Možná jsem jedna z mála, ale jsem nebývale hrdá, když hovořím o své vlasti a své příslušnosti k českému národu. Jestli se to ještě vůbec používá, jsem vlastenka jako poleno…

Poznala jsem hodně lidí z hodně zemí a v mnoha jsem osobně byla. Nikdo mi ale nikdy nepřipadal tak skvělý, ničí humor a způsob myšlení tak zábavné jako právě to naše české.

Když to srovnám

  • Francouzi jsou nechutně vážní, odtažití a všechno je pro ně problém.
  • Holanďanů jsem měla pocit, že jejich jediným zájmem je jejich práce, což je sice chvályhodné, ale prakticky o ničem jiném spolu nekomunikují. Navíc se neumí zasmát sobě samým a s tím jsem měla trochu problém. S vysloveným nepřátelstvím jsem se ale tady, konkrétně v Harlemu, nesetkala. Bude to tím, že v momentě, když jsem uvedla, že jsem z Czech Republic, dívali se na mě jako na nějakou opičku. Patrně sice tušili, že něco takového existuje, spíše se ale domnívali, že budu vypadat jako tuleň.
  • Italové jsou prima, leč přemýšlí všichni zásadně přes postel. Je s nimi ale legrace a jejich polední přestávky trvající několik hodin, kdy je na ulicích slyšet i špendlík, jak spadl, mě baví. Žít bych tu ovšem nechtěla. Musím ale říci, že se rádi smějí. Dokonce, když jsem jednomu Taliánovi přeložila debilní vtip, kterému by se tady už asi ani nikdo nesmál, dostal záchvat smíchu a spadl z houpačky. (Bylo mu třicet.)
  • Američani, byť tady o původu každého jednoho lze s úspěchem polemizovat, jsou tak zachvácení sami sebou, že ani netuší, že jiné země také někde jsou. Navíc věří snad úplně všemu a utáhnete je na převařené nudli. Svým způsobem je to roztomilé, ale nám na hony vzdálené. A s pravým Američanem, tedy s Indiánem, jsem nikdy nemluvila.
  • Němci jsou podezíraví a není s nimi pražádná legrace. Pokud ano, smějí se jen oni, a to až v momentě, když jim to je dovoleno. (hehe  - to říká někdo, jehož babička je za svobodna Muckenschnabelová, ale kdo ví, jak to bylo, máma má přepsané jméno i datum na křestním listu).
  • Rusku jsem se vskutku pobavila. Ruské nažívání se točí zásadně kolem „Kolik jsi toho vypil včera, dnes a zítra“. Kdybych měla v době, kdy jsem byla v Moskvě, stabilně tři promile, určitě bych si místní obyvatele více užila. Nepřátelští ovšem nejsou. Naopak, dají vám ochotně napít i ze své lahvinky samohonky. Namnoze mají zuby ze samého zlata.

Pranýřujte si mě, mučte si mě mlíkovou polívkou, ale nejlepší jsme my.

Cožpak existuje stát, kde by vymysleli tak dokonalé kraviny a dokonce se postarali o to, že nějakou dobu fungují, než tady? Je snad země, kde je na počet obyvatel tolik hlav, které se navždy zapsaly do dějin? Tolik vědců, moudrých mužů? Kam se hrabou jiné university na tu Karlovu?

Naše historie je krásná a sahá daleko za hranice naší malé země.

Navíc jsem nabyla dojmu, že máme nejkrásnější hlavní město na světě.

Reklama