V některých severských zemích, například v Estonsku, se na Boží hod vánoční vyhlašuje mír královny Kristýny. Kdo ovšem byla tato záhadná žena, o níž Miky Ryvola zpívá:

Ty, co svou věčnou samotu slzami zapíjíš,
je málo lásky na světě, ty žebrat nemusíš.

Ať je vychovávána jako princ!
Narodila se 8.12.1626 jako dcera velikého švédského krále a zachránce reformace Gustava Adolfa a jeho ženy, krásné, ale marnivé kurfiřtské dcerky Marie Eleonory. Po dvou mrtvých dětech a jednom potratu byla očekávána jako naděje Švédska na následníka trůnu. Snad proto se kdosi zmýlil a z počátku bylo rozhlášeno, že se narodil chlapec. Když byla odhalena pravda, nikdo se neodvažoval králi tuto neblahou zprávu sdělit. Nakonec se odhodlala jeho vlastní sestra Kateřina a přinesla mu ukázat nahého kojence. „Nu dobrá," řekl prý Gustav naprosto klidně, „dcera, princezna! Ať je vychovávána jako princ.“

Dcera po otci
Jak otec řekl, tak se stalo. Malá Kristýna, o kterou matka nejevila zvláštní zájem, byla svěřena do opatrování již zmíněné Kateřině a její rodině a vychovávána jako budoucí následník trůnu. Ne že by snad nevěděla, že je dívkou, matka ji v záchvatech marnivosti nechávala občas portrétovat v příšerně přezdobených šatičkách, ale byla systematicky připravována na roli panovníka. Ostatně, měla k tomu nemalé předpoklady. Po otci zdědila nejen statnou postavu a orlí nos, které jí spolu s ramenem, vymknutým prý vinou zrádné chůvu z rodu polských Vasovců, na kráse rozhodně nepřidaly, ale také břitký intelekt a vášnivý temperament. Zálibu nacházela jak v tanci, tak v jízdě koňmo i v četbě filosofů.

Neporazitelný král padl
Kristýna zůstala jediným Eleonořiným dítětem. Bylo jí pouhých šest let, když jednoho zimního dne roku 1632 prodělala celá země a s ní i malá Kristýna strašlivý otřes - král Gustav Adolf, její neporazitelný otec, který zachránil německou reformaci a donutil padnout na kolena půlku Evropy, sám padl u Lützenu. Kristýna nevěřila. O to více jí ublížila reakce Eleonory, která svého muže milovala vášnivou, závislou láskou. Eleonora truchlila. Celé hodiny a dny lkala u Gustavovy rakve a odmítala vydat jeho tělo k pohřbu. A totéž vyžadovala od své dcery. Kristýna osaměla se žalem zdrcenou, pološílenou ženou, která se o ni předtím prakticky nezajímala.

Regentská vláda
Švédsko i malou Kristýnu nakonec zachránil Gustavův věrný přítel a rádce, jeden z největších politiků své doby a bývalý Eleonořin dvořan Axel Oxenstierna. Kristýnu navrátil do péče Kateřiny, Gustava nechal pohřbít a Eleonoru v podstatě vykázal do vyhnanství na zámek Grispholm. Bývalá královna tam dlouho nevydržela a jednoho dne uprchla v převleku zpět do Evropy, na statky svého otce. Kristýna zůstala v rodině tety Kateřiny. A i když to bylo v těch dobách s podivem, vládli její regenti v čele Říšské rady, Oxenstierna, říšský maršál Jakob de la Gardie a říšský admirál Carl Carlsson Gyllenhielm ve vzácné shodě a ku prospěchu země i budoucí královny.

Minerva severu
Byl to právě Oxenstierna, který sehnal mladé královničce učitele, vynikajícího filosofa a moudrého muže jménem Matthiae, ke kterému dívka velmi přilnula. Osobně ji pak vzdělával v umění politickém. Kristýna rychle našla ve vědění zálibu, učila se jazyky, četla klasická díla a doslova hltala vyprávění každého cestovatele a učence, který zavítal na její dvůr. Ne neprávem, ač s pýchou, kterou zřejmě zdědila po matce, si nechávala říkat Minerva severu. Jen v jednom moudří rádci její výchovu tragicky zanedbali. V čem? To se mělo brzy ukázat...

Kristýnini muži
Psal se rok 1644 a v Evropě stále ještě zuřila třicetiletá válka, když se osmnáctiletá Kristýna definitivně stala královnou. Nehezká, ba spíše škaredá dívka rozhodně nepatřila k těm, které by nejevily zájem o muže. Od svých dětských let byla zamilována do bratrance Karla Gustafa, když se však začalo hovořit o sňatku, odmítla ho, stejně jako ostatní nápadníky. Snad na tom nesly vinu její „ženské“ potíže - trpěla velmi bolestivou menstruací, častými křečemi a nespavostí a z představy těhotenství a porodu měla čirou hrůzu. Jejím dalším favoritem se stal mladý, bystrý a u francouzského dvora vychovaný elegán Gabriel Magnus, syn říšského maršála Švédska. I on byl považován za vhodného partnera. Kristýna ovšem zřejmě neměla v úmyslu si ho vzít, protože když se jí svěřil, že ji nemiluje, ale že jeho srdce plane pro Kristýninu přítelkyni, krásnou sestru Karla Gustafa, požehnala jejich sňatku.

Krásná Ebba
V té době už začalo být zřejmé, že s mladou královnou je cosi v nepořádku. Přesto nikoho nepřekvapovalo, když začala projevovat přízeň neuvěřitelně půvabné, tiché, poddajné a trpělivé hraběnce Ebbě Sparrové. Ve té době nebylo ničím zvláštním, že lidé nechtěli spát sami, a tak spolu sdíleli lože. Zda byla Ebba pro Kristýnu něčím víc než jen dobrou přítelkyní, u níž nacházela útěchu ve svých probdělých nocích, se ovšem nikdy nedozvíme. Ať tak či tak, strpěla, aby ji Kristýna provdala za mocného muže, a ten zase bez výhrad půjčoval svou mladou ženu královně, dokud... Dokud se neprojevil právě onen již zmiňovaný nedostatek výchovy.

Krása ji srazila do kolen
Švédsko bylo zemí přísně reformační - jiné vyznání něž augspurské nebylo naprosto tolerováno - pouze vyslanci u dvora mohli být katolíky, ale své bohoslužby museli provádět v skrytu a za zavřenými dveřmi. Kristýně ovšem přísná víra jejího otce k srdci nepřirostla a nijakou zvláštní horlivost v ní neprojevovala. Ba naopak, vychovávána četbou filosofů klasických i pozdějších a vyprávěním poutníků začala pochybovat. Jisté volnomyšlenkářství by jí ovšem jako královně zřejmě bylo tolerováno, kdyby... Zlom nastal ve chvíli, kdy generál Königsmark ve snaze potěšit svou vládkyni přivezl do Švédska v Praze ukořistěné Rudolfovy sbírky umění. Krása děl vytvořených pod vlivem „papismu“ srazila uměnímilovnou Kristýnu do kolen. Doslova. Po dlouhé dny nevycházela ze svých komnat a pak učinila zásadní krok - pod pečetí nejpřísnější mlčenlivosti požádala jezuitu Antonia Macedu, kaplana portugalského vyslance, aby k ní nechal poslat pátery svého řádu přestrojené za vzdělance. Definitivně tak zůstala sama - královna země, v níž bylo pod nejpřísnějšími tresty zakázáno být katolíkem, projevila zájem o katolicismus.

Vše pro víru ?
Zatímco byl v Evropě konečně, a z části i Kristýninou zásluhou, uzavřen mír, dorazili do Švédska dva muži, prohlašující se za matematiky. Kristýna s nimi trávila dlouhé hodiny a pomalu v ní uzrávalo zásadní rozhodnutí. Nejdříve tajně a posléze veřejně vyhlásila, že se vzdává trůnu ve prospěch svého bratrance Gustafa. Po dlouhých jednáních o apanážích (Kristýna rozhodně nehodlala odejít jako chudák) a navzdory prosbám lidu, aby je neopouštěla, se nakonec Kristýna vzdala 6. 6. 1654 trůnu a odcestovala do Evropy. Jak pomalu vstupovalo ve známost její rozhodnutí o konverzi, opouštěli jeden po druhém se slzami v očích svou milovanou královnu muži z jejího doprovodu. Až nakonec 3. 11. stanula v dvorním kostele v Innsbrucku a definitivně se vzdala víry svých otců.

Římská trofej
Další Kristýnin život byl plný velkých okamžiků - to když ji hostil sám papež, i hlubokých propastí - to když jí díky rozmařilému životu a vinou řady ziskuchtivých kariéristů, kteří se vetřeli k jejímu dvoru, docházely finance. Ač se oblékala nesmírně skromně, nebyla Kristýna rozhodně vzorem křesťanských ctností - chovala se po mužsku halasně a drze, utrácela horentní sumy za umění a knihy, četla zakázaná díla a vůbec se všemožně zpěčovala tomu, být poslušnou katoličkou, stejně jako předtím nebyla poslušnou luteránkou. Přesto však její konverze byla pro Řím velkým vítězstvím, a tak jí mnohé odpustil.

Poslední přítel
Přítelem na sklonku života, milencem a především moudrým rádcem a ochráncem se Kristýně nakonec stal kardinál Decio Azzolino. Byl to on, kdo se postaral o její pohřeb v chrámu svatého Petra, když v ranních hodinách 19. dubna roku 1689 zemřela, bezdětná a svým způsobem stále osamělá, hledající lásku a krásu, a byl to on, kdo spálil většinu její korespondence, aby se nedostala do rukou nepovolaným. Tento svůj záměr však nakonec nedokončil. Zemřel pouhých šest týdnů po smrti té, jíž byl v posledních letech možná jediným přítelem.

Je noc královny Kristýny, už slyším zvony znít,
má královno Kristýno, já taky musím jít.

Znala jste příběh královny Kristýny? Dovedete si představit její osud? Připadáte si také někdy osamělá? Nebo Vám samota vyhovuje?

Reklama