Vztahy

Oběť lásce – až do hrobu


Měla jsem tu čest poznat manželský pár, který hodně ovlivnil můj pohled na život, na lásku a na manželství. Bylo mi asi čtrnáct let, když se k nám do bytovky nastěhovali. Bylo jim asi třicet, měli tři děti. S jejich dcerou jsem pak chodila do školy, staly jsme se kamarádkami a já byla v jejich rodině poměrně často.

Paní byla krásná žena, bylo vidět, že o sebe pečuje, vždy byla upravená, nalíčená a pěkně oblečená. Krom toho byla neobyčejně sympatická. Její muž byl vysoký, urostlý, leckterá žena se za ním otočila, ale on žil pouze pro svoji ženu a své děti. U nich mi bylo vždy dobře, v jejich útulném bytě vládla pohoda, porozumění a láska.

 

Uběhlo několik let, a ta paní začala mít nějaké zdravotní potíže. Začala se léčit, ale diagnóza zněla nekompromisně, byla to silná artróza, která velice rychle postupovala. Děti doma pomáhaly, jak to šlo, a jejího manžela jsem často viděla, jak nakupuje, vaří, pere a dělá vše, co je v domácnosti třeba. Paní se snažila, dodržovala rady lékařů, ale degenerace kloubů rychle postupovala a ona brzy chodila o holi, pak o berlích, a nakonec skončila na vozíčku. Vím, jak těžké chvíle prožívala, už jsem byla starší a mnohokrát jsme si spolu povídaly. Bylo jí asi padesát, když se jí prsty na rukou zkroutily tak, že už se sama ani neoblékla, neučesala, svalstvo měla ochablé, potřebovala pomoc druhého. Měla sice dobré sousedky i kamarádky, které občas vypomohly, ale většina starostí ležela spíše na manželovi. Tenkrát změnil zaměstnání, aby mohl být co nejvíc s ní, a staral se o vše, co bylo potřeba.

 

Myslím, že jeho opora byla pro ni tak významná, že se dopracovala dokonce k tomu, že vozíček opustila a mohla zase chodit, sice jen pomaličku, ale přece. K tomu jim přibyly další starosti, syn těžce onemocněl a musel opakovaně na operaci ledvin, dceři se narodil postižený chlapeček a u nejstarší dcery se začaly objevovat totožné příznaky nemoci jako u maminky. Bylo by toho až nad hlavu i pro zdravé jedince. Jak známo, zvláště muži tyto problémy dost často neunesou a utíkají. Tenhle ale neutekl. I když o něho měla zájem jedna žena a dávala to dost okatě najevo, odolal. Dokonce to došlo tak daleko, že ona to odmítnutí dost těžce nesla, a tak se odhodlala navštívit nemocnou paní a dát jí radu, že by měla dát manželovi volnost, že ona je tak nemocná, že ho jen svazuje, zatímco on by mohl opravdu žít a života si užívat. Nejlépe s ní. Nemocná paní byla v depresích, dobře věděla, že je pro manžela břemenem, a sama mu navrhovala nějaká řešení, ale nechtěl nic takového slyšet. Dál se staral, dál nosil své ženě květiny, dál s ní jezdil v rámci možností na výlety. Dokonce se mu podařilo dostat ji na společenskou akci (tomu se již vyhýbala) a pozval ji na ples. Paní si pořídila dlouhé šaty, kamarádky jí pomohly s líčením a účesem, sehnaly vhodné boty. Tenkrát opravdu zářila, byla šťastná a dokonce si s manželem i zatančila. On ji obletoval, hladil po vlasech, držel za ruku… Byl naprosto úžasný a myslím, že ostatní ženy ho obdivovaly.


Jenže nemoc byla zlá, po čase nastal zlom a houpačka šla zase dolů. A opět přišel na řadu vozík, nepomáhaly ani rehabilitace, ani lázně, ani drahé léky. Muž šel do předčasného důchodu a stal se doslova pravou rukou své ženy. Jednoho dne dostal nějakou virózu, banální nemoc. Omdlel a už ho nikdo neprobral. Byl to pro všechny šok. Jeho paní se po pohřbu uzavřela do sebe, i když žila pak u dcery, její zdravotní stav se silně zhoršil a do roka následovala manžela. Všichni říkali, že to bylo žalem. Nepřipomíná vám to příběh o labutích?

 

Eva Haltufova, kategorie: příběhy ze života, vítězka za měsíc říjen. Více o soutěži ZDE.

   
06.11.2007 - Láska a vztahy - autor: Čtenářský příběh

Komentáře:

  1. [30] Mialau [*]

    Heather: roztroušená skleróza právě JE dědičná...

    superkarma: 0 08.11.2007, 15:28:29
  2. avatar
    [29] hary [*]

    Také mám v rodině takový podobný příběh, pratety a prastrýce.Byli,jak se říká,"jeden". Už tak srostlí povahami,že si rozuměli beze slov. Když strejda zemřel,přežila jej teta právě jen ten rok.Asi se ztrácí smysl života o samotě pro takového osiřelého partnera.A když chátrá duše, chátrá i tělo. Taky mám žijící příbuzné, co teď oslavili 64 let spolu.Ti se také bojí,kdo koho na tomto světě nechá samotného,i když rodina je skvělá,ale ne v každou chvíli je nablízku ku pomoci,tak jak je dnes každý pracovně vytížen.

    superkarma: 0 07.11.2007, 20:12:49
  3. avatar
    [28] cibulicka [*]

    po ořečtení článku,jsem si myslela,že píšou o mé mamince a tatínkovi.To byla taky láska až za hrob,dodnes na ně nemohu zapomenout,jak se i v padesáti vodili za ruce a stále si měli o čem povídat.To se v dnešní době už skoro nevidí.Byli opravdu jak dvě hrdličky...

    superkarma: 0 07.11.2007, 19:10:46
  4. avatar
    [27] kora [*]

    superkarma: 0 07.11.2007, 16:33:04
  5. avatar
    [26] Margarita [*]

    nikdo nemůžeme teď říct, že bychom udělali to samé. Je to tak neuvěřitelný nápor na nervy a na psychiku, že spousta lidí se v takovém presu chová úúúpně jinak, než by předpokládal za normálních okolností. Takže si přejme, že bychom udělali to samé, ale ne vždy to jde

    superkarma: 0 07.11.2007, 14:29:27
  6. avatar
    [25] Heather [*]

    to Jardine: Můj tchán má také roztroušenou sklerózu a kdyby to potkalo manžela, pomoc a věrnost jemu by byla pro mě samozřejmostí. (Co ale vím, roztroušená skleróza není dedičná. Stát se ale může cokoliv.)

    superkarma: 0 07.11.2007, 11:40:25
  7. [24] mekki [*]

    Udělala bych to samé!!!! A věřím, že i můj přítel! Moc se milujeme.
    Dost silný příběh. Hodně mě dojal a dohnal k přemýšlení o tom co je v životě opravdu důležité...!

    superkarma: 0 07.11.2007, 08:44:20
  8. avatar
    [23] Jardine [*]

    Manžel má v rodině roztroušenou sklerózu, vzali jsme se s vědomím, že by se to jednou nemuselo vyhnout ani nám. Postarat se o něj by pro mě byla naprostá samozřejmost (přestože jsem přesvědčená, že vše bude dobré). Ale přece jen, jsem žena .... před chlapem, který tohle dokázal, smekám.

    superkarma: 0 06.11.2007, 21:25:09
  9. avatar
    [22] vininka [*]

    Pokud se dva milují, tak mi takové " obětování" připadá automatické...

    superkarma: 0 06.11.2007, 18:36:13
  10. [21] Mialau [*]

    Další věc je, jestli ten pán neumřel, protože prostě vyčerpal všechnu energii na péči o manželku...

    superkarma: 0 06.11.2007, 16:50:19
  11. avatar
    [20] *daisy* [*]

    Zazila jsem taky takovych par paru , ovsem je mi stejne tak smutno z toho, kdyz vidim kolem sebe, jak moc jich ubyva, a jak bezne zacina byt reseni "chce to namahat se, padam ven ze vztahu"

    superkarma: 0 06.11.2007, 14:26:08
  12. avatar
    [19] MEK [*]

    pěkný příběh

    superkarma: 0 06.11.2007, 13:28:14
  13. avatar
    [18] Janecka [*]

    , je to pěkné a dojemné.Můžeme jen závidět.

    superkarma: 0 06.11.2007, 13:10:21
  14. avatar
    [17] fialinka [*]

    Jsem si jistá, že už jsem ten článek četla, téměř jistě tady, ale je pěkný.

    superkarma: 0 06.11.2007, 12:39:21
  15. [16] Anai [*]

    Člověk by nevěřil, že to ještě může existovat... smutné a tak 0,001 % svazků by takhle vydrželo. Je to možná cynické, ale byl by ten vztah takový, i kdyby byla paní zdravá? Třeba zrovna ta nemoc...

    superkarma: 0 06.11.2007, 12:19:39
  16. avatar
    [15] xjannickax [*]

    moc krásné..

    superkarma: 0 06.11.2007, 11:53:14
  17. avatar
    [14] Amálie [*]

    Babi s dědou měli stejný vztah až do dědovo smrti. A nemám pocit, že by se jeden druhému obětovali. Prostě se milovali a překonávali zlé společně, ruku v ruce .

    superkarma: 0 06.11.2007, 11:46:55
  18. avatar
    [13] Ťapina [*]

    Můj dědeček s babičkou to měli podobně. Dědeček byl nemocný, co si ho pamatuju. Nevím, co mu bylo, ale trávil dny v posteli, babička se o něj starala. A když umřela, taky ji následoval do měsíce.

    superkarma: 0 06.11.2007, 10:05:53
  19. avatar
    [12] Věrulinka [*]

    Smutný příběh,ale zárověň krásný.

    superkarma: 0 06.11.2007, 09:50:44
  20. avatar
    [11] átéčko [*]

    superkarma: 0 06.11.2007, 09:49:20
  21. avatar
    [10] cmelda [*]

    me maloco dojme, ale tohle teda jo

    superkarma: 0 06.11.2007, 08:30:44
  22. avatar
    [9] OlgaMarie [*]

    Pentlička: Kde láska byla,nikdy nevymizí.

    superkarma: 0 06.11.2007, 08:20:33
  23. avatar
    [8] Pentlička [*]

    Jsem asi idealista, ale věřím, že takhle by správný manželský vztah měl vypadat - ve zdraví i v nemoci. Jiná věc ovšem je, že mnoho lidí tohle neustojí.

    superkarma: 0 06.11.2007, 08:16:50
  24. avatar
    [7] kareta [*]

    proč oběť?????

    superkarma: 0 06.11.2007, 08:08:04
  25. avatar
    [6] OlgaMarie [*]

    Osobně znám lidi,jejichž životní příběh je adekvátní popsanému.I proto věřím,že je víc lidí LIDMI.

    superkarma: 0 06.11.2007, 07:50:57
  26. avatar
    [5] Evikus [*]

    superkarma: 0 06.11.2007, 07:45:04
  27. [4] Draco [*]

    Smutné, ale zároveň krásné

    superkarma: 0 06.11.2007, 06:55:44
  28. avatar
    [3] gerda [*]

    jaký je to rozdíl proti plytkým starostem hvězdiček různých RS...

    superkarma: 0 06.11.2007, 06:42:42
  29. avatar
    [2] IMI [*]

    Zazila jsem to mezi dedou a babickou, kdy se deda roky staral o babicku na voziku po mrtvici. Babicka ho prezila o 3 roky. Je to jeste hrozne zive a proto se mne clanek hodne dotyka a verim, ze to neni jen literarni fikce, ale skutecny pribeh.

    superkarma: 0 06.11.2007, 00:55:26
  30. avatar
    [1] danca79 [*]

    moc smutny pribeh....

    superkarma: 0 06.11.2007, 00:02:32

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme