Během jedné vteřiny se dokáže člověku změnit život a obrátit ho naruby. Někdy to může být v pozitivním slova smyslu a jindy tomu je zcela naopak. Každá mince má svůj rub i líc, stejně jako osud. Jeho stinnou stránku momentálně prožívá Lenka, jejíž snoubenec během nehody ochrnul. Rozum jí radí opustit ho, ale srdce jí to nechce dovolit.

Nauč se slzami v očích smát, nauč se pohladit se zavřenou dlaní, nauč se rozdat všechno a nemít nic, pak poznáš, že stojí za to žít.
Neznámý autor

Zdroj: www.citaty.net

Oba byli tělem i duší sportovci. Nebylo dne, aby si nezašli zaběhat, zacvičit do fitka či se projet na kolečkových bruslích. Jednoho dne ale přišlo něco zlého, něco nečekaného, něco, co oběma změnilo život od základů. Volala mi do práce maminka mého nastávajícího manžela, že měl ošklivou autonehodu a není jisté, jestli se dožije večera. Popravdě si už ani nevybavuju následující hodiny. Mám to jako v mlze. Vím, že to byly ty nejhorší chvíle mého dosavadního života. Ta bezradnost a strach, kdy čekáte na telefonát, jestli se probudil nebo zemřel,“ líčí zlomeným hlasem Lenka. Její přání byly vyslyšeny, partner se sice probudil, ale ne bez následků. Ochrnul od krku dolů. „Absolutně jsem nevěděla, co dělat. Možná to bude znít hloupě, ale jakoby pro mě skončil svět a to jsem nebyla já, kdo byl ochrnutý.“

chair

Zdroj fotografií: www.shutterstock.com

Následoval kolotoč rehabilitací, operací, kdy se mu lékaři snažili navrátit alespoň trochu kvalitní život. Lenčin partner sice ruce trochu rozpohyboval, ale bohužel ne tak, aby se zatím sám najedl. „Podle odborníků se to ještě trošku zlepší, ale nikdy se sám za pomoci rukou nezvedne z vozíku. Na nohy se nepostaví už nikdy. Já vím, že naděje umírá poslední, ale jsem realistka. Momentálně se o něj společně starám s jeho rodinou. Po psychické stránce je na tom mnohem lépe, zprvu chtěl skončit se životem. Smířil se s tím lépe než já.“

Lenka se s touto situací stále nedokázala smířit. Plány na společný život se jí rozplynuly jako pára nad hrncem a ona přemýšlí, co dál. Miluje ho, to bez debat, ale uvědomuje si, že takhle už dál nemůže. „Jsem ještě mladá. Je mi příšerně líto, co se stalo, ale přeci za to nemůžu pykat. Chci mít velkou rodinu, přeju si, aby moje děti běhaly venku se svým tátou. Bude to znít asi ošklivě a bezcitně, ale čím dál tím častěji si hraju s myšlenkou, že bych ho opustila. On mi několikrát řekl, že by se nedivil a já tu možnost vždy popřela. Přeci je to moje láska života.“

Momentálně si Lenka stále častěji pohrává s myšlenkou, že by snoubence přeci jen opustila. Ví, že pro ni je to nejlepší řešení, ale na druhou stranu si je vědoma, jak by na ni ostatní koukali. Přes prsty, jako na tu špatnou, myslí si. Bohužel nikdo jiný za ni toto dilema nevyřeší. „Rozum mi radí opustit ho, ale srdce to nechce dovolit. Co tedy dál? Obětovat svůj život pro druhého, nebo být za bezcitnou mrchu, toť otázka!“ zakončuje své vyprávění Lenka.  

Čtěte také:    

Reklama