Je o ní napsáno více vtipů než o blondýnkách a sprostém Pepíčkovi. Je mezi matkou manžela, mezi matkou manželky, mezi matkou partnera a mezi matkou partnerky. Je všude tam, kde to předtím bylo málo komplikované. Popadáme se za břicho a tečou nám slzy smíchu, když je cizí a slyšíme o ní vyprávět. Může být i vlastní, ale pak na světelné míle a tisíce kilometrů daleko. Ale jakmile je tchyně neboli svegruše za dveřmi, je definitivně pozdě hledat v příručkách, co s ní.

A tak žhavíme drát a ptáme se těch o tchyni, dvě zkušenějších, jak s ní proboha vyjít, zachovat rozum v hlavě a klid v domě.

tchýně

Markéta je kamarádka a zastánkyně tchyní: „Mám tři kluky a vždycky si představím, jak mi domů přivedou snachy, které budou moje vnoučata trápit a týrat svojí samozřejmě že úplně blbou výchovou a já nebudu smět říci popel, jinak mě roznesou po těch internetech… a hned se mi ty „tchyňovské“ výstřelky snášejí lépe.“

To Jiří se pro shodu se svou tchyní Marunou doslova probrečel a rozkrájel: „Moja tchyňe Maruna měla ze začátku ke mně pořád výhrady – mánička mastná, kdo ví, co je to zač. Tak jsem ji v nestřeženém okamžiku vyzval ke křížovkářskému souboji. Nejdřív vytáhla tehdy běžné Rudé právo, to jsem odmítl. Sehnal jsem nějaké křížovky a totálně ji roznesl. Krásný na tom bylo, že jsme se tomu nakonec zasmáli.

Spřátelili jsme se ale po úplně jiné historce, a ta mě bolela fyzicky. Tož, byl jsem frajer. Na vojně jsem vařil pro 1200 lidí a 2x denně byl guláš, což představuje asi 120 kg cibule. A já to krájel ručně, takže těžkej odborník. A jednoho krásného dne chystala Maruš guláš k večeři, pro početnou rodinu to je asi tak 6 litrů. Přišel jsem do kuchyně ve chvíli, kdy krájela cibuli. Držela ji typickým ženským způsobem, jak my říkáme, mezi prsty. Povídám, Maruško, já vám to ukážu. Upozorňuju, že jsem se nikdy neřízl. Zkrátka, první cibule nedokázala uhnout, dodnes mám jizvu. Z té kuchyně jsem vypadl ponížený a jako hlupák. A ona přišla za mnou, poslala dceru pryč a řekla: To se spraví, nebuď zlý na mou dceru. A já byl tenkrát zamilovanej, tak jsem to obrečel. Je to jen taková malá vzpomínka, příběh, ale jsem na něj hrdý,“ vzpomíná na svou tchyni v dobrém Jirka.

To Vlaďka na tu svou nevzpomíná zrovna v dobrém: „Vždycky byla sama sobě na prvním místě. A také neustále radila, co její syn má rád, a co naopak ne. A co mám ráda já? To ji vůbec nezajímalo. Takže tchyně nebrat!“

Každá žena v sobě má kus tchyně

No jo, ale ono se to radí, jenže co dělat, když už jsme nějakou tu tchyni dostali darem a pro klid doma s ní vyjít musíme, i když by to znamenalo jít s ní až před vrata, tak jako to udělal Roman: „Před dvaceti lety jsem měl s tchyní malou výměnu názorů ohledně toho, jak by měl být postavený nábytek a uspořádané věci v něm. Tak jsem s ní vyšel před vrata a od té doby k nám chodí pouze, když já nejsem doma, a i tak se to musí dopředu ohlásit. Ale jinak spolu vycházíme docela dobře.“

mdmdmdd

A jakou taktiku na tchyně má psycholožka Dana Marková?

„Můj názor je takový, že nikoho nepředěláme, záleží na nás, jak si vztah utvoříme. Jaké dáme hranice a jak moc si necháme zasahovat do života. Z pohledu ženy budou nebezpečné tchyně, které jsou hyperprotektivní matky a nad jejich syny nikdo není. Těm se syn jen velmi obtížně vzepře ve prospěch své ženy a jediná rada je odstěhovat se co nejdále. Myslím, že domluva je možná i s tchyní, a umím si představit, že spolu snacha a tchyně tráví dovolenou. Je to o komunikaci, nastavení pravidel a vzájemném respektu od samého počátku. Krásně to ostatně vystihl Plzákův zákon oblíbenosti tchyně: „Oblíbenost tchyně roste se čtvercem vzdálenosti.“

Slova populárního odborníka na strasti manželského života potvrzuje Tomáš: „Mám skvělou a úžasnou tchyni. Bydlí zhruba deset tisíc kilometrů od nás!“

Foto zdroj: Facebook

Reklama