Rodina

O chlapci, co chtěl upálit svou sestru

dite

Příchod druhého potomka nemusí být vždy radostnou událostí. Aspoň tedy ne pro všechny členy rodiny. Možná, že to někoho pěkně naštve. Co třeba staršího bráchu, který právě přišel o své výsadní postavení?

Mám ve svém okolí hned dva odstrašující příklady. Oba řešil psychiatr a v obou případech byl nešťastníkem starší sourozenec, který zkrátka nevydýchal ztrátu hvězdné slávy.

Kristýna

Jedna z mých dobrých kamarádek si pořídila druhé dítě v době, kdy byla její prvorozená Kristýnka v první třídě. Ta reagovala zcela hysterickým přilnutím k rodině. Bála se jít do školy ze strachu, že pro ni nikdo nepřijde a neodvede domů, nebyla ochotná strávit ani hodinu sama u babičky, neexistovalo, aby u ní přespala nebo jela na školní výlet do druhého dne. Tak se bála o své místo v rodině, že ho nechtěla ani na minutu opustit.

Nakonec to vygradovalo tím, že se bála v noci spát! Odůvodňovala to strachem ze smrti. Zkrátka trpěla obsesí, že když usne, už se neprobudí. Nebylo to nikterak přechodné období, trvalo spoustu let a kamarádka s dcerou nakonec navštěvovala psychologa a psychiatra. Všechno pramenilo z obrovského strachu, že ji po narození bratra rodiče opustí. Stačí chvilková nepozornost a ona zůstane opuštěná. Situace se postupem času zmírnila, dnes je Kristýnce už skoro osmnáct, ale úplně v pořádku to není ani dnes. Dívka stále občas trpí nočními můrami, úzkostí a velkou fixací na rodinu. Sice studuje a hodně sportuje, ale na lyžařský kurz nebo na několikadenní pobyt mimo domov buď nejezdí, nebo některý z rodičů musí jet s ní.

Adam

Druhý příběh je ale daleko dramatičtější, i když na rozdíl od prvního skončil bez následků. Jiné mojí známé se narodila dcera, když jejímu synkovi byly čtyři roky. Adámek byl pěkný sígr už tehdy. Byl rozmazlený, že se na to nedalo dívat, svou mámu běžně kopal a říkal jí blbečku. Celá rodina včetně babiček kolem něj skákala, byl jediné dítě v příbuzenstvu, někdy to vypadalo, že se k němu snad i modlí. A do takové situace se narodila Anička. V ten moment se všichni začali modlit k Aničce a na Adámka zapomněli. Respektive to se zdálo jemu, protože už mu nepatřila veškerá pozornost, ale část mu jí ukradla nechtěná sestra. A tu Adámek začal od srdce nenávidět.

Jak mohl, tak jí něco provedl. Schovával jí hračky, bral jí z pusy dudlík, jedl jí kašičky. A kdy se nikdo nedíval, štípal ji do ruky nebo jí dal facku. Kamarádka z toho byla na nervy, Adama nemohla nechat se sestrou ani minutu bez dozoru. Nepomáhaly domluvy, vysvětlování ani tresty a výprasky. O to byla jeho nenávist větší.

Jednou zvonila pošťačka a kamarádka musela rychle seběhnout před dům a převzít doporučený dopis. Těch pár minut ale bylo osudných. Když se kamarádka vrátila do pokoje, z Aniččiny postýlky už šlehaly plameny. Adámek, po vzoru hrdiny z filmu, polil peřinky rumem (bylo před Vánocemi a známá zrovna pekla cukroví) a škrtl zapalovačem.

K tělíčku se oheň naštěstí nedostal, takže Anička vyvázla bez jediného šrámu, ale Adam skončil na psychiatrii. Kamarádka tam s ním docházela dobré dva roky a on se učil mít rád svou sestru a přestat na ni žárlit. Byl to bolestný přerod rodinné modly v normálního kluka, ale podařil se. Teď se mají oba sourozenci rádi (Anička o nenávisti svého bratra nic neví) a všechno je, jak má být. Ale byla to situace, řekněte samy!

Jak si na sebe zvykaly vaše děti? A co vy a vaši sourozenci, když jste byli malí? Žárlili jste na sebe?

   
16.03.2010 - Děti - autor: Simona Škodáková

Komentáře:

  1. avatar
    [9] c.alimero [*]

    odkdy hoří rum????

    superkarma: 0 24.03.2010, 11:51:21
  2. [8] Pálivka [*]

    Hrozná situace.Neumím si to ani představit, kdyby maminka přišla trochu později. Když se měl mé vnučce narodit bratříček, tak jsme ji na to už připravovali předem a říkali jí, jak bude užitečná mamince, jak by to maminka bez ní nezvládla.´ˇZ ji bude podávat plinky,atd.A tak se holčička moc těšila na svého brášku

    a téměř nebylo vidět, že by žárlila. Ale pokud jsme k nim přišli, vždy jsme se nejdříve s ní pomazlili a pak nám ona šla sama  ukázat bratříčka.

    superkarma: 0 16.03.2010, 15:53:57
  3. avatar
    [7] mi-ki [*]

    My mame se sestrou neutralni vztah, blizke kamaradky z nas asi nikdy nebudou :) Ja jsem o pet let starsi, a kdyz se narodila sestra, oddychla jsem si. Vsichni se zacali tocit kolem miminka a mi daly svaty pokoj. Mohla jsem si delat, co jsem mela rada - to znamena hodiny se venovat rucnim pracem nebo si cist a nikdo me nenutil delat veci, ktere jsem nesnasela = ucit se tenis. Ke sportu a pohybu jsem nasla vztah az mnoho let na to :)

    Az budu mit jednou svoje deti, byla bych moc rada, kdyby si byli blizsi nez ja a moje sestra, aby se k sobe chovali jako opravdovi sourozenci :)

    superkarma: 0 16.03.2010, 15:36:41
  4. avatar
    [6] mio [*]

    mio — #5 zázrak = náznakSml54 bože můj, kde mi trajdal mozek?

    superkarma: 0 16.03.2010, 14:06:03
  5. avatar
    [5] mio [*]

    ToraToraTora — #4 krásný, ale ten preclík tedaSml52 i když to bylo v tu chvíli asi na zabití..Náš Ondra je na dušení expert i bez pomoci své drahé sestřičky. Já teda taky musím říct, že jsem nikdy nepostřehla ani zázrak žárlení, naopak. Dcera byla taky chůvička od 1.dne a dodnes na malýho nedá dopustit. Když jsem se onehdá vztekla, že shodil z židličky na zem celou misku plnou jídla a nazvala ho smradem, dcera ho bránila málem vlastním tělem. A když jsem mu zas řekla, když si něco vymrčoval, ať na mne nedělá psí oči, dcera mi rozzlobeně vytkla, že přece Ondra není žádnej pesSml31 Mají se rádi a já doufám, že jim to vydrží.

    1. na komentář reaguje mio — #6
    superkarma: 0 16.03.2010, 14:04:33
  6. avatar
    [4] ToraToraTora [*]

    Dcera  o brášku pečovala od první chvíle. než jsem zavolala doktorce, že jsme z porodnice doma, nacpala mu do krku slaný preclík, aby neměl, chudák hlad. Svým ani ne tříletým rozoumkem tu lásku vyjadřovala posvém. Na nejmladšího se těšili oba. Když pak byl ve špitále, Jurášek si sebou nosil všude miminko, začal si hrát s kočárky a miminko s ním ve školce i obědvalo. Doma se normálně řežou a hádají, jako všichni sourozenci, ale občas člověk zahlédne, že se mají opravdu rádi

    1. na komentář reaguje mio — #5
    superkarma: 0 16.03.2010, 12:13:17
  7. avatar
    [3] femme [*]

    mám dvě vnoučata, vnučka je o pět let starší a musím říct, že tak příkladný vztah mezi sourozenci jsem nikde jinde nezažila Sml67 když byl vnuk malý, tak se o něj vnučka pečlivě a s láskou starala, i když byla ještě sama malá Sml67 navzájem si ve všem pomáhají, drží spolu, nikdy na sebe nežalovali, nikdy se nepohádali, nepoprali, vnučka dává bratrovi k posouzení svoje případné přítele Sml30 když vyberu nějakou akci, tak vím, že půjdou oba dva Sml58 Sml30 přeju jim, ať jim tenhle super sourozenecký vztah vydrží Sml22 Sml67

    superkarma: 0 16.03.2010, 11:38:04
  8. avatar
    [2] OlgaMarie [*]

    Syn se na miminko těšil. Po narození sestry se k ní choval jako chůva. Hračky jí nejen půjčoval, ale i po ní uklízel, později jsem mu to dokonce musela zakazovat. Dodnes je pro ni větší autoritou než my, rodiče. Někdy mě i napadne, kdoví co by z ní vyrostlo, nebýt jeho. Jsou od sebe 5,5 let.

    Já byla nejmladší a ledacos mi prošlo. Myslím si, že mým příchodem na svět nebyly sestry nadšené. 

    superkarma: 0 16.03.2010, 07:12:02
  9. avatar
    [1] Suzanne [*]

    Jak věděl ve čtyřech letech, že rum jde zapálit?Sml2

    superkarma: 0 16.03.2010, 00:40:33

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení
Trápí vás exém? Zapojte se do testování RadioXar

Náš tip

Doporučujeme