Cestování

O velké plavbě suchozemské krysy I.

První jachting. První kroky suchozemské krysy po lodní palubě. Slaná tříšť ve chřípí a dující vítr. Moc se mi to líbilo, každý den byl jiný a Chorvatsko je bez turistů daleko lepší než s turisty. Nechte se ode mě pozvat na padesátistopou jachtu! Vyprávění začíná!

„Pojeď na jachtu,“ ozve se z telefonu, který jsem vzal takhle v sobotu večer. Kdy? Proč? Jak? A za kolik? Klasické otázky. Tak prý už v pátek. Tak jo. Proč ne?

Ještě předtím jsme se stavili v Nesměni v centru Lídy Chrášťanské, ale to je úplně jiné vyprávění. Nakonec jsme do Chorvatska odjížděli v neděli po obědě, kdy jsme se s částí posádky setkali v Dolním Dvořišti.

Naše auto jsme v něm nechali a nasedli do auta s manželkou kapitána a kytaristou Ondřejem. Tedy já a basák Kůža. Dojmy z cesty? Rakouské tunely jsou dlouhé a drahé, slovinské a chorvatské silnice o nic lepší než ty české a sehnat někde v Chorvatsku plyn (přesněji chorvatsky „plin“) je věc skoro nemožná. Buď jej neměli vůbec, nebo neměli nástavec na naše hrdlo nádrže. Dojeli jsme na benzín.

První, o kousek větší část posádky nás už čekala v osadě Malinska na ostrově Krk, loď přebrali už v sobotu. Když jsme přijeli, nenalezli jsme je nikde jinde než v pohostinském zařízení, kde je tamní krčmář sám naléval rakijí, nebo co to tu vlastně mají.

Ale my šli na loď. První výkřiky příchozích: „Teda, ta je velká! To je kráva!“ mě nechávaly zcela klidným. Bude to moje první plavba a loď, která má 16m, mi rozhodně nepřijde nějaká velká, zkrátka a dobře splašené necky. Počasí má být chladné, prostě jsem skeptik. Ono je to lepší a rád se nechám překvapit. Moje první dojmy?

Malé. Malé. Malé. Když jsem našel svoji kajutu (tedy ne že bych ji musel hledat, spíš jsem v ní nemohl najít postel, ale prý jsou to ty dvě police – asi nakonec ano, byly na nich matrace a deky), byl jsem celkem zklamaný. V tomhle prostoru ještě se spolubydlícím... To bude maso. Ale loď je loď a přece se nenechám otrávit.

Pak to šlo nějak rychle. Půl lahve whisky, kterou nechala posádka z předešlého dne, zmizelo rychleji, než by se řeklo pověstné švec. Pak zmizela lahev bílého a normálního rumu (ta pro jistotu litrová). Do toho hrály všechny nástroje, co jsme jich na lodi našli (sami jsme si je pochopitelně přivezli), takže se nad opuštěným přístavem, kde byste turistu hledali jen těžko, rozléhal zvuk bubnů a houslí na míle daleko. Zhruba do tří hodin, ale to už jsem neviděl ani neslyšel. Je zvláštní, při čem všem dokáže člověk usnout, když je po osmihodinové cestě autem a uspí se trochou rumu. Spal jsem jako miminko a probudilo mě houpání. Výrazné houpání. Ale o tom, co to bylo zač, zase zítra.

   
24.10.2006 - Zahraničí - autor: Richard Klíčník

Komentáře:

  1. [2] 7658 [*]

    Nezbývá než čekat. Pokud to bude pokračovat v tomto stylu tak to máme do vánoc co dělat. Protože pokud má jen polovinu mých zážitků z jachty tak to bude vele román.

    superkarma: 0 24.10.2006, 14:21:07
  2. [1] Rikina [*]

    Tak já tedy čekám - na zítřek.

    superkarma: 0 24.10.2006, 10:13:33

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Dětský pokoj - zařizování, rekonstrukce

Náš tip

Doporučujeme