A teď tu pro vás mám pohádku! Poslala nám ji čtenářka bleblemcy, která ji napsala pro svého syna Ondráška. A přidala i obrázek. Přeju krásné čtení!

Moc Vám děkuju, milá bleblemcy, to je krásná pohádka i obrázek. Váš syn má skvělou mámu. :-) Děkuju a přeju krásný den.


Dobrý den,

pohádky, tak ty mě baví. Ono mě baví nejen se na ně dívat o Vánocích v televizi, ale sama je i píšu. Jen tak pro syna a pro radost.

Mám poslední dobou pocit, že pohádky ztratily úplně svoje kouzlo a duši jen díky tomu jak jsou moderní a jdou s dobou. Je pár výjimek, ale opravdu jen pár. Ondrovi jsou tři roky a tak mu čtu a vyprávím hlavně ty staré klasické. Věřte, že sehnat hezkou novou pohádkovou knížku, která má hlavu a patu a není tak výchovná až je nudná je úkol leckdy nelehký. Knížky nejsou ani nejlevnější (ostatně jako dnes všechno) a Ondra má rád, když jsou v nich hezké obrázky a tak vybírám pečlivě.

Zachovalo se naštěstí i pár starých knížek z mého a manželova dětství a tak poslední dobou čteme hodně třeba Čapkovo „Povídání o pejskovi a kočičce“ (hlavně jak vařili dort a myli podlahu :-))

Ty chvíle kdy si vlezeme s Ondráškem-Raráškem do postele a vyprávím nebo čtu jsou už rituálem a vím, že jednoho dne na ně budu vzpomínat jako na jednu z těch krásných chvil, které mě vracely spolu s ním do dětství, a doufám, že jednou i on sám na ně bude s láskou vzpomínat.

Pohádky co sama píšu nejsou žádná veledíla, ale jsou ze srdce pro mého syna. Jednu z nich vám posílám i s obrázkem. Obrázek k ní namalovala paní, co se spolu známe pouze z internetu. Nikdy jsme se neviděly a jsme od sebe přes celou republiku, a přesto jsme troufám si říci velmi dobré kamarádky. Ondra má její obrázky moc rád a ještě než se naučil říct slovo maluje tak říkal jen mal a tak už jí ta přezdívka zůstala je to zkrátka „Mal“, ale to už je zase jiný příběh...

POHÁDKA O ZELENÉM BALÓNKU

Na pouti se vždycky co svět světem stojí, prodávaly balónky. Ten náš se jmenoval Otík a byl krásně zelený. Vznášel se pomocí helia v chumlu ostatních balónků a tancoval si s větrem do rytmu kolotočové hudby. Všechny ostatní balónky měly zářivé barvy, avšak zelený byl jen Otík. Natřásal se a pyšně nafukoval jako páv. Otáčel se po ostatních a vyplazoval na ně drze jazyk. A čím byl pyšnější, tím víc se tak trochu přifukoval a byl o malinký kousek větší než ti ostatní.

K prodavači přistoupili tatínek se synem a chlapec hned ukazoval prstíkem na Otíka: „tatí, tatí, toho chci, toho mi kup.“ Náš Otík se pýchou zas o maličký kousek zvětšil a nadneseně pravil ostatním balónkům: „vidíte, jak jsem nejhezčí a nejlepší a taky se nejlépe vznáším.“ To s tím vznášením se mu ale nevyplatilo, když tatínek platil a hoch si chtěl Otíka od prodavače vzít, náš náfuka se chtěl předvést a prostě to přehnal. Znovu se pýchou o malý kousek nafouknul a namísto toho, aby putoval do dětských prstíků, tak se prodavači vysmekl a začal stoupat vzhůru k obloze.

Shora viděl plačícího chlapce, jak za ním bezmocně vzpíná ručičky. I ten hoch kvůli mně pláče to jsem ale jedinečný a s jiným balónkem nesrovnatelný, pomyslel si Otík a zas se o trochu přifouknul. Už to nebyl malý Otík, ale docela velký Oťas. Jak letěl k obloze, rozhodl se, že poletí vysoko až do mraků, tak vysoko jak jen ptáci létají. On je přece ten jediný, nejkrásnější balónek na světě. A zase se trochu přifouknul. To už pak nebyl Otík ani Oťas, ale pořádně veliký Oťák. Když doletěl do ptačí výšky, kde se málem srazil s vlaštovkou, nadmul se takovou pýchou, že už to víc ani nešlo. Prostě už to bylo moc a vybuchnul. Naštěstí se neroztrhal na kousky, ale jen mu prasknul provázek, kterým byl odspodu zavázaný. Všechen vzduch z něho rázem fičel do okolí a Otík se zběsilou rychlostí řítil zpět k zemi.

Na chodníku zrovna stála smutná Klárka. Ji nikdo na pouť nevzal a mohla jen z povzdálí sledovat veselé děti a poslouchat ten divoký ruch kolem. Maminka i tatínek museli ten den do práce, a tak ji hlídala babička, která už skoro neslyšela a chodila pomalu jak stará želva. Tak to alespoň Klárce připadalo, ale věděla, že kdyby tatínek nebo maminka mohli být doma, jistojistě by s ní na pouť šli.

Takhle tam tedy stála, když se jí přímo k nohám snesl náš nafrněný Otík. Klárka se zaradovala, sebrala ho z chodníku a znovu ho nafoukla. Pak si z vlásků vytáhla růžovou gumičku a pevně ho na konci zavázala, aby jí zase neutekl. Už nebyl zdaleka tak velký a ani už se nevznášel směrem k obloze. Byl z něho najednou úplně obyčejný zelený balónek, který byl rád, že ho Klárka našla, a ta zas byla ráda, že kousek pouti přiletělo přímo za ní. Otík se přestal naparovat a Klárka už nebyla vůbec smutná. Zkrátka byli oba rádi, že mají jeden druhého. Navíc ta růžová gumička Otíkovi děsně slušela, ale pssst, to nesmí slyšet, co kdyby ho to náhodou zase popadlo a začal se nafukovat.....

pohadka

Přeji všem pohádkový den

Bleblemcy

Pozn. red.: Text neprošel redakční korekturou.

Téma dnešního dne: Pohádky včera a dnes

  • Máte rády pohádky? A vaše děti?
  • Znají vaše děti klasické pohádky? (Perníkovou chaloupku, Smolíčka...)
  • Čtete dětem pohádky před spaním?
  • Jakou pohádku jste měla v dětství ráda?
  • Co myslíte, jsou dnešní pohádky horší než dřív?

Napište mi, budu se těšit na vaše příspěvky. Výherkyně dnes získá knížku Sexy vrásky a velké lásky, kterou napsala India Knightová (nakl. JOTA). Na vaše příspěvky se těším do dnešních 14.30 hodin na adrese redakce@zena-in.cz, heslo je POHÁDKY. Předem děkuju a přeju hezký den!

obal

Reklama