Byl všední den, dopoledne, a já chystala oběd. Ale štvalo mě to, protože jsem měla všechny nože úplně tupé a místo, abych maso krájela, spíš jsem ho pižlala. Vůbec mi to nešlo od ruky, a tak jsem byla sprostá... jak dlaždič.

Vtom někdo zazvoní. Otevřela jsem a za dveřmi stál pán, ušmudlaný, otrhaný, přes rameno koženou brašnu a povídá: ,,Dobrý den, paní, nepotřebujete něco nabrousit?"

Za jiných okolností bych se ho snažila nějak zbavit. Ale jelikož přišel jak na zavolanou... snesla jsem mu všechny nože a nůžky, co jsem měla doma. Asi i proto, že mě ubezpečoval, že mi to nabrousí na chodbě, že ho nebudu muset pouštět domů.

Otevřel brašnu, vyndal nějaký kus hadru, na ten si poskládal brousky a elektrickou brusku, kterou jsem zapojila do mé zásuvky. Byl tichý a velice slušný. Za chvíli bylo nabroušeno, on si vše zase pečlivě zabalil, řekl si o čtyřicet korun, slušně poděkoval a odešel...

A já se pustila do vaření. A s chutí, protože s nabroušeným nožem se mi krájelo jedna radost.

Já byla spokojená (taky proto, že mi nabrousil nůžky, které mám po své babičce a jsou bezva), on byl spokojený, (vydělal si nějakou tu korunu s minimálními náklady, proud byl můj).

Něčím u mě vzbudil důvěru... což se o namydlených pánech v padnoucích oblecích, kteří se vám snaží vnutit cokoliv, říct nedá. Pro ně zřejmě budou moje dveře dál zavřené.

Přeji hezký den a ostré nože

kočanda


Děkujeme za pěkný příběh...

Ano, tak tohle jsou ti staří "obchodníci s deštěm", ti z písniček a příběhů... Jenom škoda, že těchhle už je tak málo...

Máte i nějaké dobré zkušenosti s podomními prodejci? Napište nám o nich na redakce@zena-in.cz!

 

Reklama