Říká se jim obchodníci s deštěm. Nejznámější jsou z amerických románů. Chodí po domech a prodávají leccos – punčochy, vysavače, nitě, pojištění, bible, naději, spásu. Podomní obchodníci a pojišťovací agenti jim říkáme my, oni se obvykle hrdě označují prodejci, ale v poslední době také manažeři, poradci a podobně. A nejsou jenom fenoménem velkých měst, vyráží i na venkov… Někdy se za jejich úsměvy a upravenými zevnějšky skrývá prostá snaha okrást starší lidi, proniknou do bytu a pobrat, na co přijdou, jindy skutečně něco prodávají – ale obvykle jde pouze o krádež sofistikovanější, málokdy má nabízený výrobek jimi uváděné kvality. Zkrátka obchodují s deštěm…

Možná se vám to už taky někdy stalo. Přijdete časně ráno, po dlouhé a perné noci, pracovní, nikoliv proflámované, osprchujete se a zahučíte do postele, ale sotva zavřete oči…

Crrr. Zvonek. Vyhrabala jsem se z pod peřin a oblečená jenom ve svém spacím roztrhaném tričku po kolena se odplížila ke dveřím. Kdo mi zas co chce? Návštěvu žádnou nečekám… Mrkla jsem do kukátka. Za dveřmi stál chlápek v obleku, v podpaží složku papírů. Že bych nezaplatila nějaké účty? Opatrně jsem otevřela.
„Ano?“ zeptala jsem se a nohou přitom odstrkovala oba psy, aby se nešli s neznámým seznamovat.
„Dobrý den,“ pozdravil návštěvník a přejel mě lehce udiveným pohledem. „Chtěl bych se vás zeptat,“ pokračoval nicméně nacvičeným tónem…
Tohle přece není Svědek, mihlo se mým rozespalým mozkem, ti chodí po dvou… Zato já se cítila, že budu brzo chodit po čtyřech.
„… jestli jste spokojena s telefonními službami,“ dokončil muž.
„Cože?“ pokusila jsem se přeorientovat z nacvičené odpovědi: „Ano, vím, co je to Bible, a taky vím, kdo jste vy,“ na jinou notu.
„Jste spokojena s telefonními službami?“ zopakoval dotyčný trpělivě.
„Já mám mobil,“ zmohla jsem se na odpověď.
„Nabízíme totiž výhodné programy volání,“ nenechal se prodejce odradit a strčil mi pod nos desky s logem Telecomu.
„Nemám pevnou,“ upozornila jsem ho a ukázala na osiřelou zdířku po telefonním kabelu.
„A internet?“ nehodlal se vzdát a pokusil se přese mne nahlédnout do bytu, jestli tam třeba nepostává nějaký ten počítač.
„UPC,“ odpověděla jsem. „A nashledanou,“ zabouchla jsem dveře a odplazila se zpátky do postele. Nesnáším Telecom, honilo se mi přitom hlavou.

Crrr…
On si snad něco zapomněl. Dopotácela jsem se ke dveřím a otevřela. Stejný udivený pohled, stejné sako, jiný chlap.
„Dobrý den, rád bych se vás zeptal, jestli máte životní pojistku?“
„Já ano. A vy?“ pokusila jsem se předstírat, že ho můj pes, pokud pustím obojek, neoslintá samou radostí, ale určitě sežere i s těma deskama s nápisem Allianz. Pro změnu.
„Rád bych vám nabídl…“ prokázal dotyčný naprostý nedostatek pudu sebezáchovy, nebo se vyznal ve psech, „velice lukrativní formu spoření.“
„Děkuju, Karlštejn mám, Hlubokou nechci, nelíbí se mi.“
„Cože?“ nechápal pro změnu pojišťovací agent.
„Nashledanou,“ zabouchla jsem dveře.

Nálada mi klesla pod bod mrazu a spát se mi už ani nechtělo. Vytáhla jsem airsoftovou pistoli – takovou tu hračku, co se z ní střílí plastové kuličky – vlastním pěkného Deserta, a jala se porcovat papírový terč na malé kousíčky. To mě uklidní.

Crrr…
Otevřela jsem dveře. Muž v manšestrovém sáčku uskočil o půl metru dozadu. Zádumčivě jsem se podívala na svou ruku. A jéje. Desert Eagle. Pro laika od skutečné zbraně nerozeznatelný. K tomu roztrhané tričko, rozcuchané vlasy a kruhy pod očima, musela jsem vypadat jako naprostý a nebezpečný blázen.
„Co si přejete?“ rozhodla jsem se dělat jako že nic.
„Já… nabízíme… my…“ koktal ten nebožák, „… hrnce,“ vypadlo z něj nakonec. „Zeppter,“ doplnil.
„Aha,“ pochopila jsem. „Nechci, děkuju, nashledanou,“ zabouchla jsem dveře, ale to už jsem stejně viděla jen jeho záda.

Položila jsem pistoli na stolek u dveří – takhle se na ně musí, a vydala se znovu zkusit vyspat. Ten den už mě nikdo nevzbudil.

Jaké máte zkušenosti s podomními obchodníky?
Co vám nabízeli? Hrnce? Vysavače? Pojištění?
Jak se k nim chováte?
Nebojíte se otevřít jim dveře?
Koupila jste si Vy nebo Vaši blízcí něco?
Byla jste s výrobky spokojena?
Zakázala byste podomní prodej?
Nebo jste sama někdy prodávala nebo prodáváte?
Dokážete si představit takovou práci?

Napište mi své názory a zážitky na redakce@zena-in.cz! Nejlepší z Vás odměna nemine!

Reklama