S hrůzou jsem si při surfování na internetu přečetla článek s názvem Obézní děti se nevejdou do sedaček. Popisoval, jak mnoho obézních dětí do tří let v USA se nevejde do dětských sedaček. Studie uvádějí, že odhadem asi 182 000 tříletých Američanů váží více než 18 kilogramů.

Více než 282 000 dětí s nadváhou do sedmi let se nevejde do bezpečnostních sedaček, které jsou běžně dostupné na trhu. Existují sice sedačky, které se přizpůsobí rozměrům batolete, ale podle amerických odborníků jsou na trhu pouze čtyři typy, do kterých se obézní děti vejdou. A ty jsou samozřejmě o poznání dražší.

Tlustší děti jsou ale většinou z nejchudších rodin a drahé sedačky 2(čučoriedky)si nemohou dovolit. Díky obezitě je však jejich rodiče vystavují obrovskému nebezpečí při cestě autem.

Udivuje mě paradox mezi vyspělými zeměmi a zeměmi třetího světa. Ve většině světa jsou chudí lidé hubení, protože nemají na jídlo nebo mají jen na to nejlevnější. A to je právě případ americké chudiny. Jí ty nejlevnější hamburgery, hranolky, bílé pečivo atd. V asijských zemích je to naopak. Pečivo a červené maso je drahé, nejlevnější je zelenina nebo ryby. Proto chudí lidé v Asii jsou opravdu hubení. Můžete namítnout, že čínské děti jsou už delší dobu považovány, spolu s dětmi z USA, za nejtlustší na světě. Ony jsou. Ale ne proto, že jsou chudí. Jejich obezita je důkazem stále více prosperující čínské ekonomiky.  A také nechvalně známého čínského opatření pro snížení porodnosti, díky němuž má naprostá většina rodin doma jedináčka, kterého rozmazluje. Ale to jsem trochu odbočila.

Lara Trifilettiová z Ohijské státní univerzity, která je hlavní autorkou studie otištěné v časopise Pediatrics, který první zveřejnil toto šokující zjištění o dětských sedačkách, říká: „Vzhledem k tomu, že se ve Spojených státech zvyšuje počet obézních dětí, je třeba vyvinout dětské bezpečnostní sedačky, které by chránily děti všech velikostí a tvarů."

To je jistě také pravda. Masovější výrobou zlevnit typy sedaček pro „nadměrně vyvinuté“ děti. Je ale správným řešením zabývat se pouze důsledky obezity a ne jejími příčinami? Případy obezity mezi dětmi se ve Spojených státech v posledních třiceti letech zdvojnásobily až ztrojnásobily. A pokud se rozhlédnete kolem sebe, zjistíte, že to není jen případ USA. Můžeme vyrábět stále větší kočárky, sedačky, oblečky a houpací koníky, až pětileté děti budou dosahovat téměř hmotnosti dospělého člověka. Není to ale tak trochu lhaní si do vlastní kapsy? Jako že se nedívám do zrcadla, abych neviděla, že mám křivý nos? Jistě je třeba nebrzdit pokrok (také jsem vyšší postavy a strašně mě štve standardní výška kuchyňských linek a délka hrábí), ale jakmile se soustředíme pouze na vývoj a přestaneme vnímat ohrožení zdraví našich dětí, něco není v pořádku.

Nejen riziko ošklivé havárie, když dítě není v sedačce, ale hlavně možnost onemocnění srdce, kloubů a konečně všech orgánů dětského tělíčka by nás měla vyburcovat k pozornosti, co náš „drobeček“ papá.

Co si myslíte o výchově v tomto stylu? Existuje řešení? A jaké? Každý začít zametat na svém prahu?  

Reklama