Dost možné, že se vymykám tematu, posuďte a případně nezveřejňujte, musela jsem ale napsat...

Ve vztahu dvou nerozhoduje příliš věková hranice, ale hlavně sociální a mentální vyzrálost obou jedinců, stanou-li se manžely.

Své učitele pro život jsme měli ve svých rodičích a prarodičích, poučovali jsme se z kladných i záporných příkladů ve svém okolí i z literatury. Při řešení každého problému musí jít oba trochu na půl cesty vpřed či vzad, podle okolností a ve prospěch celé rodiny.

Dnes jsem přesvědčena o tom, že dřívější soužití mladých a prarodičů mělo nejen zápory, jak si to i dnes kdekdo myslí a jak jsme to i my zprvu cítili, ale i dosti kladů, jen si to "zamlada" umět přiznat (bydleli jsme s manželovými rodiči).

S potěšením mohu říci, že my s manželem jsme štěstí vzájemné úcty a porozumění měli a máme dodnes i po 45 letech manželství.

Samík97


Tématu se nevymykáte - jsem moc ráda za příspěvek o tom, že to někomu "klape" i po tak dlouhé době... To se dnes už moc často nevídí. Takže držím palce, ať je Váš vztah i nadále stejně krásný...

Jak jste na tom Vy a krize vztahu? Prožila jste nějakou? Prožíváte ji právě teď? Napište nám o tom na redakce@zena-in.cz!

Reklama