Asi to znáte - pocit, že čas letí neuvěřitelně rychle a že i kdyby měl den pětadvacet hodin, nestihla byste všechno, co máte stihnout. A vaše babička vám s potutelným úsměvem říká: „To já když jsem byla mladá, děvenko, já jsem toho stihla...“ Jenže to není vaše chyba. Za to, že nic nestíháte, může totiž podle nejnovějších vědeckých objevů sám čas.

Atomový čas
Mezi vědci se čas odvozuje od sekundy, a ta je na základě mezinárodních dohod definována jako 9 192 631 770 násobek doby periody záření, která odpovídá době přechodu mezi dvěma úrovněmi hyperjemné struktury základního stavu atomu nuklidu cesia 133. Podle této definice se pak čas měří takzvanými césiovými atomovými hodinami, které jsou zhotoveny průmyslově nebo jsou sestrojeny a provozovány pro největší nároky na přesnost ve výzkumných laboratořích. Těch skutečně přesných je na světě jen asi deset exemplářů.

Vesmír se smršťuje!
Co by se ovšem stalo, kdyby se čas začal zkracovat? Kdyby se poločas rozpadu prvků, stejně jako oběh Země kolem Slunce, začal zkracovat? Všimli bychom si toho vůbec? Až do objevu vědců z University of California v Berkeley ne! Jsme totiž jaksi uvnitř času, jsme pod jeho vlivem, a tak ho jen těžko můžeme pozorovat objektivně. Už před několika lety však známý odborník na černé díry, astronom a fyzik Stephen Hawking, vyslovil teorii o tom, že vesmír se pozvolna smršťuje a v následku toho že se náš čas zkracuje. Neexistoval však způsob, jak tuto hypotézu potvrdit.

Zkracování času prokázáno!
Matematik Terence McKenna, ve spolupráci s astronomem Peterem Meyerem, vyvinul na Kalifornské universitě počítačový program, který na základě poznatků o chování vesmíru vytváří časové mapy. Ve spolupráci s vojenským výzkumným institutem v Nevadě pak potvrdili, že se čas opravdu zkracuje. Armáda totiž používá jako kalibrační signál svých přístrojů takzvanou Schumannovu frekvenci. Ta byla až do roku 1980 7,83 pulsů za vteřinu. Nicméně poté se začala pomalu zvyšovat, což odhalil právě McKennův a Meyerův program. Nyní činí tato frekvence více než 12 pulsů za vteřinu! To znamená, že našich 24 hodin odpovídá přibližně 16 hodinám našich babiček.

Nová hrozba
Zdá se tedy, alespoň podle vědců, že stlačování vesmíru už započalo. Jaké budou jeho následky pro živé organismy zatím není známo, i když je možné, že zvyšující se výskyt duševních chorob, především depresí, a stále častěji se objevující poruchy menstruačního cyklu, jsou reakcemi člověka na tento fyzikální úkaz. Pravděpodobné však je, že my už se výraznější změn nedožijeme, uklidňuje veřejnost Hawking. Stlačování vesmíru totiž probíhá v určitých etapách a jednu máme skoro za sebou. Náš čas se tedy už příliš nezkrátí. Naši potomci však zřejmě budou vystaveni vážnějším důsledkům smršťování vesmíru. A tak se ke globálnímu oteplování, asteroidům a virovým chorobám přidává další hrozba pro existenci lidstva...

Zdroje:
http://research.chance.berkeley.edu/main.cfm?id=4
http://www.hawking.org.uk/home/hindex.html
http://www.vesmirweb.net/clanek.php?id=122

Měla jste někdy pocit, že čas se zkracuje, že ho máte méně, než jste ho měla v dětství? Trpíte depresemi? Míváte období, kdy jste labilnější a reagujete přecitlivěle na všechno, co se kolem Vás děje? Máte problémy s menstruačním cyklem?

Reklama