Dnešní téma “Věrnost“ je tak trochu chůzí po tenkém ledě nebo tancem mezi vejci?


V obou případech jde o kejhák.


Když jsem přemýšlela, co o tom napíšu, přihrály jste mi odrazový můstek.

Parádní odpich v podobě reakcí na čtenářský příběh Lenky vydaný pod názvem “Byla jsem nevěrná“.


Jsem ráda, že máte ve věci věrnosti jasno.

Jsem ráda, že drtivé procento našich čtenářek je věrné, počestné a mravné.

Jsem ráda, že se vás tolik ozvalo, vás pohoršených a znechucených.


Jsem pro obnovu pranýřů a uliček hanby.
Co vy na to? Nebyla by to paráda?

Mohly bychom nevěrnici spatřit na vlastní oči, říct jí něco pěkně od plic, vykřičet svůj odpor k jejímu činu, něco po ní hodit… třeba ta shnilá jablka, co nám zbyla v lednici.

Ale i kamenem bychom mohly.

Mohly bychom si pěkně vychutnávat její potupu, když už to na sebe vyzvonila.


Nebo ne?

Není lepší schovat se za anonymitu pseudonymů a přezdívek?

Lát a spílat hříšnici v teple domovů a kanceláří?


Teď vážně.


Lenka šla s kůží na trh a musela počítat, že přes ní dostane naklepáno.

Nebo si snad naivně představovala, že jí budete tleskat?

Jedno je jisté, s věrností si hlavu neláme a veřejně se k tomu přiznává.

 

Ale co by mě skutečně zajímalo, jak jste na tom vy.


Ruku na srdce.

Máte opravdu čisté svědomí?

 

Jste opravdu takové světice?

 

U kolika z vás je věrnost spíše z nouze ctnost?


Kolik z vás si vybilo vztek za vlastní máslo na hlavě?

 

Já vím, že mi na to neodpovíte, ale zkuste odpovědět aspoň samy sobě.

 

 

Reklama