Bulvár

O životě jedné malé velké ženy

Je to zvláštní pocit, když najednou někdo, kdo je vám blízký a s kým nejen pracujete, ale máte ho rádi, najednou není. Jen tak. Jako když vypnete světlo a to titěrné vlákno v ní se spálí. Stejně jako žárovka, je i lidský život neopravitelný.

Přitom je to zcela nepochopitelné, protože právě Bojka byla člověk, který uměl opravit mnoho věcí včetně lidských duší. Tolik aktivity, která se skrývala v jednom subtilním těle, nemá leckdy ani rota vojáků. Bojka byla jako rtuť, a i když bývala  často unavená, táhla s sebou životem velkou káru plnou nejrůznějších vizí, tužeb a projektů, kterým vdechovala se zcela jedinečnou laskavostí život.

Pro všechny v jejím okolí byla nejvíce tím, koho bychom nazvali Člověkem. Člověčenství ve svém nejryzejším významu je totiž přesně to, co ji charakterizovalo. Kdybyste hádali, kolik jí bylo, nevěděli byste na první pohled, zda říct třicet nebo čtyřicet… Když jste se ale podívali do očí, pochopili jste, že na věku vůbec nezáleží. Moudrost, která skrze ni nahlížela do našeho světa, dokázala motivovat všechny kolem ní. Tak „hotového a dokončeného“ člověka máte tu čest poznat jen párkrát za život a toto setkání vás vždy obohatí.

Odpověď ne pro ni neexistovala, a i kdyby měla padnout, dostála svým slibům. I za těžkých podmínek vdechovala život neuskutečnitelným projektům, při kterých pracovala asi jako tři další lidé kolem ní. Poslední z nich si můžete prohlednou na adrese www.czechtourism.com. Jen díky ní a jejím schopnostem komunikace s desítkami lidí najednou (aniž by podlehla vždy ne příliš povzbudivé náladě) bylo možné rozběhnout ojedinělý projekt, který prezentuje Českou republiku v osmnácti jazycích z celého světa.

Mezi tisíci hodinami, které věnovala (možná až trochu pošetile ve světle následných událostí) svojí práci, nacházela čas na to, aby pomohla svým přátelům, byť by se jednalo o vlídné slovo či dvě. Už to by stačilo, ale její velký duch zvládal organizovat i nejrůznější kulturní akce mimo zaměstnání. Aktivně se podílela třeba na latinsko-americkém festivalu Fiesta, o kterém jsme zde také psali, nebo na oslavách bulharských svátků jara (jméno Bojka je, stejně jako byla ona, z Bulharska).

Rozhovor, který jsem měl v plánu udělat, měl o tom všem říct všem, kdo ji neznali a nikdy by ji třeba jinak nepoznali. Když se totiž její některá vize uskutečnila a konečně začala žít svým životem, Bojka jen stála někde stranou a usmívala se. Rozhovor měl možná i jí samotné ukázat, jak hodně se přepíná a vydává ze svých sil, které by si možná měla šetřit pro sebe. To ale nebyl její styl, sto procent byl minimální výkon, který byl pro ni přijatelný. Obavy, které o ni její přátelé měli, se nakonec ukázaly jako oprávněné, i když události vzaly obrat, který by nikdo nečekal.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ve čtvrtek, necelý týden po té, co byla spuštěna stránka o České republice – její dítě od a až do z – se na pražském přechodu, na kterém Bojka stála, srazila dvě auta a ukončila její bytí na této Zemi. Neznám člověka, jenž by si takový osud zasloužil méně než ona. Tak nesmyslná smrt tak krásného člověka, jako byla ona, vyvolává  v mysli mnoho otázek, ale také skoro s jistotou odpovídá na otázku, zda je něco po smrti.

Musí být. Bojka jako bytost prostě nemohla zemřít. Snažím se na její odchod (i když je to těžké) dívat jako v tarotu. Smrt není konec, ale naopak začátek něčeho dalšího. Havárie skončila kapitolu, kterou prožila na tomto světě. Nevím, co ji čeká dál, ale doufám, že pro ni bude ještě bohatší než život, který zvládala vést tady.

Četl jsem někde, že slzy prolévané za naše ztracené blízké jsou ve skutečnost slzy prolévané nad námi samotnými.   Teď už vím, že je to tak. Pochopit, proč nás zanechali napospas celému světu, je neskutečně obtížné. Jenže právě to je možná poslední z mnoha užitečných lekcí, které jsem od Bojky dostal. Každý je prý nahraditelný. Není to pravda. Pokud se i podaří najít člověka, který by zastal aspoň polovinu té neuvěřitelné škály činností, které uměla a zastala, nikdy se nenajde někdo, kdo by ji dokázal nahradit v srdcích lidí, které znala.

Abych nekončil tak smutně, tak vězte, že se skrz slzy směju, když si vzpomenu na slib, který jsem jí dal. Když jsem si minulý týden koupil brusle, zavzpomínala na to, jak jí rodiče v osmdesátých letech přivezli ze západního Německa první kolečkové brusle, které kdo v jednom bulharském městečku měl. Vybírala je se sestrou podle katalogu a trvalo jakou dobu, než jim je přivezli. Ale pak byla Bojka královna a tatínek ji celou rozesmátou tahal za autem na provaze. Pochopitelně že se celá odřela, ale to bylo jedno, protože dosáhla svého cíle – měla prakticky nesehnatelné kolečkové brusle.

Neuvědomil jsem si, jaká ohromná paralela k jejímu životu to je. Bojka uměla dosáhnout neskutečného a i přes odřeniny se z toho radovat a smát se na celé kolo. Právě tak si ji budu pamatovat a právě tak se budu snažit žít. Měl by to zkusit každý.

   
19.06.2007 - Společnost - autor: Richard Klíčník

Komentáře:

  1. avatar
    [17] Josefa [*]

    Je to velmi smutný,ale i zajímavý článek.Je škoda každého hodného člověka.Zvláště,když se jedná o mladého člověka,který vlastně teprve vstupoval do života.

    superkarma: 0 21.06.2007, 22:43:59
  2. avatar
    [16] Jindřich7 [*]

    ..nevim jak to rict ..vzdy je tezke kdyz nekdo zbytecne zemre..horsi na tom,kdyz mlady,nebo decko a kor,kdyz velmi blizky ..

    superkarma: 0 21.06.2007, 17:25:12
  3. avatar
    [15] Tanzi [*]

    bóďa: také to tak cítím

    superkarma: 0 21.06.2007, 15:31:11
  4. avatar
    [13] DELCOP [*]

    Alex: Asi se to rika jen proto, aby ta bolest byla pro okoli snesitelnejsi, ale i z meho okoli znam par lidi se zlatym srdcem, kteri odesli predcasne a je to strasna skoda!

    superkarma: 0 19.06.2007, 22:15:56
  5. avatar
    [12] átéčko [*]

    Na všechny, kdo si to zaslouží, bychom takto měli vzpomínat.

    superkarma: 0 19.06.2007, 19:50:59
  6. avatar
    [9] Arči [*]

    uf.

    superkarma: 0 19.06.2007, 13:49:55
  7. avatar
    [7] Meander [*]

    Vím o jednom dokonale zbytečném člověku. Nešlo by to vyměnit?

    superkarma: 0 19.06.2007, 11:20:06
  8. avatar
    [6] závislá na čokoládě [*]

    Tuším, že to řekl jednou pan Werich: Na světě je spousta padesátiletých, kreří tady už nemuseli být a potom jsou tady paadesátiletí, kteří budou mít co říct ještě dalších stopadesát let. Právě takových lidí je opravdu škoda

    superkarma: 0 19.06.2007, 11:18:57
  9. avatar
    [5] paviocko [*]

    Bojku jsem neznala, ale četla jsem dnes o ní na www.hedvabnastezka.cz na jejímž vzniku se také podílela. Je mi líto, když zhasne mladý život. Život je fakt zlej

    superkarma: 0 19.06.2007, 09:53:57
  10. avatar
    [4] Axel [*]

    Moje babička říkávala, že Bůh si bere skvělé lidi k sobě předčasně, protože je má rád.

    superkarma: 0 19.06.2007, 09:36:20
  11. avatar
    [3] Žábina [*]

    superkarma: 0 19.06.2007, 08:46:49
  12. [2] Kasandra [*]

    Bulim. Je to hodně smutný..

    superkarma: 0 19.06.2007, 02:02:49
  13. avatar
    [1] trdlo [*]

    To je smutny, skoda takovy sympaticky a sikovny holky

    superkarma: 0 19.06.2007, 01:23:34

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?
Anketa pro maminky

Náš tip

Doporučujeme