Jeden z vítězných příspěvků
Velké soutěže o nejlepší dětský příběh.


Když byly synovi 4 roky, rozešli jsme se s jeho otcem. Bylo to dost těžké období, malému hodně scházel chlap v rodině... Jak viděl pána s autem, tak se mě ptal, jestli bych toho pána nechtěla, že má auto. Pak se zase na pískovišti domluvil s nějakou holčičkou, že ona má tatínka, který je sám – volal na mě před balkonem, jestli nechci jejího tatínka, že „je sám a je hodnej.“

Zkoušel to opravdu usilovně, když ke mně přišel jakýkoliv známý, tak každému povídal: „Ahoj strejdo, nechceš být můj taťka?" Bylo mi vždy dost trapně. Marně jsem se snažila synkovi vysvětlit, že takhle se to neříká.

Naposledy to zkusil, a ten „strejda " mu na to odpověděl: „No, to já nevím, jestli by mě mamka chtěla.“

Synek začal poskakovat radostí a volal: „Chtěla, chtěla! Ona tě chce!“

Tehdy to byl ještě strejda a dnes je to už skoro 5 let, co mu syn říká taťko, žijeme jako rodina a je nám spolu dobře.

Reklama