Zdraví

Nyktofobie: Výpadek proudu mi způsobil záchvat paniky

 

Když se řekne fobie, co se vám vybaví? Zřejmě pár těch nejznámějších – arachnofobie (strach z pavouků) nebo klaustrofobie (strach z uzavřených prostor). A co se vám vybaví, když se řekne nyktofobie? Jak se vůbec žije člověku s chorobným strachem ze tmy? O tom jsme si popovídali se čtenářkou Adélou, která se s ním potýká už od dětství.

Kdy se u vás nyktofobie objevila, nebo kdy jste si ji uvědomila?
Už v dětství jsem se po setmění bála například zůstat sama v místnosti. Při usínání jsem vyžadovala, aby se svítilo na chodbě, měla jsem totiž takové prosklené dveře. Vždycky jsem to ale brala tak, že jsem prostě srab a hotovo. A až nedávno jsem zjistila, že tenhle stav se dá nějak pojmenovat. A upřímně se mi pak hodně ulevilo. Najednou jsem nebyla tak zmatená a věděla, co to se mnou vlastně je. Bojím se od té doby, na kterou si dokážu vzpomenout. To jsou asi tři roky věku.

Můžete určit příčinu vašeho strachu?
Nejdřív jsme bydleli v rodinném domku na vesnici na samých hranicích s Německem, který nebyl v nejlepším stavu, drželi se v něm potkani, pořád ohlodávali nábytek, a my z nich měli strach. Bydlení v téhle lokalitě býval tehdy adrenalinový sport. Na půdě, která měla vchod zvenčí, ve stodole a ve stájích nám občas nocovali běženci, kteří se tam vloupali. Ačkoli policejní stanice nebyla daleko. Občas jsme zůstávaly přes noc samy doma (mám ještě dvě sestry, té nejstarší bylo osm). Jednou nám o půlnoci kolem baráku běhala ženská s dítětem a ječela, že ji honí chlap a chce ji zabít. Tehdy nás táta nechal zase doma samotné a šel s ní na policii, kde byli až do rána. Za takových okolností by se tam asi bál každý. Nejen já. Takže jsem to brala tak, že to k tomu prostě patří a je to normální. Ale myslím, že tohle ten můj pozdější strach jenom umocnilo.

Další trochou do mlýna přispěl asi půlroční pobyt na ubytovně. Tam přes noc dělal záchod takové hodně strašidelné zvuky a mě to vždycky vzbudilo.

A úplně nejvíc se na tom podepsalo bydliště, ve kterém jsem strávila dvanáct let. Teď si asi budete ťukat na čelo, ale říct to musím. Ten dům taky nebyl úplně o.k. Pojali jsme totiž přesvědčení, že jsem v něm usídlil poltergeist či jiná entita, a občas o sobě dával dost znát. Kdyby to nevnímali i ostatní členové rodiny, připíšu to na vrub halucinacím a jsem v klidu. Ale protože i oni viděli a slyšeli totéž, ačkoli podobné potíže nemají, musela jsem to přijmout jako fakt. Nespalo se mi zrovna nejlíp. Poslední rok jsem tam žila sama a noc co noc jsem doslova trpěla. A dospávala to přes den. Bohudík jsem v té době byla nezaměstnaná a chodila jsem jen na odpolední brigády. Vstávat ráno do práce při tomhle bych asi nezvládla, protože jsem pořádně usnula až při svítání.

Jak se nyktofobie vlastně projevuje?
V práci mě nijak nepoznamenává. Horší je to doma. Přes den musí být všechny dveře v bytě zavřené. Zvlášť koupelna a záchod. Nesnesu ten pohled do temných míst. A později večer, když jsem sama doma, což naštěstí nebývá často, je mi dost úzko. V obýváku mám rozsvícené dva lustry, dvě lampy a ještě svítí dvě moje akvária. Svítí se mi v kuchyni a na chodbě. Někdy rozsvěcím v ložnici, i když tam vůbec nepobývám. U jiných místností mi vystačí zavřít dveře, ale ty ložnicové jsou prosklené. Žaluzie na oknech jsou samozřejmě stažené.

Psa po večerech ho musí venčit přítel. Stane se, že prostě musím jít já, ale na to dojde tak třikrát do roka. V takové situaci vytáhnu telefon a poprosím někoho z rodiny, aby si se mnou chvíli povídal. To dělám, i když se vracím za tmy z práce domů. Jednou jsem to venčení chtěla zvládnout sama, nezvládla. Nechala jsem psa vykonat potřebu a hned jsem se rozeběhla domů.

Docela nedávno se stalo, že jsem trávila večer sama. Bylo už pozdě a najednou vypli proud. Byla tma. Úplná. V ten moment přišel jeden z nejsilnějších záchvatů paniky, který jsem zažila. Seděla jsem na židli, šmátrala po mobilním telefonu, kterým bych si aspoň trochu posvítila, a křičela jsem u toho, jako by mě vraždili, ostatně to jsem každou vteřinu očekávala. Pak jsem našla svíčky, zapálila jsem je všechny, bylo jich asi třicet. Po několika minutách proud zase nahodili, ale polovinu svíček jsem nechala svítit, kdyby náhodou.

A samozřejmě oblast, kde se to projevuje nejvíc, je spánek. Nedokážu za tmy usnout. Alespoň ne tehdy, usínám-li sama. Buď si nechám svítit, nebo zapnu televizi, což je lepší. Protože úplně světlo je pro mě, co se spánku týče, stejně kontraproduktivní jako úplná tma. A aby mě nevzbudil v noci nějaký horor, což by mi způsobilo hodně velkou úzkost, pouštím si takové kanály jako óčko, Čt24 nebo Čt4.

Vypadá to komicky, ale někdy mám potíže i se sexem. Přítel vyžaduje, aby při aktu bylo zhasnuto. No oddávejte se vášni, když vás obklopuje tma a vy čekáte, odkud a co na vás vyskočí, aby vás zardousilo. Nestává se mi to vždy, ale je to časté.

Trochu jste to teď nakousla, ale upřesněte to, čeho se na té tmě nejvíc bojíte?
Já vždycky říkám, že ve tmě mě nejvíc děsí moje fantazie, a tu já mám docela bujnou. Bohužel se řadím k milovníkům hororů, které přes den v pohodě zhlédnu, ale v noci mi škodí. Poslední dobou je nějak nemůžu ani přes den a vypínám to po pěti minutách. Ale ještě před půl rokem jsem tomu vydatně holdovala. Něco vidím a pak, jen co se setmí, mě pronásledují různé představy. Například že otevřu dveře do koupelny a z té tmy na mě vyletí vetřelec. Někteří lidé s nyktofobií mají halucinace. Já tyhle věci naštěstí nevidím, vidím je jenom ve svojí hlavě a vím, že ve skutečnosti tam nic není. Ale občas zaslechnu nějaký zvuk, o kterém si nejsem tak jistá, že je skutečný.

Abych to ukázala na konkrétním příkladu: Nedávno jsem viděla nový Halloween. Den nato jsem služebně odjela na víkend na školení. Spalo se v penzionu a dveře zevnitř nešly zamknout. Nemohla jsem usnout a dlouho jsem se budila s pocitem, že vedle mojí postele stojí ten vrahoun s maskou a dlouhým nožem v ruce. Když jsem se takhle s cuknutím probrala asi po sté, měla jsem pocit, že slyším jeho dech. Doufala jsem, že tahle funí moje spolubydlící, která se snad už vrátila z večerní zábavy. Ale neměla jsem tu odvahu otočit se na posteli a podívat se. Nemohla jsem se ani hnout, jenom jsem se pekelně potila.

Léčíte se?
Ne, já nemám odvahu jít za nějakým odborníkem. Stydím se. Takže se snažím co nejvíc se překonat, a když to nejde, tak svůj život přizpůsobit tak, abych se vyhnula komplikacím.

Čeho se bojíte vy? Trpíte nějakou fobií?

   
30.03.2010 - Fobie - autor: Eva Soukupová

Komentáře:

  1. avatar
    [12] emkop [*]

    tam ně nevadíSml23

    superkarma: 0 30.07.2013, 12:44:58
  2. avatar
    [11] alli3 [*]

    tak mě tma teda nevadí vůbec

    superkarma: 0 22.02.2013, 21:09:35
  3. [10] jerenika [*]

    verlit — #9 hmm, tak to je zajímavý :)

    superkarma: 0 30.09.2012, 18:50:20
  4. avatar
    [9] verlit [*]

    Kdysi jsme vyklízeli byt po zemřelém pánovi, který neměl žádné příbuzné. Za války byl prý v koncentráku, možná to byl pozůstatek toho zážitku, ale měl úplně všude namontované malé žárovičky s připojenou plochou baterií a vypínaček.

    Úplně všude, doslova. Zespoda na všech židlích, na stole, na posteli jich bylo na pelesti několik, na futrech dveří...prostě tak, aby kdykoli by vypadl proud, měl některou z těch žároviček na dosah natažené ruky.

    1. na komentář reaguje jerenika — #10
    superkarma: 0 25.04.2011, 21:13:22
  5. avatar
    [8] Libča [*]

    mam strach z uzkych prostor, vytahu, tunelu, lanovek.. hrozny panicky strach

    superkarma: 0 30.03.2010, 21:01:30
  6. avatar
    [7] átéčko [*]

    Já mám strach jen z blbců. To jeden netuší, co provedou

    superkarma: 0 30.03.2010, 13:40:56
  7. avatar
    [6] ToraToraTora [*]

    Léthé — #3 Neboj, bubáci se stejně bojí Chucka Norrise:)

    superkarma: 0 30.03.2010, 13:40:22
  8. avatar
    [5] ToraToraTora [*]

    Já se nebojím...já jsem chytil tchoře

    superkarma: 0 30.03.2010, 12:15:19
  9. avatar
    [4] maje [*]

    já se bojím toho, že jednou v životě potkám opravdového blbce, který mi bude ztrpčovat život. a toho, že dcera nebude zdravá

    superkarma: 0 30.03.2010, 07:06:17
  10. avatar
    [3] Léthé [*]

    Bojím se bubákůSml22

    1. na komentář reaguje ToraToraTora — #6
    superkarma: 0 30.03.2010, 05:00:44
  11. avatar
    [2] Dante Alighieri [*]

    Evik90 — #1 Když ti pavouk v akvárku nevadí, tak to neni fobie. Sml23 Mně vadí i na obrázku. Jednou jsem měla notebook na klíně, četla si něco na internetu a jak jsem rolovala níž, vyskočila na mě fotka jednoho takového humusáka. A co jsem udělala? Odhodila jsem úlekem notebook na zem...

    superkarma: 0 30.03.2010, 01:47:39
  12. [1] Evik90 [*]

    tak nevím jestli to je vyloženě fobie,ale nejspíš jo..konkrétně arachnofobie..nemám ráda pavouky,ve zverimexu v akvárku mi ale nevadíSml30jinak nemám ráda potkany,i když jsem sama chovala křečky,ale byli bezocasíSml59dále pak slimáky lezoucí po chodníku po dešti,žížaly,švábi,červy,housenky.co se týče hororů,ráda se občas na nějaký podívám...a to mi pak večer fantazie pracuje na plný obrátky(taky pak všude vidím ze tmy číhat vrahouny)..zachumlám se pod peřinu a třepu se jak ratlíkSml16Sml52no druhý den se tomu zasměju.Jinak slečně Adéle bych radila,aby se s tím rozhodně léčila,vžďyť ji to musí v životě dost omezovat.Například to ani nechodí večer ven?nebo jen ve společnosti?

    1. na komentář reaguje Dante Alighieri — #2
    superkarma: 0 30.03.2010, 00:58:42

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme