Jaroslav Heyrovský, Jaroslav Seifert a v poslední době i Bertha von Suttner se většinou uvádějí jako naši jediní nositelé Nobelovy ceny. Jenže se zapomíná na ženu, která tohoto nejvyššího ocenění také dosáhla a která se narodila v Praze.

Gerty (Gertrude) Theresa Radnitz se narodila právě před 120 lety 15. srpna 1896 v dobře situované pražské židovské rodině. Tatínek, vystudovaný chemik, byl ředitelem cukrovaru, maminka, která se přátelila s pražskými literáty, zase rozvíjela u svých tří dcer kulturní zájmy.

Gerty, podobně jako její mladší sestry, vzdělávali v nejútlejším dětství domácí učitelé, což bylo v té době zcela běžné. Poté navštěvovala šest let privátní pražské dívčí lyceum a po vzoru svého strýce, dětského lékaře, se rozhodla, že bude studovat medicínu. Intenzivně se na studium připravovala a v roce 1914, kdy složila i maturitní zkoušku, se zapsala na lékařskou fakultu tehdy německé Karlo-Ferdinandovy univerzity.

GertyNa studiích se seznámila se stejně starým Carlem Ferdinandem Cori. Ten se shodou okolností také v Praze narodil, i když žil od svých dvou let v Terstu, kde jeho rodiče vědecky pracovali, zabývali se studiem mořské fauny a flóry. V roce 1914 se rodina – nejspíš taky kvůli synovi – vrátila do Prahy a Carl tu začal studovat medicínu. Gerty a Carl si byli od prvního momentu sympatičtí. Brzy se do sebe zamilovali a spolu studovali, spolupracovali na výzkumech a také trávili všechen svůj volný čas.

Studia úspěšně ukončili v roce 1920 a byli na Karlově univerzitě promováni – Gerty jako jedna z mála žen. A protože rodiče nepřáli jejich lásce (Gerty byla židovka, Carl katolík), odjeli do Vídně, kde po sňatku začali společný život.

Gerty Cori pracovala jako dětská lékařka ve vídeňském Karoliner-Kinderspital, kde se specializovala na onemocnění štítné žlázy u dětí. Carl zpočátku přijal výhodnou nabídku na místo farmakologa ve Štýrském Hradci a pak, aby byl Gerty blíž, si našel zaměstnání ve výzkumné laboratoři vídeňské universitní kliniky. Život ve Vídni je ale příliš neuspokojoval, oba toužili vědecky pracovat a učit na vysoké škole. A už tehdy byl židovský původ Gerty (ačkoli sňatkem konvertovala ke katolicismu) na překážku.

Rozhodli se tedy pro odchod do Ameriky. Za pár let se ukázalo, že to bylo správné rozhodnutí, i když ani v Americe to neměli zpočátku jednoduché.  

Carl Cori přijal nabízené místo biochemika ve Státním ústavu pro výzkum rakoviny v oddělení patologie v městě Buffalo. Pro Gerty se našlo zaměstnání až o několik měsíců později, bylo to sice „jen“ místo asistentky v tomtéž ústavu, ale Gerty brzy začala vědecky pracovat a publikovat. Nejdříve pokračovala ve výzkumech v oblasti štítné žlázy, pak se začala věnovat vlivu rentgenového záření na kůži a na metabolismus tělesných orgánů.

Rodný dům Gerty v PrazeRodný dům Gerty Cori v Petrské ulici, na němž byla v roce 2000 odhalena na její počest pamětní deska

V roce 1928 získali manželé americké občanství a o tři roky později se stal Carl profesorem farmakologie na prestižní Washington University School of Medicin in St. Louis ve státě Missouri. Přitom pokračoval s Gerty na společných výzkumech. Gerty to ovšem měla jako žena opět horší, ženy v té době nebyly v Americe rovnoprávné. Pracovala v manželově laboratoři dlouhá léta za minimální plat.

V roce 1936 se manželům narodilo jediné dítě – syn Carl Thomas. Jméno Carl dostal po tatínkovi, Thomas na počest TGM.

V dalších letech se manželé Cori společně zaměřili na výzkum výměny látkové a funkci enzymů v tkáních. Gerty byla sice jmenována docentkou výzkumu, ale řádnou profesuru v oboru biochemie obdržela teprve v roce 1947.

Rok 1947 byl pro Gerty zároveň šťastný i nešťastný. Ve Stockholmu se jí dostalo nejvyššího ocenění – za objevy v látkové přeměně sacharidů obdrželi manželé společně Nobelovu cenu v oblasti fyziologie a lékařství. Gerty se tak stala první ženou, která ji dostala za medicínu, a po Marii Curie a její dceři Ireně Joliot-Curie byla teprve třetí ženou v historii, která ji obdržela za exaktní vědy.

Radost z obrovského úspěchu byla zkalena objevením zákeřné nemoci o půl roku dříve. Gerty a Carl byli velcí sportovci a milovníci přírody. Milovali výlety a už v dobách studií jezdili do Alp, kde lyžovali a podnikali horolezecké výstupy. V Americe si oblíbili vysokohorské dovolené v Coloradu. V létě 1947 ale začala být Gerty nebývale unavená a měla ve výškách dechové potíže. A tehdy se zjistilo, že trpí nevyléčitelným onemocněním kostní dřeně.

I přes zdravotní problémy Gerty pracovala na svých výzkumech dál – prakticky až do své smrti v roce 1957. Její manžel ji přežil o 27 let.

 

V seriálu Jany Ládyové o zajímavých ženách jste si také mohli přečíst:

 

Reklama