Reklama


Je sice trochu podivné psát po tolika letech manželství o námluvách, ale...

Psal se 10. leden 1960 a já, 16 a půlletá studentka, jsem POPRVÉ směla sama jít na odpolední taneční čaje nedaleko naší ulice. Neměla jsem žádnou společnost ani kamarádku, se kterou bych šla, a tak jsem tam chvíli okukovala z balkonu, párkrát si zatančila s neznámými tanečníky a asi v polovině „čajů" přišel pro mne nenápadný tanečník,ale strašně krásně tančil, představil se, byl příjemný, nevtíravý a do konce jsem tančila jen s ním.

S koncem se nabídl, že mi vyzvedne kabát z šatny, byl tam velký šrumec - a já si v době čekání sama pro sebe řekla, že jestli bude mít klobouk, že to bude ON. Podotýkám, že tehdy se klobouky u omladiny moc nenosily. Ale ON ho měl!!!

Doprovodil mě domů - bydlela jsem za rohem - a smluvili jsme si za týden znovu tanečky. To už na mne čekal před sálem a vše se opakovalo ještě několikrát.
První nesmělá pusa na sebe nechala dost dlouho čekat, ale pak jsme spolu chodili do konce studií, potom i dál, až... jsme se rozhodli se vzít - vše bylo velmi romantické.

Dokonce neromanticky se rozhodl, že večerně vystuduje průmyslovku, aby mi byl vzděláním roven", jak mi později prozradila jeho babička, a v létě 1962 jsme se brali.
Nikdy jsme nelitovali, vychovali jsme 2 vysokoškoláky a dnes máme radost ze 4 vnoučátek.

Zdraví Pateta