S herečkou Chantal Poullian jsme si povídali o rozdílu mezi českými Vánocemi a těmi francouzskými. Ve Francii nechodí k dětem Ježíšek osobně, ale navštěvuje je jeho pošťák Le Père Noël...

Herečku Chantal Poullian jsem potkal na křtu monografie Marty Kubišové, kterou nedávno vydalo nakladatelství XYZ. Křtilo se v pražském divadélku Ungelt a Chantal byla jednou z kmoter. Hned jsem téhle příležitosti využil k tomu, abych v tomto předvánočním čase probral s paní Poullain vánoce po francouzsku...

ChantalJak slavíte Vánoce?
Vánoce jsou pro mě jeden ze dvou velkých svátků, které slavím. Narozeniny a Vánoce. Je to svátek rodiny, rodina je naše pevnost. Miluju vánoční atmosféru, není-li hysterická a extrémně komerční. I můj syn je člověk, který hrozně miluje Vánoce a vánoční atmosféru.

A jak se na Vánoce chystáte?
Tvoříme hlavně dekorace, domov se musí změnit. Pokaždé děláme jiné. Vyberu si vždy jednu barevnost - bílou, červenou, zlatou, stříbrnou - pro celou dekoraci. Nechybí samozřejmě strom, ten je důležitý. A Betlém. Takhle to vypadá u nás doma o Vánocích.

Stromek máte živý?
Mám živý, ale ne v květináči. Možná tento rok si ho zařídím, abych ho zase nechala dát do hlíny. Jinak strom máme vždycky velký až ke stropu, to musí být. Nejdůležitější ale je, abychom byli všichni společně.

Jaký vidíte rozdíl mezi českými Vánocemi a těmi francouzskými?
Myslím, že v Evropě se slaví podobně. Jediný rozdíl je, že dokud byl Vladimír malý, teď už je dospělý muž, tak u nás chodil Ježíšek ráno. Není to Ježíšek, ale Le Père Noël. Když jsem byla já dítě, chystali jsme snídani rodičům a říkalo se, že v noci přišel pošťák Ježíška, který přinesl dětem dárek. Le Père Noël je vlastně svatý Mikuláš. Ale tady jsem to změnila.

Dáváte si velké dary, nebo jen symbolické?
Miluju dárky (usmívá se)! Ale sbalím všechno zvlášť, každou sebemenší knížečku, aby byla pod stromečkem spoustu věcí k otevření. Už to ale nepřeháním. Když máte malé děti, je to něco jiného, než když jsou dospělé. Snažím se vždycky ještě udržet tajemství - vím, co si Vladimír přeje, a někdy si z něj dělám legraci, ať napíše Ježíškovi.

Co pro vás znamenají Vánoce vnitřně?
Je to tradice, krása, pospolitost. Měli bychom se vyhnout té totální hysterii kolem jídla a hromadění, aby toho nebylo moc. Důležité je být spolu, milovat se. Také mám vánoční atmosféru hodně spojenou s vůní...

Vůní? Pálíte třeba Františky?
Ano. Všechny vůně Vánoc miluju!

Co třeba cukroví, jak jste na tom s ním?
Nepeču, protože to neumím. Mám kamarády, kteří mi vždycky tyhle věci připravují. Ale vařím po francouzsku. Dělám hlavně mořské ryby, ve Francii se tradičně peče krůta, tu já nedělám. Druhý den dělám kachnu na medu, je to oblíbené Vladimírovo jídlo. Takhle to je většinou, ale sem tam z tradice sklouznu, snažím se uvařit to, co udělá největší radost.

Česká klasika je rybí polévka, kapr, bramborový salát...
Tohle nedržím. Někdy udělám trochu bramborového salátu, ale kapra nemám vůbec ráda, jsou mi bližší mořské ryby a Vladimírovi také. Máme to v rodině.

Co třeba lití olova, pouštění skořápek, nebo házení střevíčku - děláte takové tradice?
To od vás slyším poprvé, co je to?

Tak třeba litím rozehřátého olova do vody se vytvářejí věštebné obrazce a hádá se, co to znamená, když hodí dívka střevíc, nebo pantofel ke dveřím, tak podle toho, jestli je špičkou spíš ke dveřím, nebo do bytu, se soudí, jestli se vdá a půjde z domu...
Ne, tohle neděláme, ani je neznám. Zpíváme si koledy, provoníme celý byt, zapálíme oheň v krbu a jsme šťastní.

Čtěte naše rozhovory...

Reklama