Reklama


Návštěvy mám ráda.
Ráda na ně chodím a ráda je i přijímám. Jsem z rodiny, kde se vždycky našlo něco k jídlu a pití i pro nezvanou návštěvu nebo se prostě pro něco malého doběhlo do obchodu.
Rodina mého manžela je v tomhle směru ještě dokonalejší, nikdy se nestalo, že by nebylo žádné pohoštění. Tchánovci návštěvy zbožňují a není pro ně sebemenší problém přichystat alespoň obložený talíř nebo malé chlebíčky, zásoby jsou u nich permanentně.
I já už jsem se tomuhle umění tak trochu přiučila.

Pravým opakem této části rodiny je však můj bratr a jeho žena. Moje maminka je často zve na oběd, když je nějaká rodinná oslava, vždycky jsou pak i chlebíčky a něco sladkého. Bereme to tak samozřejmě. Jenže má švagrová je buď děsně líná, nebo škudlí na nepravém místě – prostě za deset let jejího manželství s mým bratrem jsme k nim byli pozváni na oběd jen dvakrát a to pozvání navíc vždy přišlo od její matky (mladí žijí ve společném domku s rodiči švagrové).
No a když už je nějaká oslava, třeba narozeniny synovců, tak švagrová udělá jeden talíř chlebíčků, takže to vyjdou tak dva na osobu a dá tyčinky a chipsy.
Občas je i buchta, ovšem pokaždé stejná. Poslední oslava narozenin mladšího synovce i narozenin bratra a jeho ženy se konala v jeden den. Dort jsme donesli jako jeden z dárků. Bohužel, žádné další pohoštění se nekonalo, jen pár chipsů a káva.
Navíc se oslava nesla v tom duchu, že se jako předají dárky a pak se kouká na televizi. Takto si opravdu zábavu nepředstavuji. Nakonec jsem dostala i kousek dortu, ale musela jsem si o něj říct.
Můj manžel je na mou švagrovou dost „alergický“ i kvůli jiným věcem, ale tohle ho dostalo. Cestou domů jen nadával a kroutil hlavou, že to snad není možné.

Na velikonoční pondělí u nás zase mladí byli na oběd, švagrová se rýpala v bramborovém salátu a s nádobím pak taky nikdo nepomohl. Raději jsem s manželem odjela k jeho rodině, kde jsem si Velikonoce správně užila.

Možná tady píšu o hloupostech, ale myslím si, že by naši mladí měli alespoň občas oplatit rodičům jejich pohostinnost.
Mladí nemají tak málo peněz a nebydlí tak daleko od rodičů, aby je to nějak „poznamenalo“.


Milá ženo-in,
děkuji za názor a slovo do diskuze.
Jistě najdete mnoho stoupenců, ale možná i odpůrkyň.
Záleží na tom, jak se kdo ve vašem příspěvku našel.
Uvidíme.