Na samotě u lesa Jára Cimrman ležící spící funěl a vystrkoval pupendo. Měl jenom obecnou školu, obor knoflíkáři nedodělal, protože se mu zdálo, že je v Brně nuda. Lákalo ho slunce, seno, jahody a láska jedné plavovlásky. V penzionu pro svobodné pány jí šeptal jí do ucha: „Jen s tebou mě baví svět, pojď, budeme mít svatbu jako řemen a pojedeme spolu na svatební cestu do Jiljí. Ducháček to zařídí, je rychlý jako kulový blesk." Měl smůlu. Kromě něj jí nadbíhali ještě nějací světáci, a ti měli něco víc - měli dědictví. Básník Jára Cimrman zatím pomalu, ale jistě přicházel o iluze. Když mu v létě začínal místní kovboj nadbíhat se slovy:  Pojďte pane, budeme si hrát," nejdříve mu říkal:  Ten svetr si nesvlíkej." Pak si ale uvědomil, že jsou oba samotáři, a strávil léto s kovbojem. Poté, co za podpory doktora Mráčka zlegalizovali své partnerství, usadili se jako chalupáři ve střediskové vesničce. A jestli nezemřeli, žijí dodnes :-)
                                                                                                                                  Kadla

Uááá! :-)))))

Tohle mi nedělejte, směju se tady sama za počítačem jako neškodný blázen :-)

Tak schválně - kolik tam těch filmů je? Jdu je spočítat, ale chvilku to bude trvat...

Reklama