Vánoce jsou pro mě spíše vzpomínání s kapkou sentimentu a nostalgie a spojené s mými nejbližšími. Každé byly překrásné - rozčilené obličejíčky, přemýšlející, jak dlouho ještě bude taťka obírat kapra - začala jsem mu dávat pidi porce, než dcery odrostly, a prodlužování čekání na dárky jim už tak nevadilo. Zvonění na zvoneček a šťastný smích pod stromečkem.

Ale co si vybavím - když začnu vzpomínat od nejstarších: služba v nemocnici na Štědrý den do večera - úprk domů a obličeje holčiček za oknem...

Vánoce po úmrtí jejich milovaného dědečka (5 a 7 let) a nechtě vyslechnutý rozhovor, kdy si plánovaly ze svých ušetřených korunek nákup dárků a dědečkovi kytičku na hrob...

Nádherné Vánoce na samotě na chalupě v Rychlebech, kde jsme byli všichni tak hodně spolu, jak to snad ani ve městě nejde. Procházky v lese, kde jsme potkali hajného s dcerkou a strávili s náma hodinku u kamen a blikající petrolejky. Stromeček jen tak trochu ozdobený, nádherné hvězdy, vyprávění (bez televizi) jen s vrzajícím tranzistorem...

Asi bych jich našla ve svých vzpomínkách více, ale tyhle si nejvíce připomínám a opatruju...

geba


Děkujeme za pěkný nostalgický příběh a posíláme 500 bodů do VVS.

Reklama