Bulvár

O krásné trapasy se s námi podělila čtenářka Ula

Když máte malé děti, není o trapasy nouze. Čtenářka Ula o tom vís vé. Ale i dospělí se dokážou někdy pěkně vyznamenat. Přečtěte si pár vtipných příhod z rodiny čtenářky Uly, za které moc děkujeme

Ula

Dobrý den, s trapasy mám své zkušenosti. Člověk časem na některé zapomene, ale některým se smějeme ještě po letech.

Zrovna nedávno jsem byla se svými třemi dětmi v bazénu v dětském koutku. Pomáhal mi i otec, který se ale zapomněl ve sprše a pak si šel do výřivky a já zoufale hleděla, kde je... do toho můj chlapeček zrovna „použil“ koupací plenku a teklo vše bokem. Krve by se ve mě nedořezal, protože se vztekal, že chce takto zamazaný zpátky do bazénku. Roční dcerka na ruce, druhou rukou jsem vyháněla malého, další dítě se klouzalo opodál - prakticky bez dozoru a já vyhlížela toho tátu, který slíbil, že přijde. Nakonec jsem to naše mimino strčila jednomu šikovnému taťkovi do náručí, hlídal i druhou dceru a já zabalila našeho zbojníka do ručníku a šla ho převléknout. U bublátka jsem tátovi řekla s úsměvem Dobrý den! Díval se a pak když jsem se vrátila, byl u dětského koutku a díval se na cizího pána, jak drží naší holku. Na jeho obhajobu musím říct, že si pak krásně hrál s tou naší pětiletou, vzal jí na tobogán a do jeskyně, byla nadšená. Já byla nadšená z toho, že jsem celou situaci zvládla s přehledem - a že si toho hlavně skoro nikdo nevšiml!

Také jsem si vzpomněla, jak jsem kdysi šla kolem řeky s mým bratrem a ten chtěl čůrat. Stoupl si ke kraji cesty a povídá - když někdo půjde, tak řekni. Jenže já byla v pubertě, smála jsem se všemu a když zrovna opravdu šla jedna paní, místo toho, abych ho upozornila, tak jsem se začala tak smát, že bylo nemožné ho upozornit. Ten, když zjistil, že ho někdo pozoruje, začal běžet, ale čural dál... dodneska mi to nemůže zapomenout.

Další zážitek je z vlaku. Jela jsem jednou nočním rychlíkem na druhý konec republiky, bylo narváno. Nakonec jsem našla jedno místo uprostřed sedmi dělníků, kteří jeli ze Slovenska. Nejdřív jsem se šla na WC převléknout do tepláků, protože jsem usoudila, že v sukni s nima cestovat prostě nelze, byli docela dotěrní. Když jsem se vrátila, smutně konstatovali, že jsem si mohla sukni nechat, že to bylo lepší. Já zavelela, že budeme spát. Byla jsem tak unavená, že jsem zabrala prakticky hned. Dneska - o deset let později - bych asi už takhle necestovala, ale dvacítka má jiný pohled na svět. Ráno jsem se probudila, hlavou opřená o jednoho dělníka, chvíli jsem přemýšlela, kde jsem a pak jsem se mu omlouvala. Říkal, že mu to vůbec nevadilo, jen jsem neměla tolik chrápat. Ale cesta utekla dobře a hlavně rychle.

Moje teta mi zrovna nedávno vyprávěla, že když jeli s malými dětmi na dovolenou vlakem přes noc, že ráno byli na místě tak unavení, že si natočili budíka a šli ještě spát. Probrali se k obědu, tak se oblékli a šli na oběd. V jídelně se všichni usmívali, zdravili je a ona si říkala - to jsme ale hezká rodinka. Až když dosedli a nabrali si do talířů polévku manžel zaregistroval, že má teta natáčky. Tak mu povídá, proč jí to neřekl, tak jeho odpověď jí odbourala - protože ty natáčky nosíš stále, tak mě to už ani nepřijde... Odpoledne šli na koupaliště, teta si nechtěla namočit natočenou hlavu, tak jen tak chodila po vodě, jenže nevěděla, že je tam schod a hned hloubka a účes byl stejně zničený. Na natáčky se na té dovolené pak už „vykašlala“.

Vyprávění uzavřu dnešním příspěvkem, kdy jsem byla venku na procházce a u autobusové zastávky hořel koš, kouřilo se hodně na všechny strany, lidé od toho utíkali pryč, ale nikdo nezasáhl. Tak jsem zavolala 150 a oznámila akci. Dětem jsem slíbila, že přijedou požárníci. Tak jsme čekali. Po deseti minutách přijelo s houkačkou auto a to přesně v momentě, kdy obsah koše dohořel. Hasiči vzali konev, polili zbytek, poděkovali mi, že jsem je zavolala a odjeli. Hadice se nekonaly. Copak můžu za to, že to mezitím zhaslo? Nedávno totiž hořel koš a od něho blízká kůlna.

Trapasy se stávají kdekomu a často, ale nejlepší způsob, jak z toho vybrusit je ten, že se tomu zasmějeme, třeba i sami sobě. Je to život.

Ula

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.


To máte svatou pravdu, milá Ulo. A pokud jste hlasovala v naší dnešní anketě, určitě jste zaškrtla slovo ano

Jak jste na tom s trapasy vy, milé ženy-in? Napište nám na redakce@zena-in.cz

 

 

   
19.08.2011 - Příběhy - autor: Dana Haklová

Komentáře:

  1. avatar
    [2] ToraToraTora [*]

    Ten koš je dobrej, trapas je spíš ostatních lidí, že vidí a jen čumí, to nesnáším

    superkarma: 0 19.08.2011, 10:07:33
  2. avatar
    [1] Eliana [*]

    Sml30Sml30 Já bych vzala tu plenu a frkla ji muži rovnou do tlapy..

    s tím košem je to normální, no co vodu člověk v kabelce jen tak běžně něnosí na hašení...

    superkarma: 0 19.08.2011, 09:34:55

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme