paní Niny Divíškové, která tolik mistrně a spolu s rozličnými gesty nervozity, zobrazila obyčejně šílenou ženskou. Snaží se udržovat rodinu a manžela i syna povzbuzovat k normálnosti. Nakonec je to ona, kdo pobíhá ve spodním pánském prádle po Václaváku, a pobíhá nádherně. Ona sama říká, že nerada popisuje charaktery svých postav, a zdá se, že to skutečně není nutné. Ona své role pochopí a ztvární tak dokonale, že není třeba slov. Nedivila bych se, kdyby za tuto filmovou roli dostala nějakou prestižní cenu.

 

Ve filmu hraje také Zuzana Bydžovská a Jiří Bartoška.

Tvoří zde pár, který má velký problém. Charismata těchto herců spolu svádí na plátně souboj a podle slov Petra Zelenky, Zuzana Bydžovská vítězí. Já bych jejich vstupy hodnotila spíše jako duet, který se vpije do mysli diváků s vervou, která k těmto zvučným jménům přísluší. Jejich problém, který udává scénář, je opět typický pro tvůrce filmu a přivádí nás k problematice jedné sexuální úchylky. Ještě že ji hravě vyřeší jejich soused Petr. Ano, v Příbězích obyčejného šílenství je Ivan Trojan ochoten se „obětovat“…

 

Na plakátech k tomuto filmu najdete, že jde o film instruktážní.

Když byl na tiskové konferenci Petr Zelenka tázán, proč je jeho film nazýván instruktážním, odpověděl následovně:

„Já osobně bych ho takto nenazval, ale když už se tak stalo, pokusím se to vysvětlit. Je to přeci jen film, který dává divákům určité instrukce. Například, jak vyjít se ženami nebo jak je přimět k tomu, aby se vrátily. Dále se v něm dozvíte, jak emigrovat nebo jak správně telefonovat. A tak přeci jen instruktážní je…“

 

Je pravdou, že se tam tyto věci dovíte. Ale není zcela jisté, zda vám to bude k něčemu dobré.

Ale jistě pro vás bude přínosem na tento film do kina zajít. Uvidíte v něm šíleně obyčejný příběh, ztvárněný podle úspěšné divadelní hry Dejvického divadla, v podání  pouze herců profesionálů.

 

Film se povedl a je veliká škoda, že ho Berlínský filmový festival odmítl uvést. Ale to už je jeho smůla. Jistě se uplatní na jiném a ještě lepším festivalu.

 

 

Příběhy obyčejného šílenství (angl. název Wrong side up)

Režie a scénář: Petr Zelenka

Kamera: Miro Gábor

Zvuk: Michal Holubec

Střih: David Charap

HRAJÍ: Ivan Trojan /Petr/, Zuzana Šuláková /Jana/, Nina Divíšková /Petrova matka/,

Miroslav Krobot /Petrův otec/, Jiří Bartoška /Jiří/, Zuzana Bydžovská /Alice/, Petra Lustigová /Sylvie/

Distributor: Bioscop, premiéra: 24. 2. 2005

 

Kde hrají film v kinech, najdete ZDE

 

Na stránkách magazínu Žena-in.cz právě probíhá soutěž o trička s motivem tohoto filmu.

Soutěžit můžete ZDE

Reklama