přečtěte si hezký příběh, který nám na dnešní téma poslala čtenářka s nickem Kobližka. Jakou anabázi musela podstoupit, když chtěla pro nalezený prstýnek najít pravé majitele, si možná ani neumíte představit. Přitom stačila ochota úřednice na matrice.
Byl sníh,šla jsem zamyšleně z práce a koukám, co se to ve zmrzlém sněhu třpytí....malý, drobný prstýnek. Nejdřív jen tak ledabyle odkopnu špičkou boty ten šmuk, protože jsem byla přesvědčená, že to nic jiného nebude. Ale byl z bílého zlata s malinkým diamantíkem. Podívám se, jestli náhodou v něm není něco vyryto.Samozřejmě, že bylo. Datum svatby a křestní jméno.
Prstýnek jsem strčila do kapsy a šla na Městský úřad na matriku.Vyprávím to úřednici a jestli by nebyla tak hodná a nepodívala se oddací knihy, že bychom mohly podle data a jména třeba najít majitelku. No,moc se jí nechtělo, že bych to neměla vědět. Opravdu - státní tajemství, snad bych mohla ohrozit bezpečnost repubiky. Možná i na to se vztahuje ochrana osobních údajů...nevím. Ale já jsem po ní nechtěla nic jiného, než zjistil telefonní číslo. Jenže u nás ten den a s tímhle křestním jménem se žádná svatba nekonala. Myslela jsem si, že by třeba mohla „z moci svého úřadu“ obvolat jiné matriky, ale to nechtěla, snad to ani nejde. Pro jistotu jsem tam nechala svoje telefonní číslo, kdyby se třeba přišla zeptat ta, která prstýnek ztratila....ale doteď je u mě.
Kolikrát jsem si tak vzpomněla na sebe, jak by mě asi bylo neskonale líto, kdybych 4 měsíce po svatbě ztratila svůj snubní prstýnek.
Mám doma uložený prstýnek od manžela, když ještě nebyl mým manželem.Chtěl mi koupit zásnubní,ale já jsem nechtěla nic tak „měšťáckého“,tak jsem si vybrala prstýnek s rubínem. Ale už ho nenosím, nějak se mě přestalo zlato líbit a navíc se mi malinko změnila velikost prstu. Nepotrpím si na šperky, buď nosím z chirurgické oceli, nebo úplně obyčejný stříbrný se třemi jantarovými kamínky. Koupila mi ho dcerka, když jsme byli jednou za ní v Londýně. Ten má pro mě velkou cenu....ale mám už vyhlídnutý stříbrný s českými granáty. Jen ještě pořád nevím, kdo mi ho koupí...a manžel to asi nebude.
Tak se mějte všichni fajn, Kobližka
Milá Kobližko, možná jste nám ten prstýnek mohla vyfotit, třeba by se našla jeho majitelka
Text nebyl redakčně upraven
Jak jste na tom s prstýnky vy, milé ženy-in?
- Nosíte prstýnek, nebo prstýnky? Jaké?
- Dostala jste prstýnek zásnubní? Nosíte ho společně se snubním?
- Pamatujete si na ten okamžik, kdy vám ho dával, nebo navlékal na prst?
- Máte jiný prstýnek, kterého si obzvlášť ceníte? Od koho jste ho dostala? K jaké příležitosti?
- Vzpomenete si na nějakou prstýnkovou příhodu? Ztratila jste někdy milovaný prsten? Našel se? Dostala jste náhradní?
- Kolik prstýnků nosíte? Střídáte je? Při jaké příležitosti je sundáváte?
- Spíte s prstýnky na ruce, nebo je na noc odkládáte?
- Pošlete nám fotku své „oprstýnkované“ ruky, nebo alespoň svého nejmilejšího prstýnku
Na vaše příspěvky se moc těším na adrese: redakce@zena-in.cz
Nový komentář
Komentáře
Ještě že jsou mezi námi takoví poctivci
.
kobližka — #15 Škoda,tak to nebude můj

Jindriska8 — #14 Jó? Ty ses vdávala před 2 roky???????? Pochybuju







Pěkně prstýnek opatruj,já si pro něj přijedu!
Ztráta drahé věci vždycky mrzí
kobližka — #11 no právě!!!
lenig — #9 Třeba jo,náhoda je ...víš,co?
lenig — #9
to by bylo moc fajn

samecka — #7
I tak by bylo zajímavé sledovat, co všechno kdo ztratil. A musela by se stanovit určitá pravidla, nálezce by neudal důležitý údaj pro bezpečné zjištění......
enka1 — #6 Je ti jasné,že kromě kobližky by se tam hlásili jen "ztrátci"???
Možná je takových nálezců víc a ztrátců taky.Možná by to bylo na nový pořad Nález pro tebe (obdoba Pošty.....)
kobližka — #3 dobrá,díky
samecka — #2 Páč ty seš móc daleko
MaVy — #1

Tak to budu asi jedině já
P.S.Prosím nevykat
Proč moje poztrácené zlato nanajde někdy taková kobližka?
já bych chtěla taky s granáty moc se mi líbí
,přeji aby Vám ho jakýkoli dobrý duch přinesl