Dát si novoroční předsevzetí je to nejjednodušší. Pak ovšem nastává druhá fáze, ta náročnější – jeho plnění. Jak nejlépe začít, v čem nechybovat a co dělat v případě, že selžeme? Psycholog a publicista Mgr. Dalibor Špok, Ph.D. nám dal pět zásadních rad, jak eliminovat riziko neúspěchu.

1) Dejte si pouze jedno předsevzetí

Budete potřebovat dostatek pozornosti a energie, abyste své předsevzetí dodrželi - tedy budovali nový zvyk. Pokud si dáte více předsevzetí, budete tuto pozornost a úsilí tříštit. Pokud vám jedno předsevzetí přijde málo, doporučuji třeba dát si jedno předsevzetí začátkem každého měsíce a celý měsíc se je snažit zavést do života. Následující měsíc už budete mít to nejhorší za sebou (nový zvyk bude částečně vybudován) a můžete se pak věnovat dalšímu předsevzetí.

plán

2) Udělejte si přesný, ale jednoduchý plán akcí

To neznamená rozepsat si nereálně svůj život po hodinách - taková snaha ztroskotá při prvním setkání s realitou. Potřebujete něco jiného: odpovědět si jednoduše na otázku kdy-co-jak, nejlépe tak, abyste budovali rutinu a automatický návyk - tedy využívali stejné doby, stejného prostředí, opakování. Odpověď na otázku „kdy-co-jak“ může mít například formu „každé ráno snídám pouze jogurt a ovoce“ nebo „každý pracovní den po práci jdu přímo na bazén“. Cílem jsou JEDNODUCHÉ odpovědi, ideálně takové, které vedou k návyku, kterým nám usnadní naše žádoucí chování.

3) Začínejte malým návykem

Zpočátku je samotný návyk důležitější než množství. Proto si dejte až směšně malý cíl (např. 5minutová procházka, ale denně). Důležité je tento směšně malý cíl denně dodržet. Až později můžete například každý den tuto procházku o pár minut prodloužit a možná o něco zvýšit tempo. Se zvyšováním množství (tempa, času) ale zpočátku nespěchejte a soustřeďte se hlavně na to, abyste zvyk v pravidelných intervalech (v našem příkladu každý den, ideálně ve stejný čas) opakovali, tedy budovali.

4) Vyhýbejte se pokušení

Pokušení představuje prostředí a situace, které zesílí naší tendenci chovat se nežádoucím způsobem. Je potřeba DOPŘEDU si sepsat všechny takové situace (kde se mi nejvíce chce kouřit, kdy hlavně propadám přejídání, kdy mám tendenci se nejvíce hádat atd.) a promyslet (opět „kdy-co-jak“), jak se jim JEDNODUŠE vyhnout. Odpovědí může být: nechodit do podniků, kde se kouří; nenakoupit si do lednice nic lákavého a nezdravého; mít u sebe vždy malou svačinu, protože vím, že hádavý jsem hlavně, když jsem hladový atp. Nemyslete si, že budování nového zvyku je hlavně otázkou přemáhání a síly vůle (tedy „vejít do zakouřené hospody a tam si poručit, že si nezapálím“). Naopak, je to - hlavně zpočátku - umění jednoduše se vyhnout situacím, které spouštějí starý návyk.

5) Pokud jednou selžete…

Když už si zapálíte, nejdete běhat a podobně, netrestejte se, ale co nejdříve obnovte žádoucí chování. Největší chybou je, že si pomyslíte: „Teď jsem selhala, zase se to nepovede, jsem slabá, no tak co už, zapálím si ještě jednu... a zítra začnu znova.“. To je nesmysl. Ukončete nežádoucí chování, a co nejdříve se vraťte k tomu žádoucímu. Pokud jednou vynecháte svou rutinu (např. ranní běh), mějte na paměti, že o našem novém návyku nerozhoduje toto vynechání, ale kritické je to, co uděláme hned DALŠÍ RÁNO.

spokKdo je Mgr. Dalibor Špok, Ph.D.

Psycholog a publicista. Mimo jiné poskytuje individuální psychologické poradenství v oblasti osobní změny, psychických problémů, hledání vlastního povolání a seberealizace. Je zakladatelem webu o kariérním poradenství EtLabora. Zabývá se problematikou nadaných dospělých. Sleduje a komentuje společenské a politické dění. Více na www.daliborspok.cz.

Čtěte také:

Reklama