Vztahy

O temné výčitce ve skříni

Ten kostým mi visí ve skříni už víc než deset let. Černá sametová výčitka, příslovečný kostlivec ve skříni. Kdykoli se na něj podívám, útroby se mi sevřou vzpomínkou na chvíle hrůzy a ponížení a na nesmyslně vyhozené peníze. Kdykoli se na ty dva kousky podívám, okamžitě si uvědomím, že mi úzké sukně ani kabátky do pasu nesluší a že vlastně nemám ráda černou.

Ne, nešlo o „výhodnou koupi“, a dokonce ani o přechodné zatemnění mysli, ve kterém si člověk pořídí něco, co se pak marně snaží střelit kolegyním v práci.

Všechno to začalo dvěma VIP lístky na Pražské jaro a rodinnou diskusí na trapně omšelé téma.

Já: „Panebože, v čem já jenom do toho Rudolfina půjdu?“

On (zasněně): „Pořád tě vidím v těch dlouhých tmavě modrých…“

Já (sarkasticky): „No, jen aby se cestou nerozpadly stářím!“

Následuje krátká tichá bitva, kterou s přehledem končí on, zřítelnice mého oka, několika vhodně volenými poznámkami o novotou ještě vonící myčce nádobí, plánované dovolené a počtu finančně náročných kroužků našich dětí. OK, vím, kdy mám ustoupit. Do svých letitých tmavomodrých se nakonec soukám s určitým druhem uspokojení. No vida, ještě mi jsou! A nevypadají zas tak špatně!

 

A skvělý večer ve dvou se pomalu rozjíždí. Zajít si ještě před koncertem na skleničku něčeho dobrého, to byl jeho nápad. Nemůžu ale popřít (a bylo mi to později přičteno k tíži), že kavárnu v nejvyšším patře obchodního domu jsem navrhla já. Nic jsem tím nemyslela, vážně! Tahle místa prostě ženskou přitahují podvědomě. Žádné nakupování, jen jedno kapučíno a jeden gin s tonikem.  A jestli chce někdo tvrdit, že jsem na ten eskalátor vstupovala poněkud vratkým krokem, tak je to prachsprostá pomluva.

 

Zkrátka a dobře – ta jízda z třetího do druhého patra se nakonec docela protáhla. Když jsem se pokusila vystoupit, ukázalo se, že nohy by chtěly, ale šaty jaksi zůstávají na místě. Moje dlouhá, ach, tak dlouhá sukně mi zabránila v dalším pohybu, jsouc zachycena a pomalu vtahována nelítostným mechanismem jezdicích schodů. Ztuhla jsem v animální hrůze. Několik napjatých vteřin, kdy nebylo jasné, co bude – a to už se ozval zvuk trhané látky. Mezitím se vzpamatoval i můj muž, zmáčkl nouzový knoflík a schody se zastavily. To už ale ubohý cár, který býval sukní od mých tmavomodrých, vězel v útrobách eskalátoru natolik hluboko, že ho nebylo možné vyprostit.

„Zavolejte ostrahu,“ radil kdosi.

„Zavolejte sanitku!“ zvolala starší paní, která zřejmě zahlédla zblízka výraz mého obličeje.

„Ty vole, pocem, striptýz!“ (Ty sladké časy puberty!)

Byla to jedna z těch naprosto nepravděpodobných situací, ke kterým skoro nikdy nedojde, ale přesto si kvůli nim bereme pěkné prádlo a bezvadné punčocháče.

 

Hlouček se utěšeně zvětšoval a rady jen pršely. Stála jsem tam jako Angelika na tržišti s otroky, polonahá, leč s hlavou hrdě vztyčenou. Mechanici dorazili po dlouhých osmi minutách. Vyjmuli ze stroje umaštěný a potrhaný kus textilu a obnovili chod eskalátoru, k velkému zklamání četného publika. Soucitná starší prodavačka z dámské konfekce mě cudně zahalila svým pracovním pláštěm a odvedla do „úpravny oděvů“. Přítomná krejčová mohla však jen konstatovat, že: „S tím se už nedá dělat vůbec nic.“ Bylo čtyřicet minut před začátkem koncertu. „Vypadá to, mladá pani, že si tu budete muset vybrat něco na sebe, takhle nikam nemůžete,“ pravila prodavačka a v tu chvíli na mě můj muž, který celou dobu stál stranou a tvářil se, že ke mně vůbec nepatří, šokovaně pohlédl očima rozšířenýma náhlým poznáním.

Nikomu jinému (hodnému) bych ten zážitek nepřála. Muset si vybrat během dvaceti minut z hříšně drahých věcí, které se mi nelíbí a ve kterých si připadám jako svoje vlastní padesátiletá tchyně. Místo láskyplného vybírání, místo obíhání butiků a nakupovací rozkoše – sňatek z rozumu.

Když jsme po tom všem usedli do plyšových sedadel, muž mého života se ke mně naklonil a polohlasem pravil: „Příště buď tak laskavá a těch svých kameňáků mě ušetři. Kdybych byl věděl, čeho všeho jsi kvůli novým šatům schopná…“ A znechuceně mávnul rukou.

 

Mahler byl nakonec skvělý, i když negativní vibrace vznášející se nad námi poněkud rušily soustředění.

Mimochodem, nepotřebujete společenský kompletek? Je nenošený, na to můžete vzít jed. Černý samet, klasika. Na nejbližším pohřbu budete hvězda.

 

 

   
13.07.2007 - Láska a vztahy - autor: Eva Jedelská

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [46] Canadian [*]

    Julča: prodavacky se nachazely o patro niz (to z ktereho jsme prijeli), ty nic nevedely. A ja se pana drze preptala, zda mu neco nechybi odvetil, ze neco by se naslo a ze tomu snad proboha rozumim

    superkarma: 0 14.07.2007, 23:24:48
  2. avatar
    [45] Julča [*]

    Canadian: dopověz to,co prodavačky,co ty,co chlap

    superkarma: 0 14.07.2007, 20:40:57
  3. avatar
    [44] Meander [*]

    Canadian: Mně je strašně líto, že jsem u toho nebyla.

    superkarma: 0 14.07.2007, 20:23:06
  4. avatar
    [43] Canadian [*]

    Meander: Zde:

    eskalarotorva erotika:
    jedu po eskalatoru nejakeho obchodniho domu z prizemi do 1. patra, predemnou chlap. Dole v prizemi dve prodavacky oblekaly pannu. Mela tricko a svetr dle modnich trendu. Dole jen kalhotky. Damy si povidaly a jedna naprosto bezdeky hladila panne nohu. Tak nezne... pan predemnou situaci bedlive sledoval. Az si malem krk vypacil. V kritckou chvili zapomnel vystoupit a hodil exluzivni tlamu na dlazbu.
    A vysvetlujte, ze mate narazene koleno, protoze ste sledoval neco, co vas mozek hbite pretransformoval jedinym smerem

    superkarma: 0 14.07.2007, 19:56:54
  5. [42] Tobbi [*]

    Meander: no právě, ale kdy jindy dostaneš příležtost posadit se k táboráku v saku?

    superkarma: 0 14.07.2007, 18:09:51
  6. [41] Tobbi [*]

    A ještě jeden zážitek s eskalátory. Nedávno jsem na Můstku narazila na skupinku mentálně retardovaných cizinců (doopravdy retardovaných) se dvěma ošetřovateli, ti stáli nahoře a po jednom svoje svěřence pouštěli na schody, bohužel byli svěřenci z jezdících schodů natolik vyděšení, že naříkali, jeden kvílel celou cestu a hystericky se přitom držel jedoucího madla, dole pochopitelně nedokázal vystoupit, upadnul, rozbil si nos a způsobil abolutní kolabs¨

    doteď jsem nepochopila, proč to jeden z ošetřovatelů nejdřív nesjel a potom je dole neodchytával... Nemluvě o tom, že brát ty zjevně vyděšené lidi v počtu přes dvacet pouze ve dvou ošetřovatelích do metra mi taky hlava nebere

    superkarma: 0 14.07.2007, 18:08:03
  7. avatar
    [40] Meander [*]

    Tobbi: Taky přesouvám nenošené hadry na chalupu. Původně jsem je nosila do Červeného kříže a do Charity, ale sestra mi to zakázala a fakt že její rodina a přátelé to tam dotahají. Já ne, jsem povrchní snob.

    superkarma: 0 14.07.2007, 18:02:51
  8. [39] Tobbi [*]

    nevím, co říkají bořitélé mýtů, ale mojí kámošce se ve třeťáku na gymplu zasekla na Florenci na céčku šňůra z kapsáčů (naštěstí povolila ta plastová věcička a ona ji vytrhla)

    superkarma: 0 14.07.2007, 18:02:40
  9. [38] Tobbi [*]

    Eva_Fl: u mě to letí na chalupu, tam se to takzvaně "donáší", takže tam mám asi deset plných krabic a na výlety po okolí či k ohni chodí naše rodina zásadně řádně vymóděná

    superkarma: 0 14.07.2007, 18:00:25
  10. avatar
    [37] Meander [*]

    Eva_Fl: Mno, tady to zas tak dobře nejde. Nemůžu si rok co rok obstarávat komplet nový zimní/letní šatník.

    superkarma: 0 14.07.2007, 17:40:34

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [36] Eva_CZ [*]

    Prima pribeh.
    Jen nerozumim tomu, proc mate doma ve skrinich kramy, ktere jste na sobe nemeli leta. Ja po cca pul roce delam cistky. Co jsem na sobe nemela poslednich 6 mesicu, leti.

    superkarma: 0 14.07.2007, 17:27:57
  2. avatar
    [35] idiska [*]

    Meander: jo to netuším ...trochu kafete skončilo i na ní, ale v porovnání se mnou to bylo fakt pár kapek, jenže byla ve světlém oblečení, tak furt drmolila, že takhle nemůže do práce a co ted má dělat...přesně nevím, co...já totiž vydýchávalo tu opařeninu ...jsem fičela k doktorce, protože to kafe jsem zrovna vyndala z automatu...takže hoooorkýýýý

    superkarma: 0 14.07.2007, 12:01:50
  3. avatar
    [34] Meander [*]

    Canadian: Nepamatuju Jdu dohledat.

    superkarma: 0 13.07.2007, 23:13:08
  4. avatar
    [33] Canadian [*]

    Meander: pamatujes co jsem vypravela na zamcenem o eskalatorove erotice (gumova figurina...) => presne to se mi pri cteni vybavilo

    superkarma: 0 13.07.2007, 23:09:18
  5. avatar
    [32] Canadian [*]

    stasha, Ťapina: me eskalator, navzdory tomu ze "to neni mozne" zachytil snurku z kalhot (nohavice mely takove ozdobne), spolkl a bylo ani chod nebylo treba zastavovat

    superkarma: 0 13.07.2007, 23:07:09
  6. avatar
    [31] Meander [*]

    idiska: Vztáhla si to ta dáma aspoň na sebe?

    superkarma: 0 13.07.2007, 22:25:44
  7. avatar
    [30] idiska [*]

    tak to nezávidím....

    Meander: Sasa: tak to ještě není tak hrozně...relativně nedávno šla přede mnou paní, která se nejen zastavila, ano se i otočila s tím, že bude pokračovat opačným směrem...no a já byla tak metr od ní a nesla jsem kelímek kafča s automatu...byla jsem politá a opařená ...au au...navíc v tom pomatení smyslu jsem nevykřikla jen doprdele, ale byla jsem trošku jadrnější (k***a) a to fest nahlas..navíc v nemocniční hale

    superkarma: 0 13.07.2007, 21:46:37
  8. avatar
    [29] tomáš [*]

    Podobnost čistě náhodná Před dávnými lety mě něžně přemluvil ke koupi černého kostýmku, klopy sametové.Stál tenkrát hříšné peníze (moje) a na sobě jsem ho měla max. 1x. Kostlivec mi visí ve skříni už asi 15 let. Jinou garderóbu bez sentimentu odkládám, tenhle kousek tam ale bude navždy (třeba se mi bude jednou hodit do penálu...). P.S. Krom tohoto jediného úletu jsem si už nic tak šílenýho nenechala poradit.

    superkarma: 0 13.07.2007, 20:03:52
  9. avatar
    [28] Ťapina [*]

    Meander: Já jdu kolikrát tak zamyšlená, že se nevyhnu

    superkarma: 0 13.07.2007, 15:02:59
  10. avatar
    [27] Meander [*]

    eva.jedelska: I vyhnou, což o to. Ale až se jednou někdo nevyhne, to bude mela.

    superkarma: 0 13.07.2007, 14:39:29
  11. avatar
    [25] Meander [*]

    Ťapina: Jinak tenhle blbý zvyk má i můj milý. Zastavit se uprostřed proudu lidí s tím, že "oni se vyhnou". Vždycky bych ho nejradši nakopla.

    superkarma: 0 13.07.2007, 14:19:16
  12. [24] Sasa [*]

    Ťapina: to se mi stalo včera.....já teda do ní fakt naletěla a zařvala "doprdele"....holt kantorka za všech okolností

    superkarma: 0 13.07.2007, 14:10:06
  13. avatar
    [22] gerda [*]

    Ťapina: kdybys do ní řádně vrazila, určitě by se nemohla zlobit, protože by ses jí jako slušné děvče omluvila. Přece jsi nemohla čekat, že se náhle zastaví?!

    superkarma: 0 13.07.2007, 13:01:51
  14. avatar
    [21] Meander [*]

    Ťapina: Tak tu bych s gustem shodila na zem.

    superkarma: 0 13.07.2007, 12:55:28
  15. avatar
    [20] Ťapina [*]

    Meander: Já zas málem rozbila hubu jedné starší dámě. Vyjela přede mnou z eskalátoru, udělala jen ten jeden nutný krok, aby neupadla, a zastavila se za účelem čtení nákupního seznamu

    superkarma: 0 13.07.2007, 12:53:17
  16. avatar
    [19] Meander [*]

    eva.jedelska: To bude tunika.
    Já si na eskalátoru v kyjevském metru utrhla podrážku a rozbila hubu. Eskalátory jsou ZLO

    superkarma: 0 13.07.2007, 12:50:38
  17. avatar
    [17] gerda [*]

    Já mám podobný zážitek, ale šlo o jinou společenskou událost. Nenadálé úmrtí v rodině, musela jsem narychlo shánět smuteční oblečení. Ani nevíte, co mi dalo práce sehnat aspoň trošku ucházející černé sako a k němu halenku. Sako bych si za normálních okolností v této barvě v životě nepořídila, ale tehdy prostě nešlo jít na pohřeb tak blízké osobě v něčem barevném.

    superkarma: 0 13.07.2007, 12:13:35
  18. avatar
    [16] Ťapina [*]

    stasha: Oni vyvraceli i možnost, že by člověka unesl reálný počet nafukovacích balónků, a včera jsem zas četla tohle: http://bleskove.centrum.cz/kuriozity/clanek.phtml?id=34571
    Kde je pravda?

    superkarma: 0 13.07.2007, 12:07:49
  19. [15] Yvaine [*]

    Jo a historka fakt super

    superkarma: 0 13.07.2007, 11:50:29
  20. [14] Yvaine [*]

    Já bych taky ráda viděla tu fotku. Černý kostýmek bych unosila do práce a tady u nás nejsou tyhle věci k sehnání. Můžem o něj uspořádat internetovou dražbu.
    PS: Jakou to má konfekční velikost? Já 38

    superkarma: 0 13.07.2007, 11:49:33
  21. avatar
    [13] Lenika [*]

    Jooo, taky mám podobného kostlivce ve skříni . Je to sytě kanárkový kostýmek - sukně ke kolenům a sáčko s blyštivýma černýma knoflíkama - ve kterém jsem maturovala a od té doby .
    Povedená historka

    superkarma: 0 13.07.2007, 11:29:10
  22. avatar
    [10] Meander [*]

    Joooo! Nic nepotěší tak, jako neštěstí druhého.
    A toho chlapa bych kopla novou lodičkou

    superkarma: 0 13.07.2007, 09:31:02
  23. avatar
    [9] Žábina [*]

    to jsem se opravdu pobavila
    a u Angeliky na tržišty s otroky jsem se málem udusila meruňk.koláčem
    vtipně napsáno

    superkarma: 0 13.07.2007, 08:42:50
  24. avatar
    [8] Hysteria [*]

    No,alespoň víčšco Ti opravdu nesluší.

    superkarma: 0 13.07.2007, 08:24:13
  25. avatar
    [7] arjev [*]

    Parádní příběh,to píše život

    superkarma: 0 13.07.2007, 08:00:59
  26. avatar
    [6] Evikus [*]

    Tak to bylo fakt dobrý
    Zajímalo by mě kolik ten kostýmek stál

    superkarma: 0 13.07.2007, 07:41:39
  27. avatar
    [5] kareta [*]

    Bezva příběh. Podobně píše kamarádka.

    superkarma: 0 13.07.2007, 07:24:26
  28. avatar
    [4] stasha [*]

    Historka dobrá Akorát mi ji trochu kazí Bořitelé mýtů, či jak se ten pořad jmenuje, kde nedávno vyvraceli možnost, že by eskalátor něco zachytil

    superkarma: 0 13.07.2007, 06:57:16
  29. avatar
    [3] Luciš [*]

    Sháním sametový kostým

    superkarma: 0 13.07.2007, 06:16:26
  30. avatar
    [2] clarCa [*]

    ano, ano, také žádám foto (jinak díky za výbornou historku )

    superkarma: 0 13.07.2007, 04:40:41

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Dětský pokoj - zařizování, rekonstrukce

Náš tip

Doporučujeme