Milé dámy,
možná mi některá z vás poradí, co mám dělat. Nevím si rady se svou přítelkyní Pavlou, se kterou máme jinak docela pohodový sedmiletý vztah. Jenže Pavle se asi zdá, že jí svou náklonnost projevuji zřejmě ne dosti dostatečným způsobem a měl bych se chovat jako v prvních měsících našeho vztahu.

Chtěla by, abych jí každou chvilku telefonoval nebo psal esemesky, případně zamilované e-maily. Ne že bych na ni během dne nemyslel, ale tyhle věci mi přijdou docela dětinské, podle mě stačí, když nezapomenu na její narozeniny či svátek a na výročí, kdy jsme se seznámili. Květiny jí kupuji rovněž docela často a chodíme i do divadla, kina a jsem ochoten jednou za čas jít i na koncert vážné hudby, kterou Pavla miluje a já moc nemusím. Myslel jsem, že jí v tomhle ohledu nic nechybí a že je se mnou spokojená a šťastná.

Jenže od té doby, co se její nejlepší kamarádka Veronika podruhé rozvedla a našla si nového přítele, je s Pavlou k nevydržení. Zřejmě s ní taky náš vztah dost často konzultuje a Veruna do ní neustále hučí. Pavla si koupila nové prádlo, změnila účes - což jsem přivítal a pochválil, protože obojí jí hodně sluší. Ale asi to nestačilo, protože poslední dobou začala okázale flirtovat se svým novým kolegou z práce.

Pořád zdůrazňuje, jak je pro něj atraktivní a jak jí říká, že se mu líbí apod. Neustále smolí nějaké esemesky nebo je na ICQ, a pak mi jejich konverzaci okázale předčítá. Docela mi to vadí, ale jen z toho důvodu, že je mi to trapné. Chápu, že se možná po těch letech zdám již jako nudný nepřekvapující skoromanžel, ale snad nemusí být takhle dětinská.

Předevčírem si přinesla domů kytici růží, tvářila se tajemně jak Mona Lisa a mlžila, že ji dostala od neznámého ctitele. Jenže pak jsem našel účet z květinářství, který jí vypadl z kabelky - má tohle opravdu zapotřebí?

Lukáš  

Reklama