Byla jedna holčička, a ta byla tak namyšlená, že když pršelo, tak měla nos plný vody.

Její kamarádi a kamarádky ji měli moc rádi, a tak jí řekli, že už s ní kamarádit nebudou. I nejlepší kamarádka odešla, ale řekla: „Když se změníš, vrátíme se.“

A tak si holčička řekla: pojedu k babičce, a ta mi poradí. Mamince řekla, že chce jet k babičce. Na vlak šly obě pěšky. A co to? Prší!

Když došly na vlakové nádraží, holčička měla plný nos vody. Maminka jí řekla: „Jestli budeš pořád namyšlená, nebudeš mít žádné kamarády!“

Holčička se rozloučila a smutně mamince řekla, že už žádné kamarády nemá. Maminka na to odpověděla: „Když se naučíš nebýt namyšlená, kamarádi se vrátí.“

Když byla u babičky, požádala ji o radu. Babička povídá: „Nesmíš mít nos nahoře, měla bys pomáhat slabším, měla bys nechávat vyhrávat menší, ale hlavně bys měla být veselá a na všechny se usmívat.“

Holčička poděkovala babičce a za pár dní odjela. Když přijela, začalo pršet zrovna, když pro ni maminka šla na nádraží. A co to? Nos je prázdný! Všichni kamarádi se k holčičce vrátili a byli šťastní, že si můžou spolu hrát.

A holčička, ta už namyšlená nikdy nebyla.

Vítěz kategorie prevenčně-výchovné pohádky

Autorka -  Martina Zdobinská


Soutěžte s námi i vy! Více o soutěži ZDE.

VSTUP DO SOUTĚŽE

Reklama