Pětiletý Honzíček vypadá jako andílek, kterého byste zulíbali. Ale jen do té doby, než ho dostanete na starost. Strašně rád si hraje „na schovávanou“ a zmizí z vašeho dohledu dřív, než řeknete švec. Jeho záliba v utíkání už ale přestává být jen nevinnou zábavou a brnká na nervy všem ženám v rodině.

Není snad týdne, kdy by se Honzovi nepovedl útěkový kousek. Sotva ho jen na chviličku přestanete hlídat, už je fuč. Ať už ze školky, samoobsluhy nebo z parku. „Už jsem z toho zoufalá. Nejraději bych mu dala na zadek, ale když ho dohoním, jsem šťastná, že se mu nic nestalo, a vztek mě přejde. A své děti zásadně nebiju,“ svěřuje se Bára.

Maminka se mu snaží domluvit, nějak ho zabavit, aby udržela jeho pozornost a nestačil vymýšlet hlouposti, ale není to moc platné.

dítě

Nejhorší chvilku jí připravil nedávno při nákupu v supermarketu. Stála už u pokladny, vykládala zboží na pás a nejednou zjistila, že syn je zase pryč. Omluvila jsem se pokladní i lidem za sebou a běžela ho hledat. Ale kam? Mám ho hledat ještě v obchodě mezi regály, nebo se mu podařilo vyjít ven na parkoviště?

Byla jsem šílená strachy. Vyběhla jsem raději na parkoviště, protože uvnitř byl relativně v bezpečí. Strašně se mi ulevilo, když jsem ho spatřila u podobného auta, jako máme my. Stál tam bezradně a plakal, protože mu došlo, že se ztratil, a já se na něj nemohla zlobit.

Jenomže zároveň jsem si uvědomila, že s tím musím něco udělat. Takhle to přece dál nejde. Jeho „záliba“ v utíkání by mohla mít fatální následky,“ svěřuje se maminka Bára.

Je zvláštní, že to chlapec dělá jenom mamince nebo babičkám. Když ho hlídá táta nebo děda, kluk si to nedovolí.

„Takže logicky jsem hledala chybu u sebe,“ přiznává Bára. „Zašla jsem s ním k dětskému psychologovi, a ten mi sdělil, že můj syn neuznává ženskou autoritu. Hm, tak to mi pomohlo. A co s tím mám dělat? Jak to můžu napravit? Nepotáhne se to s ním dál do života? Proč je to s Honzíkem jinak než se starším Michalem, když je vychovávám oba stejně? Jak si získat respekt?“

Na to se jí dostalo jen nejasné odpovědi. Zkuste víc zapojit otce, dědečka, zkrátka více mužské autority, radil psycholog. Jenomže jak, když teď staví rodina dům a chlapi jsou víc pryč než doma?

Existuje nějaká náprava? Co může Bára udělat, aby ji syn víc respektoval a začal ji brát na vědomí?

Zkusila jsem pro Báru najít konkrétnější řešení u psycholožky Lucie Součkové z Pedagogicko-psychologické poradny Lexik.

Pokud opravdu jde o nerespektování ženské autority, je otázkou, zda maminka má dostatek respektu od svého manžela nebo případně svého otce. Pokud mužští členové rodiny snižují ženskou autoritu, může být jedním z důsledků právě to, že chlapec odmítá maminku nebo babičku poslechnout.

Snižování autority matky nemusí být nutně nějakým zjevným aktem agrese ze strany otce, ale může být i důsledkem ochranitelského postoje, čímž je matčina kompetence snižována.

Je také důležité podívat se na samotnou situaci, kdy dítě matku neposlechne a vzdálí se. Uvádí, že se na něj v dané situaci nemohla zlobit, v tomto případě, kdy bylo ohroženo zdraví dítěte, je potřeba také dítěti dát jasně najevo, že to skutečně bylo za hranicí běžnéhozlobení. Neznamená to, že má dojít k fyzickému trestu, ale opravdu důrazná reakce, kdy dá matka jasně a srozumitelně najevo, že k tomu už nesmí dojít, je na místě.

Lucie Součková Pedagogicko-psychologická poradna Lexik -  www.lexik.cz

Čtěte také:

Reklama