Příčiny inkontinence

Močový měchýř je svalový vak, který se dokáže roztáhnout natolik, aby zadržel až 500 ml tekutiny, u starších lidí může být kapacita nižší. Pokud se měchýř z poloviny naplní, nervová zakončení informují mozek, že je čas ho vyprázdnit. Moč vytéká močovou trubicí, kterou uzavírají dva svěrače. Je-li močový měchýř naplněn, vnitřní svěrač povolí, avšak vnější svěrač lze úmyslně přidržet sevřený a zachovat si tak kontrolu nad močením. Správnou funkci těchto svalů zajišťuje svalstvo pánevního dna, které je umístěno pod močovým měchýřem a obklopuje močovou trubici. Každá čtvrtá žena nad 35 let a každý čtvrtý muž nad 40 let se však v průběhu svého života setkají s tím, že nejsou schopni tento proces kontrolovat.

Ve většině případů je samovolný únik moči způsoben právě oslabením svalstva pánevního dna, které uzavírá močovou trubici. Jakmile svalstvo ztratí svoji pružnost, mohou každodenní činnosti, jakými je například smích, kašel, zvedání břemen či běh, způsobit únik moči. U mladých žen způsobuje inkontinenci nejčastěji porod, díky němuž jsou oslabeny právě svaly pánevního dna a podpůrné vazivo močových cest. Úniky moči se však mohou objevit již během těhotenství. Mnoho žen trpí inkontinencí rovněž v období klimakteria. Při něm dochází ke snížení množství hormonu estrogenu v břišním svalstvu, což může vést ke změně polohy močového měchýře a tím k horšímu působení svalstva, které močový měchýř uzavírá.

Inkontinence může vzniknout také důsledkem degenerativních změn v oblasti dolních močových cest. Může rovněž doprovázet pooperační (urogynekologické operace, operace prostaty) a poúrazové stavy. V neposlední řadě může být následkem infekčních či nádorových onemocnění.

Mezi další příčiny samovolného úniku moči se řadí některá onemocnění, jakými jsou například mozková mrtvice, demence nebo cukrovka. Často se tedy jedná o poškození nebo překážky na nervových dráhách, které brání průchodu správných nervových signálů mezi mozkem a močovým měchýřem, případně neschopnost tyto signály rozpoznat. Tyto stavy mohou vést ke zvýšené aktivitě močového měchýře (potřebě častého navštěvování toalety) nebo naopak k jeho snížené aktivitě (nedostatečnému vyprazdňování močového měchýře s následným přetékáním moči). Neschopnost správně ovládat močový měchýř vyvolávají i další stavy, které mají vliv na přenos signálů mezi mozkem a močovým měchýřem. Jedná se např. o Parkinsonovu a Alzheimerovu chorobu, rozštěp páteře, roztroušenou sklerózu nebo poranění mozku. Inkontinence může být i doprovodným jevem užívání některých léků.

Rizikovými faktory inkontinence je obezita způsobující zvýšený tlak na břišní svalstvo a svalstvo pánevního dna, kouření, dlouhodobá fyzická námaha nebo například chronický kašel. Problémy s inkontinencí je v každém případě potřeba konzultovat s lékařem, protože inkontinence může být i příznakem závažné nemoci.

Typy inkontinence

Nejčastější formou úniku moči bývá inkontinence stresová (námahová), k níž dochází po náhlém zvýšení nitrobřišního tlaku a zatnutí břišních svalů. Moč tak uniká při smíchu, kašli, kýchnutí nebo při fyzické námaze. Od problémů může mnohdy pomoci speciální cvičení. Dalším typem je inkontinence urgentní, kdy močový měchýř nedokáže pojmout moč do své plné kapacity a dlouhodobě ji shromažďovat. Tato forma může pacienta postihnout zcela nečekaně. Původcem jsou zpravidla infekce, patologické změny ve stěně močového měchýře nebo nedostatečná koordinace impulsů z mozku. Osoba trpící urgentní inkontinencí pociťuje náhlé a extrémně silné nucení se vymočit a často dojde k předčasnému úniku moči.

Podle objemu moči jsou rozlišovány 3 stupně inkontinence:
První stupeň reprezentující lehkou formu inkontinence představuje únik moči 50–100 ml během 4 hodin. K úniku moči dochází zpravidla při náhlém velkém zvýšení nitrobřišního tlaku (smích, kašel, kýchnutí). Druhý stupeň odpovídá střední formě inkontinence. Únik moči je zaznamenán už při mírnějším zvýšení nitrobřišního tlaku (chůze po schodech, lehčí fyzická námaha). Ztráta moči během čtyř hodin je 100–200 ml. Třetí stupeň, těžká forma inkontinence, je charakterizován únikem moči i při minimální fyzické námaze nebo únikem trvalým, bez možnosti jakékoli kontroly. Často je doprovázen i únikem stolice. Během čtyř hodin je únik moči více než 200 ml.

Závažnost inkontinence závisí na mnoha faktorech a u pacienta se může rychle měnit. Jiný stupeň inkontinence může pacient zaznamenat v noci, přes den v klidu, nebo při pohybu.
 
Prevence a léčba

V případě úniku moči nelze spoléhat na samovolné zlepšení problému, ale je třeba co nejdříve kontaktovat lékaře, který doporučí další postup. Při lehké formě inkontinence začíná léčba pravidelným posilováním svalů pánevního dna, redukcí váhy a úpravou životosprávy. Inkontinence se dá rovněž ovlivnit léky, případě operací.

Medikamentózní léčba je vhodná při léčbě urgentní inkontinence. Při léčbě stresové inkontinence se často provádí miniinvazivní operativní řešení. Příkladem jsou pásky sloužící jako podpora močové trubice, která jí vrací schopnost kontinence. Samotný operativní výkon není náročný, trvá několik minut a na mnoha pracovištích se provádí v lokální anestezii.

Cvičení pánevního dna je dnes považováno za plnohodnotnou metodu léčby, navíc funguje i jako prevence a speciální cviky jsou určeny jak pro ženy, tak pro muže. Cvičení lze podpořit i vhodnými doplňky stravy. Nejdůležitější je však počítat s tím, že výsledky se nedostaví za týden, ale že jde o běh na delší trať.

Při inkontinenci je doporučováno omezit konzumaci alkoholu a kávy. Tekutiny obsahující kofein a alkohol dráždí močový měchýř a mohou tedy inkontinenci zbytečně zhoršovat. V žádném případě by ale osoby trpící inkontinencí neměly omezovat pravidelný pitný režim. Výsledkem sníženého příjmu tekutin je vyšší koncentrace moči, která také více dráždí močový měchýř a může jej až spálit. Primárně bychom měli dbát na udržení kontinence, včasnou a správnou diagnostiku a přiměřenou terapeutickou intervenci. Významnou roli v péči o osoby s inkontinencí hrají i kvalitní absorpční pomůcky.

 

Reklama