Cestování

Noční bloudění

Myslím, že jsem se nikdy nijak závažně neztratila. A pokud přece jen ano, doptala jsem se vždy na správnou cestu. Až loni…

S přítelem jsme si udělali putovní dovolenou. Z Prostějova jsme to vzali přes Olomouc, kde jsme mým rodičům nechali na hlídání kocourka, a pokračovali směrem na Liberec, z Liberce do Českého Krumlova a na Hlubokou a pak zpátky domů.

Hned asi druhou noc jsme spali v kempu nedaleko Hřenska. Přijeli jsme kolem oběda a rovnou se vydali na Pravčickou bránu. Byl to příjemný výlet, po návratu jsme se v hospůdce navečeřeli, ale nebylo příliš pozdě, a proto jsme se rozhodli, že se ještě zajdeme podívat na Malou Pravčickou bránu a na loupežnický hrad Šaunštejn. Po cestě jsme pozorovali pomalu zapadající sluníčko, prolezli celý hrad a pomalu se vydali zpět do kempu. Jakmile jsme ale sešli kousek níž do údolí, zjistili jsme, že je tma a není vidět skoro na krok. Odtušili jsme cestu a v sandálech naboso jsme klopýtali přes pařezy a potůčky. Za chvíli už ale nebylo vidět vůbec. Mě se zmocňovala lehčí panika, protože jsme netoužila strávit noc v neznámém lese a navíc jen v kraťasech a tílku.

Naštěstí jsme měli mapu! Ale zkuste se podívat v noci v lese do mapy… Další naděje na úspěšný návrat se vytrácela. Pak ale mého přítele napadlo, že máme taky foťák, a že tedy zkusíme tu mapu vyfotit a třeba na displeji něco vyčteme. Moc nám to ale nešlo, mapa se stále leskla a nebylo na ní nic vidět. A já už si pomalu stlala v mechu. Pak se nám to ale povedlo, mapu jsme vyfotili, přítel určil cestu, a tak jsme se vydali někam do tmy. Opravdu, zanedlouho jsme došli na cestu.

Hurá, hurá! Neumřeme v lese. Vylezli jsme přímo v zatáčce té cesty rozhodovali se, kudy se dát. Po chvilce mě ale přítel zarazil: „Tohle není ta cesta, kterou myslíš. Tohle je jenom nějaká pro lesníky. Podívej tady na to a na to…“ Chtělo se mi opravdu brečet, protože ani on si nebyl jistý, kterým směrem vyrazit. Nakonec zavelel a šli jsme... šli jsme celkem dlouho, než jsme narazili na asfaltku, po které jsme přijeli do kempu a která nás tam nyní měla také dovést.

Říkal, že už tam určitě budeme, ale pořád jsme šli, šli, šli a nikde nic. To už i on vypadal, že pochybuje, a já se stále častěji ujišťovala, že ta cesta přece musí někam vést. Tady odbočím - můj milý je voják a dost času tráví v lese, umí se tam orientovat podle mě nepochopitelných věcí a umí i skvěle číst v mapách, díky čemuž jsme došli tam, kam jsme došli. A taky nesnáší, když jede v noci autem a po cestě se mu pohybují neosvětlené osoby. A dle hesla „Co nechceš, aby jiní činili tobě, nečiň ty jim“, mě kdykoli, když kolem projíždělo auto (za tu dobu jich bylo naštěstí asi jen pět), strhl z cesty do příkopu, do potoka... jedno kam, hlavně, aby nás řidiči neviděli. V té chvíli mi to bylo už úplně jedno, protože jsem nevěřila, že bych ještě této noci mohla uzřít náš stan.

Po asi desáté zatáčce, o níž mě (a možná i sebe) ujišťoval, že teď už určitě kemp uvidíme, jsme jeho světla skutečně uviděli a mně se neuvěřitelně ulevilo.

femme.fatale

P. S.: Ještě přikládám naši „záchrannou“ fotku :-)


Děkujeme za krásný příběh i za fotku :).

redakce@zena-in.cz

   
12.06.2007 - Zahraničí - autor: Ivana Kuglerová

Komentáře:

  1. [2] Rikina [*]

    Tam to znám, Šaunštejn je od kempu na Mezné nějaké 4 km. Hezká procházka. Ale v Českém Švýcarsku se dá ztratit i za dne bílého, když na to přijde.

    superkarma: 0 12.06.2007, 15:26:41
  2. avatar
    [1] Japina [*]

    Přítel je frajer, že vás odtamtud vymotal.
    Já zůstat v noci sama v lese, tak se strachy asi počůrám.

    superkarma: 0 12.06.2007, 14:38:55

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme