Bulvár

Oblíbený film? Jé, těch by bylo!

film

Když přijde řeč na můj nejoblíbenější film, těžko bych mohla jmenovat jen jeden. Nenapadá mě ani konkrétní žánr. V každém se najde pár filmů, které na mě nějak zapůsobily. Jsou to filmy, které můžu vidět stokrát, a přesto mě neomrzí. Bylo by fajn mít je všechny doma a pouštět si je podle nálady.  

Když si chci poplakat: Naprosto přesně si vzpomínám na film, který mě poprvé rozplakal. Nepočítám Vinnetoua a Poslední výstřel, nad kterým se sice mé dívčí hrdlo svíralo dojetím, ale kapku jsem neuronila, protože indiáni přece nepláčou. Byly to Formanovy Vlasy, které spustily stavidla mých slz. Jeli jsme na ně tenkrát až do Budapešti, protože tady se z pochopitelných důvodů nepromítaly. Houby jsem rozuměla, byl v anglickém znění s maďarskými titulky, ale to vůbec nic neměnilo na faktu, že tenhle film byl historicky prvním, který mě rozeštkal, a vůbec jsem se za to nestyděla.

Když se chci dojmout: Jsem citlivka, a tak mě spolehlivě dostávají filmy o zvířatech a se zvířaty. Když se ti nebozí bezbranní tvorové dostanou do spárů bezcitných bytostí, jakými dokážou být lidé, a přes všechny překážky, ústrky a příkoří se doberou svobody, nebo dokonce dětského objetí, nezůstane jedno moje oko suché. Zachraňte Williho, Krasavec Beauty, Lassie nebo Medvědi. A nesmím zapomenout na „zvířátko“ z jiné planety,  E. T.

Když chci být romantická: To bych nebyla ženská, aby v mém seznamu oblíbených filmů chyběly ty zamilované. Ani jeden z těchto filmů nekončí happy-endem, přesto nebo možná právě proto patří mezi mé favority, které můžu vidět Xkrát: Zaříkávač koní, Vzkaz v lahvi, Město andělů, Vzpomínky na Afriku, Madisonské mosty. Je zvláštní, že když se o těchto filmech zmíním před nějakým mužem, pohrdlivě mávne rukou a nazve je sentimentálním brakem. Tak ať.

Když si chci bavit: Nemusí to být zrovna komedie k popukání. Nesnáším totiž prvoplánový laciný humor, kterému říkám „utírání si nosu židlí“. Kopání do zadku mi opravdu nepřipadá vtipné. Proto jsem nikdy nebaštila filmové grotesky Laurela a Hardyho nebo Chaplina ani Troškovy lidové komedie. Mezi filmy, které mi spolehlivě zvednou náladu, patří Deník Bridget Jonesové, Někdo to rád horké nebo Forrest Gump. A samozřejmě dlouhá řada českých komedií se spoustou nesmrtelných hlášek Na samotě u lesa, Vesničko má středisková, Vrchní, prchni a Limonádový Joe.

Když chci zamachrovat: Občas se dostanu do debaty s filmovými fajnšmekry, u kterých bych asi s Městem andělů neobstála. A tak musím vytáhnout z rukávu pár filmových bonbonků, které patří nejen do zlatého fondu světové kinematografie, ale i mezi mé oblíbené filmy. Felliniho Casanova, Viscontiho Smrt v Benátkách, Antonioniho Zvětšenina, Formanův Amadeus.

A filmy, které zrovna nemusím nebo je alespoň záměrně nevyhledávám? Jsou to válečné drasťáky, horory, thrillery a sci-fi. Ale přece jenom bych vyjmenovala dvě výjimky: A to v případě, když se chci krásně bát: Čelisti a Vetřelec.

Svěříte se mi i vy se svými oblíbenými filmy? Jaký žánr upřednostňujete? Máte raději komedie, nebo dramata? Který film vás poprvé rozplakal, kterého vás zaručeně pobaví? Kdybyste mohla jmenovat jen jeden, který by to byl a proč? Shodnete ve filmovém vkusu se svým partnerem? Máte nějaký zážitek z kina? Jaký byl váš první mládeži nepřístupný film? Který film vás poslední dobou zaujal?

Chodíte ráda do kina, nebo si film raději vychutnáte doma?

Napište nám o všem, co souvisí s filmem na adresu: redakce@zena-in.cz. Nejzajímavější příspěvky odměníme  dárkem nebo body do Velké vánoční soutěže.

   
14.12.2009 - Blog redakce - autor: Dana Haklová

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme