Reklama


Pociťujete často náhlou a nutkavou potřebu močit, kterou nelze překonat? S největší pravděpodobností trpíte onemocněním s názvem hyperaktivní močový měchýř…


Hyperaktivní močový měchýř - diagnóza třetího tisíciletí

,,Teprve nedávno jsme si uvědomili, že to, co nemocné s urologickým onemocněním nejčastěji přivádí k lékaři, co je trápí, jsou potíže s udržením moči a příznaky hyperaktivního močového měchýře.“ To jsou slova jednoho „z otců“ nové diagnózy profesora Christophera R. Chappla, která zazněla na letošním 21. kongresu Evropské urologické společnosti v Paříži.

Hyperaktivní močový měchýř je onemocnění, které lze označit za diagnózu třetího tisícletí, přestože jeho příznaky provází lidstvo od dob, kam až paměť sahá. V roce 2002 byl mezinárodní odbornou společností zařazen do seznamu uznávaných diagnóz…

Onemocnění postihuje 16-19 % evropské populace a jeho výskyt stoupá. Riziková je věková skupina od 40 let a v populaci lidí starších 75 let jím trpí kolem 50 % seniorů, přičemž je nutné dodat, že se nejedná o příznak stáří, ale o léčitelné onemocnění.


Příčiny a projevy

Syndrom hyperaktivního močového měchýře je souborem příznaků, ke kterým dochází při nesprávné funkci svalu močového měchýře.

Většina lidí dokáže na určitou dobu překonat pocit nucení na močení, dokud není k vyprázdnění měchýře vhodná příležitost. Pacienti s hyperaktivním měchýřem s tím však mají problémy. Ty se můžou projevovat:

  • Náhlou a nutkavou potřebou močit, kterou nelze překonat. (Tento stav se nazývá urgence a je klíčovým příznakem hyperaktivního měchýře.)
  • Nutností močit velmi často, nejméně osmkrát denně
  • Urgentní inkontinencí - únikem moči kvůli nedostatku času dojít na toaletu
  • Potřebou močit v noci (nykturie)

 

Toto onemocnění je potřeba odlišit od jiných chorob, jako jsou stresová inkontinence u žen a zvětšení prostaty u mužů, které se projevují podobně. Zároveň je nutné vyloučit další onemocnění, kterým může být nádorové onemocnění močového traktu, infekce nebo močové kamínky…



Aktuální situace

Odhaduje se, že zhruba 40 % pacientů zůstává nediagnostikováno. Nemocní většinou čekají s vyhledáním pomoci 6 až 12 měsíců od začátku příznaků, často proto, že se stydí o tomto problému hovořit. Podnětem pro vyhledání pomoci je zhoršení příznaků, poruchy spánku nebo znepokojení, že by se mohlo jednat o vážné onemocnění.


Léčba

Hyperaktivní močový měchýř se léčí dlouhodobě. Léčba je zaměřena na odstranění nežádoucích příznaků a na navrácení pacienta do běžného života tak, aby mohl přirozeně vykonávat všechny aktivity bez náhlé potřeby močit.

K základní terapii patří:

  • Antimuskarinová léčiva (snižují potřebu nutkání močit)
  • Změna životního stylu (dodržování pitného režimu a trénink močového měchýře)
  • Behaviorální techniky (ovlivňují chování pacienta)
  • Chirurgické řešení (užívá se výjimečně)

Přestože se příznaky hyperaktivního močového měchýře vyskytují se stejnou frekvencí u žen i mužů, bývá tato porucha častěji diagnostikována a léčena u žen.



Zdroj: tisková konference „Diagnóza pro (téměř) pětinu populace, Prof. MUDr. Michael Halaška, DrSc

Více informací: www.hyperaktivni-mechyr.cz