1) Ve starém Řecku měly být prostitutky jakýmsi lékem na homosexualitu. První nevěstinec za tímto účelem zřídil zákonodárce Solon.

2) To ve starověkém Římě si více cenili mužských prostitutů. Samozřejmě že ne pro zhýralé paničky, ale pro muže holdující homosexuálním stykům.

3) V ženských vykřičených domech starověkého Říma mohli zákazníci narazit i na císařovnu. Messallina, třetí manželka císaře Claudia, žila nespoutaným životem plným sexu. Údajně ji bavilo čas od času docházet do nevěstinců, kde se prodávala mužům jako ostatní nevěstky. Ostatně odtud prý vznikl pojem mesaliance – nevhodné spojení.

4) Naprosto opačný názor na prostituci měla rakouská panovnice a česká královna Marie Terezie. Její mravnostní zákony prostitutky tvrdě stíhaly. Hříšnice čekaly tresty v podobě stříhání vlasů, nucených prací, ale i popravy.

5) Ačkoli se ve Středověku církev snažila prostituci vymýtit, nepodařilo se. Otázkou ale je, jak moc se o to snažila. Z nemovitostí, které pronajímala provozovatelům vykřičených domů, jí totiž plynuly slušné zisky.

6) Kdy se z ženy stane hříšnice a propadne peklu? Ve Středověku v tom měli pobožní pánové jasno. Na jednom ze svých koncilů se církevní autority usnesly, že tou magickou hranicí je 40 milenců. Jakmile žena toto číslo překročí, už jí nepomůže ani svěcená voda. Nejvěrnějšími zákazníky prostitutek přitom byli nejen vojáci, studenti, učenci a hodnostáři, ale také duchovní. Když se někde konal koncil, hned se tam padlé ženy srocovaly. Na požehnání a kázání ale nejspíš nečekaly…

7) Za dob husitských se u nás prostitutkám říkalo prázdné ženky, nevěstky, kuběny či mendely. V 19. století už to byly Amazonky veselosti, škeble, koštěkotky, sajtky, saze, cajdrnožky, nočňátka, Anky s čárkou, harapanny nebo také obchodnice s chlupatou kapustou.

8) Staroměstské předměstí zvané Benátky a Krakov u Nového Města pražského. To byla koncem 14. století vyhlášená místa s nejvyšší koncentrací prostitutek. A když chtěli muži vyrazit do nevěstince, pak do Celetné ulice.

9) V 15. století jste mohli poznat prostitutku podle určitého šlojíře – pokrývky hlavy. Byly to ty se žlutými okraji. A proč právě žlutá barva? Patřila Jidáši.

10) Pouliční lehké holky v 19. století chodily s pány za jednu korunu. Ty luxusní ale stály i dvacetkrát víc. V polovině 19. století se z tuzemských prostitutek staly živnostnice a ani provozování nevěstince nebylo nelegální. V roce 1918, kdy měla Praha kolem 220 tisíc obyvatel, tu prý působilo více než dva tisíce lehkých žen. To trvalo až do roku 1922, kdy začalo být toto podnikání potíráno.
(Zdroj informací: Wikipedie, Petra Štalmachová - bakalářská práce Prostituce jako sociálně patologický jev ve společnosti), kniha Nevěstince a nevěstky, Radim Kopáč a Josef Schwarz.)

Čtěte také:

Uložit

Reklama