Reklama

Pokud máte děti, možná už jste v knížkách nebo učebnicích narazily na její obrázky. Ty dětské jsou totiž nejznámější. Ale Bára Buchalová maluje i pro dospělé. A k tomu má ještě mnoho jiných aktivit.

Výtvarnice, ilustrátorka a grafička Bára Buchalová žije v Chomutově, kde jsem se narodila i já. O to je mi sympatičtější. Ale hlavně - její obrázky jsou pohlazením pro duši. V dnešní době se člověk rád podívá na milé, veselé a hravé obrázky, které mu vykouzlí úsměv na tváři.

Milá Báro, můžete se prosím představit našim čtenářkám? Co všechno děláte?

Cítím se být především výtvarnicí a ilustrátorkou, ale také grafičkou - věnuji se počítačové grafice a textilnímu designu.

Tvořím knižní a časopisecké ilustrace, především pro děti, spolupracuji s Českým rozhlasem na dětském portálu Webík, webu pro nejmenší děti, na jehož nové podobě jsem se nyní výtvarně a graficky podílela, včetně herních aplikací, které mě moc bavily. Portál Webík nyní nově zastřešuje rádio Junior v čele se Zorou Jandovou a nabízí hodně prostoru pro dětskou kreativitu a rozvoj. Vedle toho se věnuji počítačové grafice, nejrůznějším návrhům, od plakátů, log, pozvánek až po větší kampaně. Pro několik firem jsem také designovala spodní obrázkové prádlo.

bara

Úsměv na tváři má Bára Buchalová často, podobné jsou i její obrázky

Jak jste se k malování dostala? Věděla jste už jako dítě, že chcete v životě malovat?

Malovala jsem už od dětství, jako dítě jsem prý počmárala, co se dalo, navštěvovala jsem lidovou školu umění u akad. malíře Kamila Sopka a v kreslení mě podporovali i mí rodiče, především můj tatínek Jaroslav Pospíšil, výborný grafik, malíř a ilustrátor. Neučil mě nic cíleně, spíše mě ovlivnil svým přístupem, humorem a uměleckým i lidským vnímáním. Jeho styl byl naprosto odlišný od mého, takže se nedalo při společných výstavách říci, že bych se, jak se říká, potatila, ale naopak jsme se zajímavě doplňovali.

Ale nestudovala jste žádnou výtvarnou školu?

Ne, ne, moje další cesta byla cestou samouka, neformovaly mě školy ani kursy, svou vlastní cestu jsem si našla postupně sama a hledání osobní cesty i vlastního rukopisu jako svobodného člověka, příliš neovlivněného vzory, mi vyhovuje vlastně dosud.

Jakou první knížku jste ilustrovala? A kdy to bylo?

První knihu k ilustrování mi nabídli v nakladatelství Albatros v roce 2003 a jmenovala se Kouzelná věda z edice „Haló, jak to je“, převzatý knižní zahraniční titul Richarda Robinsona.

Od té doby už tedy vyšlo hodně knížek s Vašimi obrázky. Máte je spočítané?

Některé vyšly pouze s mými ilustracemi, některé v kombinaci s ostatními autory. Celkem jsem se podílela asi na 23 knižních titulech, z toho na 4 jako spoluautor.

Když jsem si je prohlížela, všimla jsem si, že se věnujete hlavně dětským tématům. Baví vás dětský svět? Proč?

Přirozeně to tak samo vyplynulo. Dětský svět je navíc světem hodně přímočarým a barevným a spontánním, a to nějak koresponduje s mou duší. Nenajdete v něm prvoplánovost a kalkul, je bezprostřední a čistý a to mě velmi osvobozuje a inspiruje.

bara

Tenhle obrázek se jmenuje Vráňata na stromě

Ale malujete také pro dospělé?

Maluji i pro dospělé, a ráda. Ale v takových obrázcích je spíše nadsázka a humor, než aby to byl vážný styl.

Ilustrovala jste také nějaké učebnice. Klasické, nebo i nějaké jiné?

Ilustrovala jsem jich hned několik. Některé byly vytvořeny jako pracovní sešity a jako výtvarné spoluautorství, například Angličtina z kouzelného sluchátka autorky Blanky Knotkové - Čapkové od nakladatelství Albatros, kde byly použity obrázky Macha a Šebestové od Adolfa Borna, jakožto hlavních hrdinů, nebo Ferda umí anglicky Zory Hubkové, kde byly zase použity obrázky Ondřeje Sekory, či Anglicky s malou čarodějnicí autorky Petry Přádné s použitými ilustracemi Zdeňka Smetany, rovněž od nakladatelství Albatros. Ilustrovala jsem také např. knihu Zebry, zebry, zebřičky nakladatelství Scientia a v současné době spolupracuji na projektu elektronické učebnice Nevšední matematika všedních dnů, která je podporována Evropskými fondy a má za cíl vytvořit galerii obrázků a matematických příkladů k používání jak odbornou veřejností a učiteli, tak i samotnými studenty přes speciální interaktivní tabuli anebo prostřednictvím počítače a přinést nové, kreativnější a příjemnější metody ve výuce.

Některé učebnice jsou pro malinké děti, např. herní aplikace na stránkách Webíku Českého rozhlasu v sekci Zábavná školička pod názvem Čarodějnická školička, kde si děti můžou vyzkoušet napsat diktát, vypočítat příklady, přiřadit zvířátka do světadílů apod.

Nejsou to ale jen knížky, čemu se věnujete. Jaké jsou Vaše další projekty?

Mám spoustu nápadů, které bych ráda uskutečnila, některé jsem musela bohužel odložit a nechat uzrát a některé se naopak musí vypiplat od miminka. Musela jsem se rozhodnout, čemu dát pozornost dříve, protože vše se bohužel nedá dělat současně.

V současné době připravuji vlastní projekt. Nerada bych něco dopředu zakřikla, a tak jen v tuto chvíli zmíním, že se bude týkat psaných i kreslených e-booků a mini knížek, s motivačním obsahem určeným dětem i dospělým, orientovaným na všechny roviny bytí. Takové pohlazení, inspirace a pomoc, zákusek pro duši. Moc se na tuto práci těším.

Když jsem hledala na internetu, našla jsem na zmíněném Webíku zvukový komiks o potkanu Pepovi. To se mi moc líbí. Příběhy také vymýšlíte sama, nebo je jen malujete?

Ozvučený komiks o laboratorním potkanovi Pepovi jsem výtvarně a graficky zpracovala pro rádio ČRo Leonardo v rámci pořadu Periskop. Autorkou je milá a vtipná Anna Hašková. Hlavní postavička potkan Pepa se svými přáteli v laboratorních podmínkách prožívá nejrůznější dobrodružství.

jaro

Veselý obrázek jezevce

Kromě potkana Pepy jste namalovala i spoustu jiných postaviček. Jaké mohou děti znát z knížek?

Možná bych mohla zmínit Káju Votrubu z knihy „Kolik váží Matylda“ úžasného a vtipného spisovatele Jirky Holuba, nebo hrdiny podvodního světa rybníku Pardoubek z nahraného CD Františka D. Skořepy - „Příhody kapříka Pepíka“. Na stránkách Webíku pak můžete najít v herní aplikaci Zlobílky, možná znáte i lelky od Pavla Šruta z knihy „Dva lelci ve skříni o Karlíkově nemluvě“.

Malujete i omalovánky. Kde jsou k sehnání?

Jeden sešit omalovánek s názvem Hravé omalovánky vyšel v nakladatelství Albatros v roce 2005 a nějaké omalovánky v brzké budoucnosti plánuji připravit sama.

Kolik času denně Vám malování zabírá?

Těžko říci, někdy kreslím a maluji v ruce a někdy kreslím a tvořím perem na tabletu v rámci grafického zpracování daného tématu. A někdy i v noci.

Hodně se věnujete dětským tématům? Líbí se obrázky Vašim dětem?

Mám čtrnáctiletého syna, obrázky se mu líbí a občas se s ním také radím, abych měla zpětnou vazbu z pohledu té dětské optiky.

Už jsem prozradila, že žijete v Chomutově. Narodila jste se tady? Jaká máte v okolí oblíbená místa?

Ano, narodila jsem se v Chomutově, ale hodně přátel, pracovního i kulturního zázemí mám v Praze, kam často jezdím a kam se chystám i časem přesídlit.

V Chomutově je léčivé Kamencové jezero, v tuto chvíli, pokud se nemýlím, jediné na světě, přírodní Lesopark, cyklostezky, možnost dojet za chvilku na hory nebo si zaběhat, zabruslit. Každé místo má své a dosud jsem oceňovala na tomto městě právě tyto přednosti.

Zajímavé odkazy:

Obrázky Báry Buchalové si můžete prohlédnout ve FOTOGALERII:

Četly jste v našem magazínu: