Topné období s sebou přináší hned několik nepříjemností. Vypravování z tepa domova trvá delší dobu, neboť se nejdříve musíte zachumlat jako sněhulák do teplých kabátů, bund, čepic a kulichů, omotat se patřičně dlouhými šály, nohy obalit několikavrstevnými ponožkami a uvnitř ochlupenými botami a ruce zasunout místo do kapes do rukavic či rukávníků. V předsíni je neustále přítomná vrstva písku, šotoliny či jiných posypových materiálů, které se tak dobře zachycují v zimních vzorkách podrážek, nebo loužičky a kaluže špinavé vody z tajícího sněhu, ledu, v případě oteplení sněhové kaše a bláta. Takže téměř pořád buď zametám, nebo vytírám. Mnohdy nepomohou ani hadry a kartony ležící na zemi, neboť je děti ve spěchu odsunou stranou, nebo na ně jednoduše nedbají.
A právě tehdy začíná roční období ztrácejících se rukavic! Je to až neuvěřitelné, že ráno vyjdete s oběma rukavicemi ven, ale někde v průběhu dne se jedna z nich ráda zapomene. Kde? To je ta záhada. Nikdy se mi ještě nestalo, ba ani mnou osobně prováděný průzkum nepotvrdil jiné, převratné výsledky, že bych nacházela množství single rukavic. Pravda, občas sem tam nějakou tu ztracenou barevnou a hřejivou součást oblečení naleznu, obvykle ji vyzvednu ze studené země a uložím někam do výše očí, aby se s ní její majitel mohl opět shledat.
Když byly děti malé, v podstatě až do vychození školky, nosily rukavičky povinně spoutané na šňůrkách. To se ztrácely méně, i když někdy přece, třeba se jedna utrhla při skotačení na sněhu, nebo se při vyndání z bundy či kombinézky při sušení na radiátoru vypařily do ovzduší. Prstové pletené rukavice tedy kupuji po několika párech od jedné barvy, aby se daly ty pozůstalé mezi sebou kombinovat a naší malou slečnu občas přesvědčím jak je "in", když si oblékne na každou ruku jinou barvu. Kluci kupodivu na tuto hru "o veselých rukavicích", svědčící o radostné povaze nositele, přistoupili již dávno. Jen manžel mumlá cosi o důstojném vzhledu. Tak proč je tedy ztrácí?!
Reklama