Reklama


Žilo bylo na předměstí jednoho velkého města malé červené autíčko. Jen tak si jezdilo po cestách, nedbalo žádných předpisů a zákazů. A tak se jednoho dne stalo, že se řítilo závratnou rychlostí k přechodu pro chodce, po kterém zrovna kráčel tatínek s chlapečkem a holčičkou. Jen taktak se podařilo autíčku zastavit, aby je nesmetlo z cesty. A tu povídá tatínek autíčku:

„Autíčko, autíčko, já tě tady pozoruji už delší dobu. Jezdíš si tady jako šílenec, celé jsi zaprášené a zlobivé. Nechtělo bys jít s námi domů? Hezky bychom tě vyčistili a bydlelo by jsi ve vyhřáté garáži. Vozilo bys maminku do práce, kloučka do školy a holčičku do školičky.“

kopyto
Ale autíčko jen tak poskočilo a odmítlo, že na to není stavěné, a vyrazilo dál na své cesty.
A jelo, jelo, až vyjelo z města a najednou se ocitlo na volné silnici, mezi stromy a poli. Jelo si to, vesele troubilo, nedbalo na zákazy ani příkazy, až najednou vlítlo na krajnici a tam si zarazilo velký rezavý hřebík do nožičky, ne do nožičky, ale do pneumatiky. Byla to rána jako hrom, autíčko najednou dostalo smyk a spadlo do pangejtu. Celé se tam vyválelo a nemohlo zpátky na silnici. Plakalo a zoufale volalo o pomoc. Ale nikde nikdo, kdo by mu pomohl. A tak, když se trochu uklidnilo, pomaloučku se z pangejtu, za strašného kulhání, vyhrabalo a kulhalo zpátky do města. Cesta to byla dlouhá a úmorná, ale autíčko se nevzdávalo. Doťapkalo k domu, kde bydlel tatínek s maminkou, kloučkem a holčičkou a nesměle zatroubilo. Všichni zrovna seděli u večeře a strašně se divili, co to?! A uviděli před domem malé červené autíčko. Už nebylo tak veselé a rozverné jako na přechodu. Bylo celé pomačkané, špinavé a bolavé.

A najednou prosilo tatínka, jestli by u nich nemohlo zůstat. A tak tatínek, za souhlasu ostatních, autíčku slíbil, že tam může zůstat. Hned se všichni dali do práce. Tatínek vytáhl hřebík ze zraněné nožičky, maminka a děti autíčko umyli a naleštili a společně ho zaparkovali do teploučké garáže. Autíčko si lebedilo a spokojeně vrnělo jako kotě. Ráno všichni vstali, tatínek odjel svým autem do práce, maminka naložila do červeného autíčka chlapečka, kterého odvezli do školy, holčičku do školičky a odjeli s maminkou do její práce. Po práci maminka nasedla do červeného autíčka, zajeli pro děti do školy a školičky a všichni vyrazili k nákupnímu centru pro nákup. Autíčko bylo moc šťastné, že je něčím užitečné, a poslušně bydlelo ve vyhřáté garáži.

A tak to v životě chodí, Terezko, když je někdo zlobivý a neposlušný, tak ho potká vždycky něco moc moc špatného a bolavého. A teď už spi!!!

Zdena Proboštová
Vítězný únorový příběh ze soutěže Příběh roku

Kategorie: prevenčně výchovné pohádky

Soutěžte s námi o hodnotné ceny! Vyhrát můžete každý měsíc! VSTUPTE DO SOUTĚŽE ZDE.