Reklama

Stačí jedno zásadní rozhodnutí a náš život se začne ubírat zcela jiným směrem. Zda bylo dobré, či špatné, to se většinou dozvíme až časem. Bohužel. Karla (35) takto přišla o svou lásku. Že byla tou životní, si totiž uvědomila pozdě.

Bylo jí třiadvacet let, když nastoupila do svého prvního zaměstnání. Práce ji bavila, byla cílevědomá, pracovitá, a tak není divu, že stoupala po pomyslném firemním žebříčku strmě vzhůru. Už po půl roce mě vybrali a nabídli mi, abych naši pobočku zastupovala v britské centrále. Byla to práce snů - na jednom z projektů, který měl trvat rok a půl. Nabídli mi, že uhradí výdaje se stěhováním a v Londýně budou platit byt. Bez rozmýšlení jsem na to kývla. Nic lepšího mě snad už nemohlo potkat. Jenže…,“ vzpomíná Karla i na to, že musela řešit jedno velké „ALE“.

Zdroj: www.shutterstock.com

Zdroj: www.shutterstock.com

Už dva roky chodila s Pavlem, a ten její nadšení nesdílel. On ve svých třiceti letech už pomalu toužil po rodině. „Nedovedl si představit, že budeme tak dlouho bez sebe a už vůbec nevěřil, že bych mu tam mohla zůstat věrná. O vztazích na dálku si zkrátka myslel své. Upřímně, i já si říkala, že jsem ještě moc mladá, abych se vázala a měla hned děti. Dnes bych si za to s chutí nafackovala, ale tehdy... Zkrátka a dobře, přednost dostala práce a my dva se rozešli. Bylo to hodně těžké. Londýn mi ale dal zapomenout a já byla doslova v sedmém nebi,“ pokračuje Karla ve vyprávění. I pohádky však mají své konce.

„Po dvou letech jsem se nastěhovala zpět do Česka a vše se vrátilo do starých kolejí. Tedy až na to, že jsem zůstala sama. Pavel se mezitím stihl zasnoubit. Ne že bych mu to měla za zlé, já to byla, kdo náš vztah ukončil. Jenže i tak to bolelo. O to víc jsem se proto zakousla do práce a zase slavila úspěchy,“ svěřuje se mladá žena.

Od té doby už ale uplynulo deset let a ona najednou vidí vše jinýma očima. „Je mi pětatřicet, můžu si koupit, co jen chci, ale tím to končí. Nemám ani děti, ani partnera. Ne že bych byla celou dobu bez chlapa, ale nikdy to tak nějak nedopadlo. Chtě nechtě si musím přiznat, že žádný z nich se ani z poloviny nevyrovnal Pavlovi. Dnes toho muže, kterého jsem si před lety dost nevážila a vyměnila ho za kariéru, jeho ženě děsně závidím. Je to báječný manžel a táta. Jen kdyby si člověk takové věci neuvědomil pozdě,“ dodává Karla.   

Čtěte také: