Přítel Kristýny, Ondra, si v polovině prosince loňského roku zvrtl na horách kotník. Sádry nebylo potřeba, stačila pevná ortéza. Kotník mu zafixovali a dostal tři týdny neschopenku. Tyto dny však Kristýna už doslova odpočítávala na prstech.

Líný jako veš

muž

Po návratu se zkaženého pobytu na horách Ondra první dny doma jen pofňukával, jak to bolí.
„Prosim tě, vždyť to máš v ortéze, to už nemůže být taková bolest,“ peskovala ho Kristýna.
Ale vzápětí přišla a se slovy
„Ty můj chudáčku...“ a přinesla mu něco dobrého k jídku a skočila i dolů do krámu pro pivo. Potom už se věnovala jejich pětiletému synovi.

„Kdyby se to stalo Tobě, taky bych se o tebe tak hezky staral,“ řekl s povděkem Ondra a sáhnul po televizním ovladači, na co by se podíval. Tři týdny doma, bez práce, to bude leháro.
A leháro to bylo.

Byť dostal Ondra berle na chůzi, moc jich nevyužil. Stály opřené v rohu a spolu se synem a s Kristýnou se smutně dívaly na ležícího a čím dál více pohodlného taťku Ondru.
„Aspoň by sis s tím malým mohl zahrát nějakou hru, když už jsi doma. Pořád jen čumíš na tu bednu.“
„Za chvilku,“
řekl Ondra a většinou ta chvilka nikdy nenastala.  

První dny nosila Kristýna Ondrovi jídlo až do postele, pomáhala mu i do vany a starala se o něj možná i víc, než musela. Po týdnu jeli na lékařskou kontrolu, kde bylo Ondrovi sděleno, že kotník se hojí dobře, nemá ho ještě moc přetěžovat, ale za pomocí berlí se může pomalu pohybovat po bytě i venku, na krátké procházce.

Kristýna se zaradovala, že si vezme Ondra konečně malého na chvilku ven a ona udělá i něco doma, neboť se blížily Vánoce a neměla ještě ani pořádně uklizeno. Ale to se Ondrovi nechtělo. Role obskakovaného maroda se mu velice zamlouvala. Kristýna po cestě z práce vyzvedla syna ze školky, nakoupila, navařila, jídlo přinesla až do postele, do toho pekla cukroví, chystala na Vánoce a věnovala se synovi.
Začínala toho mít plné zuby.

Hned po návratu od doktora manželovi řekla, že když se dokáže s berlami dobelhat na balkon si zapálit, zvládne i udělat nějaké to jídlo a postarat se o kluka.
„Jo a do vany také dojdeš sám,“ dodala.
„Ale Kristýnko, vždyť víš, že doktor říkal, že se nesmím namáhat.“
„Doktor říkal, že pomalu můžeš. Jsi jen líný jako veš.“

To je pravda, Ondra za ty tři týdny nic nedělání pěkně zlenivěl. Na jeho třítýdenní neschopenku navazovaly hned Vánoce, to si vybral starou dovolenou, takže byl víc než měsíc v kuse doma. První týden v lednu pak nastoupil do práce. Pracuje v bance, kde je naštěstí sedavé zaměstnání.
Hned po návratu z práce však přišel domů úplně zničený. Hodil nohu na stůl a obrátil se na Kristýnu se slovy:
„Mně ten kotník bolí, asi půjdu k doktorovi, ať mi dá ještě neschopenku. Co máme k večeři?“
„Jdi, ale obskakovat už tě nebudu, a jestli se naštvu, vezmu malého a pojedeme na ty hory sami znovu. Tam se může stát, že si zvrtnu kotník zase já, a budeme tu vedle sebe ležet u televize oba.“

 

Reklama