Reklama

Ke knězi přijde žena a říká:
Otče, přicházím s problémem. Mám doma dva papoušky, samičky, a ty
pořád opakují jednu a tutéž větu. "Jakou větu, dcero?" táže se kněz.
"No, říkají: Ahoj, my jsme dvě coury, nechcete se pobavit?" "To je
ale obscénní," vykřikne zhrozeně kněz. Pak se ale zamyslí a povídá:
"Možná bych věděl o něčem, co by váš problém mohlo vyřešit. Mám
doma dva papoušky, samečky, které jsem naučil modlit se a číst Bibli.
Přineste své papoušky ke mně domů, dáme je do klece k Johanovi a
Josefovi a ti naučí ty vaše dvě nezbednice zbožnosti a modlitbám. Pak
 jistě přestanou opakovat tu... frázi." "Děkuji mnohokrát, otče, Bůh
vám to zaplať. Tohle by skutečně mohlo pomoci," odpoví žena. Příští
den přinese své dvě papoušice ke knězi domů. Když vstoupí do bytu,
skutečně uvidí v kleci dva papoušky, kteří drží růženec a modlí se.
Žena s nadšením přistoupí ke kleci a vpustí do ní své dvě papoušice.
Po několika vteřinách se z klece ozve: "Ahoj, my jsme dvě coury,
nechcete se pobavit?" Místností se rozhostí napjaté ticho. Pak se
jeden šokovaný papoušek podívá na druhého a povídá: "Odlož
růženec, Pepo, naše modlitby byly vyslyšeny."

A ještě bych si dovolila jeden přihroublejší, kterému jsem se ale hodně
nasmála a směju se mu dodnes, i když ho někomu vyprávím:

Sedí dva chlapi v hospodě a jeden říká druhému: „Řekni „věž“.“
„Věž.“ „Do pr...e běž!“ „Hmm, to je vtipný, říká si ten druhý, a když se
 vrátí domů, už poněkud společensky unavený, říká manželce:
„Řekni „věž“.“ „Proč?“ „No, řekni to!“ „Věž.“  .... „Di do pr...e!“
Milá ženo-in,
papoušci mi ale stejně připadají vtipnější