Vztahy

„Oblíkni se, nastydneš!“

„A v kolik přijdeš?" zastaví dospělou dceru ve dveřích její matka.
„Nevím, někdy..." snaží se ji trochu odbýt.
„Jak nevím, do půlnoci doma budeš, viď? Víš, že nemám ráda, když se po večerech někde couráš a bůhví s kým.“
„Matko, je mi pětadvacet, do kdy mě budeš kontrolovat?“

A tak dále a tak dále. Takový dialog už jsme slyšely stokrát. Ať už v roli matky, nebo dcery. Dobře si vybavujeme nervózní a ustrašené přešlapování maminy, která má svou dceru někde venku a nemůže zamhouřit oka, dokud ji nebude mít zase doma v posteli. Co na tom, že už je dospělá, že už má vlastní rozum. Její dítě to bude až do smrti, a to jí nikdo nevezme. Tu radost, hrdost a starostlivost. Kdyby jen to nezdárné dítě pochopilo, proč má o něj takový strach. V dnešní době se přece není co divit. Co je vražd, znásilnění a loupeží… A dcera je někde venku s přáteli, které ani nezná, a vrátí se až k ránu – možná…

 

Život s rodiči pod jednou střechou

Pro dospělé dítě je občas těžké bydlet s rodiči pod jednou střechou. Poslouchat neustálé výčitky o neuklizeném stavu pokoje. O tom, kdy má mýt nádobí a kdy vynášet koš. O tom, jak často nebo málo doma vypomáhá… Pod tou jednou střechou mu rodiče nedovolí mít vlastní život. Pořád bude malé dítě, které potřebuje vychovávat. Čím víc stárne, tím větší je péče ze strany rodičů, hlavně maminek.

O syny se s láskou pečuje. Nedovolí jim kolikrát, aby si sami ukrojili chleba. O dcery se neustále strachují. Nepouští je ven a potřebují o nich všechno vědět.

 

Hysterické maminky

Nejobtížnější je to asi s matkami hysterkami. Ty, které vám udělají scénu kvůli čemukoliv. Jsou schopné obtelefonovávat všechny možné kamarády, zda jste v pořádku, když se náhodou nemůžou dovolat vám. Vysvětlování v tomto případě nepomáhá. Pravdu mají ony, a to stoprocentně.

Klasickým takovým příkladem je matka ze „Samotářů“:

„To je tím, jaký život ty žiješ. S jakými lidmi se stýkáš... Vy ten život nežijete! Vy ho jenom tak krájíte!“

Bohužel, takové matky existují i ve skutečnosti. Soudí vás podle vlastních pravidel, kterým nikdo nerozumí, jen ony samy. Posuzují vás podle vašich známých a přátel. Podle toho, jak se oblékáte, jak mluvíte... Cokoliv uděláte, není dost dobré. Ona by to totiž udělala lépe. Někdy jí možná nezáleží na tom, jaká ve skutečnosti jste, protože nejste ona.

 

Nevděčné děti

Ale abych se nezaměřovala jen na ženy, které nám dávají život, měla bych svou pozornost obrátit i na ty, díky kterým mají tyto dámy den co den šedivější vlasy – děti. Jaké období je u dětí vůbec nejhorší? Puberta? Osamostatnění? Spousta mých známých mi vyprávělo, že nejvíce to vřelo mezi nimi a rodiči, když se rozhodli odstěhovat a začít žít někde ve svém. Matky plakaly a otcové se uraženě ptali, co jim tam chybí. Odpověď zněla: soukromí. Člověk se prostě v určitém věku potřebuje trhnout a být sám sebou. Vyletět z hnízda a začít volně dýchat. Co záleží na tom, že nemá vlastní byt a jde do podnájmu? Vyzkoušet se přece musí všechno a rodiče, ruku na srdce, v mládí jste byli stejně pitomí. To, že to teď vidíte jinak, je tím, že jste během těch všech let nasbírali zkušenosti, které ale svými výčitkami dítěti nepředáte. Ono je na začátku vaší cesty. Musí si jí projít, tak mu nebraňte!

Křížek na čelo, požehnání a vypusťte ta mláďata do světa! 

Já se přece vrátím...

 

Jaké jsou vaše zkušenosti s opouštěním rodného domu? Hádaly jste se s rodiči? A jak to po letech vidíte jako rodiče? Děláte stejné „chyby“, které rodiče dělali vám? Je v tomto případě pravda, že historie se opakuje?

   
10.08.2007 - Láska a vztahy - autor: bezradná Eleonor

Komentáře:

  1. avatar
    [26] jiraka [*]

    Titulek mi připomněl: "Dědečku, vylez z vany! Nachladneš se a zemřeš." Dědeček vylezl z vany, nachladl se a zemřel.

    superkarma: 0 12.08.2007, 21:53:59
  2. avatar
    [25] pujka [*]

    Já se od rodičů stěhovala 2x , návrat byl nádherný a odchod ještě hezčí .
    Po prvé to mamka fakt obrečela..dcera se jí stěhuje...poznamenávám, že jen o 2 km do "úžasného podnájmu. Bylo to maličké, ale bez rodičů. No a po druhé už jsem odcházela za manželem do vlastního.
    Ještě mám bratra (18) má přítelkyni a obsadili celé horní parto, s rodiči se snáší supr...zatím...z vlastní zkušenosti musím říct, že bydlení s rodiči a partnerem je možné v harmonii přežít...ale jen omezenou dobu... asi tak maximálne 2 roky.

    Jakmile máte společnou kuchyň, ledničku a záchod...tak je katastrofa na spadnutí i když se snažíte sebevíc.
    Taky záleží jestli bydlíte u svých rodičů nebo partnerových

    superkarma: 0 12.08.2007, 20:34:55
  3. avatar
    [24] risina [*]

    Kačena1: Každou něděli, kdy nebudu v práci . A když budu, tak může tak přijít - může mu kus žvance dát taťka .

    superkarma: 0 12.08.2007, 10:53:01
  4. avatar
    [23] Kačena1 [*]

    risina: Nepřeháněj to, KAŽDOU neděli? Slibujeme si s přítelem - až se jich zbavíme a vystřízlivíme z oslav, které nastnou následkem dopadu syndromu opuštěného hnízda, okamžitěmě si náš dvougenerační rodinný dům vyměníme za bydlení, kde bude veliká jídelna pro návštěvy a žádné spaní pro hosty

    superkarma: 0 12.08.2007, 07:15:55
  5. avatar
    [22] risina [*]

    Kéž by se můj sny (22) chtěl osamostatnit a odstěhovat! Jak ráda bych ho zvala každou neděli na oběd, vyselchla si patřičně umravněnou verzi jeho týdne a jinak o něm nevěděla...

    superkarma: 0 11.08.2007, 17:23:28
  6. avatar
    [21] Kačena1 [*]

    RenataP: medvedice55: Marně jim už dva roky nadhazuji: já kdybych byla na Vašem místě, domluvila bych se s kamarádkama a pronajali bychom si společně byt, to by bylo super!!! Nemusela bych poslouchat žádné kecy a mohla bych si dělat co chtěla a kdy chtěla.
    Zatím se na to ani jeden z nich nechytil. Teď mě napadlo, možná netrpělivě čekají, až si ten bych s kamarádkami pronajmu a konečně vypadnu z domu .

    superkarma: 0 11.08.2007, 07:18:54
  7. avatar
    [20] Meander [*]

    Dědečku, vylezte z té vody! Nastydnete se a umřete!
    Dědeček vylezl z vody, nastydl se a umřel.

    superkarma: 0 10.08.2007, 16:55:47
  8. avatar
    [19] Amálie [*]

    Neumím si představit žít s rodiči pod jednou střechou. Je to už hodně dávno, co jsem s nimi naposledy bydlela.

    superkarma: 0 10.08.2007, 15:03:49
  9. [18] Rikina [*]

    Mně zhruba od nějakých 14 let nikdo do ničeho nemluvil, takže nebylo co řešit. Ovšem očekávala se kromě samostatnosti též zodpovědnost - jinými slovy máš průšvih? Dělej, co umíš, chceš být velká holka, tak tady to máš. Čili "volně dýchat" jsem mohla až až.

    superkarma: 0 10.08.2007, 14:56:01
  10. avatar
    [17] Simoušek [*]

    Od rodičů jsem se odstěhovala po dvacátém roce života, až bylo kam. Podnik, kde jsem dělala měl ubytovnu. To ale bylo! Byla to jedna místnost ve sklepě !!! na chodbě sprcha a za dvojími dveřmi v opravdu temném dalším sklepě záchod. I tak jsem byla ráda, že jsem se osamostatnila. Naši byli hodní, vztahy byly dobré, ale neustálé sdělování s kým a kam jdu a kdy se vrátím (i když to chápu, měli strach) mě nebavilo. Bydlení ve sklepě bylo mnohem lepší. Sice jsem chodila o víkendech na oběd anobrž "ve sklepě" nebyl ani vařič

    superkarma: 0 10.08.2007, 13:57:41
  11. avatar
    [15] RenataP [*]

    Kačena1: postrč je, nechť si najdou partnera či parťáka s nímž zatouží založit hnízdečko hříchu

    superkarma: 0 10.08.2007, 13:01:39
  12. avatar
    [14] sanvean [*]

    Máma mě nikam moc nepouštěla do mých 16, ani přespat ke kamarádce. Pak už jsem měla jakžtakž volnost a do mých 18 jsem si to teda vynahradila až až Jé, to byla léta...

    superkarma: 0 10.08.2007, 13:00:30
  13. avatar
    [13] RenataP [*]

    gwen: po čem? Fakt až po TOM???? No chudák máti!

    superkarma: 0 10.08.2007, 12:59:53
  14. avatar
    [12] gwen [*]

    Na otázku:"Kdy se vrátíš" jsem odpovídala:"Až potom" Chudák máti, někdy se moc nevyspala
    Já jsem měla od patnácti svůj pokoj s koupelnou a vlastním vchodem. Takže někdy naši ani nevěděli, kdy jsem přišla.

    superkarma: 0 10.08.2007, 12:38:43
  15. avatar
    [11] medved [*]

    tak u me to platilo 100%...puberta uplne v pohode, divila jsem se kamaradum, co na tech rodicich furt vidi, kdyz mamka je tak prima....ale pak jsem se v 18 presunula na kolej, coz bylo jeste OK, protoze zezacatku jsem byla doma temer kazdy vikend, jenze vikendu ubyvalo a po trech letech jsem se doma ukazala jestli jednou za mesic (podotykam, ze ne kvuli penezum, vydelavala jsem si sama)...peklo nastalo az kdyz jsem domu privedla sveho kluka, soucasneho manzela a tim padem jsem doma byla jeste min, zaroven na VS nastupoval bracha, zaroven mamce umreli v kratkem case oba rodice...no proste se to nejak nakumulovalo a ja nebyla v tuposti mladi schopna ji podrzet, protoze jsem byla mlada, blba, zamilovana a zajimal me vyhradne vlastni zivot....takze obcasne navstevy se zmenily v utrpeni, hadky, vycitky, plac, predcasne odjezdy...xkrat jsem si rikala, ze uz NIKDY neprijedu...ale nakonec jsem to nastesti nedodrzela...no po par letech se to usadilo a ted je muj vztah s mamou vylozene paradni

    superkarma: 0 10.08.2007, 12:17:11
  16. avatar
    [9] Meander [*]

    Já tohle nikdy nezažila. V patnácti jsem zmizela na intr, v šestnácti na privát, v osmnácti do Švýcarska a ve dvaceti už jsem měla první byt. Ani jako dítě mě naši takhle nebuzerovali.

    superkarma: 0 10.08.2007, 10:12:58
  17. avatar
    [8] Ťapina [*]

    Tohle bych nemohla. Užila jsem si podobného poučování dost do osmnácti, pak už jsem chodila "ven" výhradně 350 km od domova. A bez košilky

    superkarma: 0 10.08.2007, 10:07:35
  18. avatar
    [7] femme [*]

    Kačena1: mně vylétly z hnízda už dvě děti, ale žádným syndromem fakt netrpím ještě mám doma 23letou dceru, ale doufám, že už taky brzo zvedne kotvy

    superkarma: 0 10.08.2007, 08:29:17
  19. avatar
    [4] Kuře [*]

    Když jsem viděla,jak "tolerantní" byli moji drazí rodiče k ségře, tak jsem se v 19ti odstěhovala a ve 20ti vdala. Nelituju.

    superkarma: 0 10.08.2007, 07:55:12
  20. avatar
    [3] Kačena1 [*]

    Prosím pěkně, mohl by mi někdo poradit, jak naočkovat "děti" rozhodnutím pro opuštění rodné domácnosti? Jednomu je 19, druhému 18 a já se nemůžu dočkat, kdy se s chutí poddám syndromu opuštěného hnízda, tzn. koupím si bednu Cinzana a budu řvát štěstím, že jsem se dočkala

    superkarma: 0 10.08.2007, 07:31:18
  21. avatar
    [2] Suzanne [*]

    Mám úžasné rodiče, ty řeči a reakce popisované v článku vůbec neznám
    Z domu jsem odešla, když mi bylo 18 a měsíc, okamžitě po maturitě, a rodiče mi pomohli se stěhováním. Straaašně jsem se potřebovala osamostatnit a byla to pěkná fuška Dlužno dodat, že jsem se sice živila sama, ale máma občas něco šoupla
    Žádné chyby dnes nehledám, tudíž si je musím vymyslet sama
    A možná, že se historie opakuje - mám dost benevolentní přístup ke svému potomkovi.

    superkarma: 0 10.08.2007, 07:25:00

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme