Dobré dopoledne všem v redakci i všem čtenářkám!

Můj vztah s tchyní charakterizuje tato anekdota:
Víte, kolik váží dobrá tchyně? Tři kila i s urnou.

Má tchyně je velice svérázná osoba. Náš vztah byl zřejmě poznamenám naším, poněkud netradičním, seznámením. Můj manžel mě pozval k nim domů. Znáte to, maminka nebude doma... Neměla být dva dny. Bohužel se vrátila poněkud dříve a přistihla nás v tu nejnevhodnější dobu. To bylo divadlo! Místo toho, aby taktně zavřela dveře a šla si lehnout nebo alespoň počkala v jiném pokoji, stoupla si s rukama v bok a začala řvát, co to má znamenat? Co si to její synáček dovolil? A co že to má za děvku (ano, čtete správně, takto mě pojmenovala) ve své posteli? Věřte, já zírala takřka s pusou otevřenou a nejradši bych se viděla někde - jinde.
Manžel, neschopen slova, sotva blekotal něco o tom, že jsem jeho dívka a že spolu už nějaký ten pátek chodíme. Poté mě představil jménem. No, dokážete si to představit? Oba nazí v posteli, nad vámi zuřící tornádo... Ale tchyně se opět projevila pro mě naprosto nepochopitelným způsobem. Aniž mi podala ruku, či se začala vyptávat, co že jsem zač, hodila mi oblečení do postele a řekla jedinou větu: Vypadni! Manžel šel tehdy se mnou a svou maminku od té doby nemůže pořádně ani cítit.

Nebyla nám ani na svatbě. Zřejmě asi nemusím ani psát, že se nijak zvlášť nestýkáme, o tom, že by si občas vzala děti, si můžu nechat jenom zdát. Zkusila jsem to jednou a také naposled. Slušně jsem ji požádala, zda-li by je nemohla hodinku pohlídat, že musím k zubaři. Dodnes slyším to její: „Zbláznila ses? Já mám svých starostí dost. To sis měla rozmyslet holčičko dřív, než jste si vůbec pořídili děti. Mně je taky nikdo nehlídal."
Na Vánoce každému koupí něco v obchodě za 35 Kč a je vymalováno. S mými rodiči se tchyně též nestýká. Ani nepozdraví, a když je vidí, přechází na druhý chodník.

Dodnes jsem nepochopila, proč je taková. Že by si pro synáčka představovala něco lepšího? To asi ne. Pocházím ze slušné, dobře situované rodiny, rodiče byli úředníci, tatínek dokonce ředitel. Já jsem též úřednice, studuju VŠ. Manžel pochází z naprosto opačných poměrů - maminka snad nikdy nepracovala, tátu v životě neviděl, je obyčejný řemeslník. Když jsem ho poznala, neměl takřka žádné vychování. Musela jsem ho naučit, aby alespoň pozdravil, poděkoval, poprosil. Všeho všudy měl dvoje ponožky, dvoje slipy, triko, bundu, mikinu a jedny rifle. Ale to je fuk. Můj vztah ke tchyni je zřejmě již dávno za obzorem a i to má svá pozitiva - do ničeho se nám neplete.
Eva
Milá Evo,
a u koho se měl asi tak dobrému vychování naučit? U své maminky určitě ne.

Reklama