Čtenářka Pajda školství velmi rozumí a krom toho, že popisuje současný stav, ukazuje, jak vznikaly současné Rámcové vzdělávací programy. Díky Pajdo za příspěvek. Chápu Tvé rozhořčení, ale třeba ve škole, kam chodí můj syn, mám dojem, učí opravdu jinak, než za mého mládí. A přiznám se, že se mi to většinou líbí…

Já bych s dovolením začala od konce. Za původního „hloupého“ školství se muselo učit podle osnov, látka se brala po řadě a vždycky bylo jasné, kdo a kdy ji měl probrat. A platilo - což skoro nikdo neví - že ředitel směl změnit 20% osnov a učitel pak ještě 10% při zachování výuky definic a pojmů - takže skoro 30% látky mohlo být formou exkurzí, výletů, tématických prací a dalších atypických metod.

Dnes máme reformu, aby se dětičky učily smysluplně. Učitelé musí dodržet všechno, co je v takzvaných Rámcových vzdělávacích programech, a to doslova. Jenže si škole může vybrat, kdy a v jakém předmětu to bude učit. Takže ve výuce Informačních a komunikačních technologií se učíme knihovní a výpůjční řád a co je to ISBN, protože češtinářky to neučí a kromě toho by to nestihly. Odučená látka musí korespondovat DOSLOVNĚ, žádná kreativita, nic, jen se mohou přehazovat celky.

A jak vznikly ty poklady naší novodobé vzdělávací metody, která naše děti popostrčí na nejvyšší příčky žebříčku vzdělanosti? Nevíte? Ráda prozradím: stačí navrhnout tabulku ve Wordu a pak použít kouzelnou formulku Ctrl+C v souborech s původními osnovami a další také poměrně známou Ctrl+V v souboru s Rámcovým vzdělávacím programem. Nic víc a nic míň. No, možná, abych nekřivdila, se někde něco malounko přepsalo. Oba dokumenty jsou sice víceméně shodné, ale pracovalo se na přestavbě několik let a za několik milionů. To víte, naučit úředníka držet dvě klávesy zaráz, to už něco stojí...

Ale abych se dostala i k tématu: se svým synem občas domácí úkoly dělám. Ze psiny. Studuje vysokou školu, ale kupodivu i tam občas najdu něco, do čeho mu můžu kafrat. Naštěstí pro mě si vybral obor, o kterém aspoň něco vím - bezpečnostní studia a žurnalistiku. Takže se mu zdatně pletu do obojího, tedy aspoň v oblasti počítačové bezpečnosti. Na základce nechtěl abych mu pomáhala, a na gymplu to zase nebavilo mě, ale ta vysoká, ta se mi líbí.

A jestli zadávám domácí úkoly? Ano, zadávám je, a ráda. Nejčastěji frekventovaný úkol zní: na světě je mnohem víc počítačů, než jsou vaše PC. Přečtěte si definici univerzálního počítače a pak si celou cestu domů zapisujte, kde všude jste univerzální počítač viděli. Asi nejčastější odpověď - samozřejmě neohodnotitelná - je: „Mě už ve vlaku došel papír...“

Pajda

Na závěr posílám dva odkazy jako doklad:
Staré osnovy:

http://www.nuov.cz/uploads/RVP/ucebni_osnovy/INFORMACNI_TECHNOLOGIE_1.pdf

a nový, svěží rámcový plán:

http://zpd.nuov.cz/RVP/ML/RVP%202641M01%20Elektrotechnika.pdf - strana 43 a dále
Text nebyl redakčně upraven


Zvládáte se učit se svými dětmi?

  • Máte dostatek času na dělání domácích úkolů?
  • Rozumíte všemu, co se vaše děti učí?
  • Mají se děti po šichtě ve škole, učit ještě doma?
  • Nebo, jste pro to, aby vzdělání bylo jen ve škole?
  • Kolik vám to zabere času?
  • Štve vás, že škola děti přetěžuje i doma?
  • Nebo máte pocit, že se současné děti málo biflují?
  • A rozumíte změnám, které ve školství právě probíhají…
  • Do které třídy jste učivu svých dětí rozuměla?

Odpovědi na tyto otázky, ale i úvahy, příběhy, vzpomínky, fotky, videa, či neřešitelné domácí úkoly posílejte na redakční e-mail

redakce@zena-in.cz

Jednu z vás, která mi k redakčnímu tématu napíše příspěvek, Dnes kolem 16. hodiny odměním.

Reklama